Klára Tasovská

Klára Tasovská, narozená 14. března 1980 v Třebíči, je česká režisérka dokumentárních filmů. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor monumentální tvorba a nová média, a následně absolvovala bakalářský program na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU. Její středometrážní filmová esej Půlnoc (2010) byla uvedena na prestižních mezinárodních festivalech jako Visions du Reél. Tento dokument získal zvláštní uznání poroty na MFDF Ji.hlava a ocenění Newcomer Award na festivalu EMAF v Osnabrücku. Průlomové dokumenty ve spolupráci s Lukášem Kokešem Klára Tasovská patří mezi nejprogresivnější české filmařky, jejíž tvorba se těší velkému ohlasu i na zahraničních festivalech. Její debutový celovečerní dokument Pevnost (2012), který natočila společně s Lukášem Kokešem, procestoval řadu světových přehlídek a uvedl mladé tvůrce do mezinárodního povědomí. V tomto dokumentu se tvůrci vydali do většinou státy neuznané republiky Podněstří, která v roce 1990 vyhlásila nezávislost na Moldavsku. Sledují zde životy několika postav během prezidentských voleb v zemi, která připomíná totalitní režim. Během natáčení dokonce skončili na policejní služebně, kde se je policisté snažili lépe seznámit s poměry v republice. Film Pevnost se stal nejlepším dokumentem roku 2012 v sekci Česká radost na MFDF Ji.hlava, získal nominaci na prestižní cenu Lux Prize a soutěžil na zahraničních festivalech CPH:DOX v Kodani, Helsinkách, Moskvě a dalších. Dalším významným dokumentem, který Tasovská natočila společně s Lukášem Kokešem, je Nic jako dřív (2017). V tomto snímku sledují životy několika učňů a zobrazují jejich nejistotu z přicházející dospělosti a budoucnosti na malém městě v severním pohraničí. Autoři postavy kamerou pouze pozorují, přičemž výsledek formálně připomíná hraný film, ačkoliv situace jsou autentické. V roce 2018 snímek získal na festivalu Finále Plzeň Zlatého ledňáčka za nejlepší dokumentární film. Tento film, který vznikl v koprodukci Nuprodukce a HBO Europe, zobrazuje svět čtyř teenagerů z pohraničního Varnsdorfu. Režiséři sledovali čtyři spolužáky na pomezí dvou životních etap – ukončování středoškolského života a vykročení do dospělosti. Celý projekt odstartovali facebookovou výzvou a novinovými inzeráty, ve kterých hledali mladé lidi ochotné se nechat natáčet. Při natáčení dokumentu Nic jako dřív šlo tvůrcům o co největší autenticitu a s tou souvisela i potřeba blízkosti se všemi protagonisty. "Natáčeli jsme je i při čištění zubů, což všem vždy přijde jako absurdní požadavek," řekl Kokeš. "Jako celek je pak portrétem životní situace mladé generace," dodal. V kreativním procesu bylo zásadní, že fungovali ve velmi malém štábu. Lukáš Kokeš byl režisér i kameraman a Klára Tasovská film stříhala. "Právě dlouhý čas na jeho dokončení byl velmi důležitý, jelikož bylo možné pracovat pečlivě a dělat si i pauzy," shrnula Tasovská proces výroby, který se v celkovém čase protáhl skoro na pět let. Další významné projekty Klára Tasovská se také podílela na povídkovém filmu Gottland, jako režisérka společně s dalšími šesti režiséry. V roce 2018 natočila s Lukášem Kokešem dokument Nic jako dřív, ve kterém sledují životy několika učňů. Zobrazují jejich nejistotu z přicházející dospělosti a budoucnosti na malém městě v severním pohraničí. Autoři postavy kamerou pouze pozorují. Výsledek formálně připomíná hraný film, situace jsou ale autentické. V roce 2018 snímek získal na festivalu Finále Plzeň Zlatého ledňáčka za nejlepší dokumentární film. Mezi její další projekty patří čtyřicetiminutový film Půlnoc, který nabízí divákům pohled na zdroje světla a velkou závislost lidí na elektřině. Ve filmu je možnost spatřit hvězdnou oblohu. V dokumentu diskutuje s odborníky na energii a s astronomy. Přispěla také do dokumentu 24: nevšední podoby české všednosti, který natočilo dvacet čtyři českých dokumentaristů ukazujících atmosféru v Česku. Do tohoto dokumentu přispěla svým snímkem, kde natočila noční život na brněnské ulici. Příspěvek ukazuje zásah brněnské záchranné služby a její rychlost při záchraně života. Mezinárodní úspěch s filmem Ještě nejsem, kým chci být V únoru 2024 byla Klára Tasovská pozvána na 74. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně s filmem Ještě nejsem, kým chci být. Tento dokumentární film přibližuje práci a život české fotografky Libuše Jarcovjákové. Byl sestaven z velkého množství Jarcovjákové fotografických prací, převážně černobílých, které byly rytmicky uspořádány tak, aby doprovázely osobní, subjektivní vyprávění, a výběrově použity hudební skladby. Libuše Jarcovjáková je legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa, přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu, až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Z tisíců analogových fotografií a stránek osobních deníků vznikl v režii Kláry Tasovské formálně jedinečný dokument, který nadchl publikum na festivalu Berlinale. Film Ještě nejsem, kým chci být získal Českého lva za nejlepší dokument loňského roku a také Cenu české literární kritiky za nejlepší dokument roku 2024. Tento český dokumentární film režisérky Kláry Tasovské z roku 2024 je portrétem fotografky Libuše Jarcovjákové. Snímek zachycuje netradičním způsobem koláže tisíců fotografií rekonstrukci života osobnosti Libuše Jarcovjákové. Film v podobě fotorománu popisuje v historických vizuálních stopách hledání vlastní identity, intimity, tělěsnosti a emocí. Kontinuita snímků zachycuje důležité momenty v jejím životě (normalizace, sametové revoluce, pád železné opony), ale také osobnosti, které se v jejím životě objevily. Klára Tasovská patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české dokumentární tvorby. Její filmy se vyznačují citlivým přístupem k protagonistům, formální inovativností a schopností zachytit autentické lidské příběhy v širším společenském kontextu.