Salvo Randone

Salvo Randone, narozen 25. září 1906 v Syrakusách na Sicílii, zemřel 6. března 1991 v Římě, byl významný italský divadelní, filmový a televizní herec. Narodil se do rodiny státního úředníka Pasquala Randone a jeho manželky Marie. Jeho pravé jméno bylo Salvatore Randone, ale profesionálně vystupoval pod jménem Salvo Randone. Divadelní začátky a kariéra Randone debutoval na divadelních prknech ve svých raných dvacátých letech. Během 30. let a období druhé světové války účinkoval v divadelních produkcích režisérů jako Gualtiero Tumiati, Sergio Tofano a Anton Giulio Bragaglia. Po válce se objevil v divadelních inscenacích významných italských režisérů, mezi něž patřili Luchino Visconti, Giorgio Strehler, Guido Salvini a Luigi Squarzina. Díky svému talentu a nasazení se postupně vypracoval mezi nejuznávanější italské divadelní herce své doby. Vrchol filmové kariéry Nejplodnější období Randoneho kariéry přišlo v 50. a 60. letech 20. století, kdy se pravidelně objevoval na divadelních prknech, ve filmech, v televizi i v rozhlase. Spolupracoval s významnými filmovými režiséry jako Federico Fellini, Francesco Rosi, Valerio Zurlini, Luigi Zampa a Carlo Lizzani. Nejvýznamnější však byla jeho spolupráce s režisérem Eliem Petrim, v jehož filmech se objevoval téměř pravidelně od snímku The Assassin (1961) až po Property Is No Longer a Theft (1973). Klíčové filmové role V Petriho debutovém filmu The Assassin (1961) ztvárnil Randone postavu policejního komisaře Palumba, který vyšetřuje vraždu, z níž je podezřelý obchodník s uměním v podání Marcella Mastroianniho. Za tento výkon získal prestižní italské filmové ocenění Nastro d'Argento pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Film byl kritikou označován jako kafkovský příběh o muži obviněném z vraždy své bývalé milenky. Vrcholem Randoneho filmové kariéry byl snímek His Days Are Numbered (1962), kde ztvárnil hlavní roli Cesareho, osamělého římského instalatéra v padesátých letech, který je svědkem náhlé smrti muže svého věku na srdeční infarkt. Tato událost v něm vyvolá uvědomění vlastní smrtelnosti a rozhodne se opustit zaměstnání, aby co nejlépe využil zbývající čas. Za tento výkon získal Randone ocenění Grolla d'oro. Jednalo se o jeho jedinou hlavní filmovou roli v kariéře. Významná byla také Randoneho spolupráce s režisérem Francescem Rosim. Ve filmu Salvatore Giuliano (1962) ztvárnil roli předsedy soudu. Tento snímek, který získal Stříbrného medvěda na Berlínském filmovém festivalu, pojednává o sicilském banditovi a jeho záhadné smrti. V dalším Rosiho filmu Hands Over the City (1963), který získal Zlatého lva na festivalu v Benátkách, hrál Randone postavu De Angelise, úlisného politika, který mistrně ovládá machiavelistické praktiky. Jednou z jeho nejznámějších rolí byla postava básníka Eumolpa ve Felliniho filmu Satyricon (1969). V tomto surrealistickém díle, volně inspirovaném antickým románem Petronia, ztvárnil Randone starého básníka, jehož závěť obsahuje bizarní podmínku - dědici musí sníst jeho tělo, aby získali podíl na jeho majetku. Felliniho Satyricon je považován za jeden z nejvýznamnějších italských filmů své doby. Pozdní kariéra a odkaz Svůj poslední filmový výkon podal Randone v roce 1977 a z divadelní scény odešel v roce 1989. V posledních letech života se potýkal s finančními problémy, kvůli nimž mu byl na základě Bacchelliho zákona přiznán doživotní příspěvek, který podporoval významné občany v nouzi, kteří přispěli k rozvoji vědy, literatury, umění, ekonomiky, práce a sportu. Salvo Randone byl ženatý s herečkou Nedou Naldi. Během své dlouhé kariéry se objevil ve 45 filmech mezi lety 1943 a 1977. Jeho herecký styl se vyznačoval přirozeností a schopností ztvárnit složité charaktery s mimořádnou hloubkou a autenticitou. Díky svému talentu a všestrannosti se zařadil mezi nejvýznamnější italské herce své generace a zanechal nesmazatelnou stopu v historii italské kinematografie.