Ludmila Vostrcilová

Ludmila Vostrčilová, 29. května 1918, Místek (dnes Frýdek-Místek), herečka Ludmila Vostrčilová, známá také jako Lída Vostrčilová, se narodila jako Ludmila Stýblová 29. května 1918 v Místku (dnes Frýdek-Místek). Svou profesionální dráhu zahájila studiem herectví na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1937-1940). Po absolutoriu nastoupila do souboru ostravského Českého divadla moravskoslezského (1940-1943), kde začala formovat svůj herecký projev. Již v těchto počátcích zaujala svou výraznou osobností a přirozenou gestikulací, přičemž její projev byl podpořen mimořádně fotogenickou tváří. Profesní růst Ludmily Vostrčilové významně ovlivnil režisér Jan Škoda, který ji během okupace přivedl do Prahy. V letech 1943-1945 působila s manželem v pražském Nezávislém divadle (scéna Nový život v Alhambře). V tomto období také dvakrát hostovala v činohře Národního divadla (1943 v inscenaci "Soud lásky" a 1944 v "Rozbitý džbán"). Následně prošla Divadlem 5. května (1946-1948) a Divadlem státního filmu (1948-1951). Nejdelší část své divadelní kariéry však strávila v Divadle na Vinohradech (1952-1991), kde působila až do odchodu na odpočinek. Nejúspěšnější filmové období Lídy Vostrčilové se váže na rozhraní 40. a 50. let, kdy byla krátce i s filmem v pracovním svazku. Poprvé se na filmovém plátně objevila jako děvečka v hospodě ve Vávrově historické komedii Nezbedný bakalář (1946). K jejím nejvýznamnějším filmovým rolím patří postava Eržiky, dívky zbojníka Nikoly Šuhaje (Gustav Nezval) ve filmu Nikola Suhaj (1947) režiséra M. J. Krňanského. Další významnou roli ztvárnila jako prodavačka Božka, dcera nervózního vrchního oficiála Tříšky (Saša Rašilov) v komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949). Z dalších rolí 40. a 50. let stojí za zmínku hospodyně Baruška ve filmu Muzikant, Jasanova žena ve snímku Vzbouření na vsi, jeřábnice ve filmu Pan Novák, Kalouskova v díle V trestném území, snoubenka Růžena Juklíčková ve filmu Racek má zpoždění, herečka a cestující Gavendová ve filmu Únos, Trncova žena ve filmu Nástup, Šimkova manželka ve snímku Nad námi svítá, milenka Dohnalová ve filmu Na konci města, Týna Přehršlehová v komedii Zaostřit, prosím! a matka Jiřina Nováková v satirickém snímku Proč lže...? Od šedesátých let se její filmografie začala zkracovat a rozmělňovat. Objevila se ve filmech Tereza (1961) jako žena Beneše, Kolik slov stačí lásce? (1961) jako vedoucí bufetu Fanynka, Čintamani & podvodník (1964) jako choť inspektora vlakové služby Václava Holuba, Strakatí andělé (1964) jako teta, Znamení raka (1966) jako pacientka Lisá, Flirt se slečnou Stříbrnou (1969) jako Procházková, Čas lásky a naděje (1976) jako švadlena Vávrová, Mladý muž a bílá velryba (1978) jako sekretářka Šprinclová, Jak rodí chlap (1979) jako žena ve spořitelně, Útěky domů (1980) jako divadelní herečka, Dneska přišel nový kluk (1981) jako babička a Neúplné zatmění (1982) jako učitelka. Svou filmovou kariéru uzavřela rolí babičky v Drhově černé komedii Dotyky (1988). Na rozdíl od filmu, který jí nikdy nedal úlohu odpovídající jejímu talentu, našla Ludmila Vostrčilová více hereckých možností v dabingu a televizní dramatické tvorbě. Účinkovala v televizních inscenacích jako Kam slunce nechodí, Egyptologové, O statečné princezně Janě, Nezralé maliny, Dům na nebesích, Přišel k večeři, Případ Platfus, Velká kočičí pohádka, Skládačka, Hřbitov pro cizince a dalších. Významná byla také její účast v televizních seriálech, mezi něž patří Eliška a její rod, Píseň pro Rudolfa III. (1967-1968), kde ztvárnila manželku řezníka Rudolfa Vandase (Darek Vostřel), dále Nemocnice na kraji města, Dnes v jednom domě, Malý pitaval z velkého města a Náhrdelník (1992), který byl jejím posledním vystoupením před kamerou. Velmi významně se herecky realizovala také v rozhlase, kde účinkovala v mnoha dramatických pořadech, jako například "Mnoho povyku pro nic", "Nositelé řádu", "Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou" či "Úředníkovo ráno". Svůj hlas propůjčila také gramofonovým deskám. Její divadelní a filmová dráha byla úzce spjata s kolegou a dlouholetým manželem, hercem Josefem Chvalinou (1920-1982). Zpočátku své divadelní dráhy se profilovala jako milovnický typ, do něhož vtiskla celý svůj půvab, vrozený vtip a inteligenci, mimickou ukázněnost, hlasový projev a dynamický temperament. Na svém kontě má pouze jedno ocenění, Cenu Senior Prix (1993). Lída Vostrčilová zemřela 29. dubna 2003 v Praze ve věku 84 let.