Jízda (1994)

Svěrákovo letní odpočinutí si od natáčení trikově i režijně docela náročného a drahého Akumulátora 1. Jízda byl naopak levný film za milion korun českých. Povedená road movie, ze které si vždycky nejdříve vybavím nekonečnou otevírací scénu, ve které čekáme na projetí kabrioletu, čurající Aňu Geislerovou, koupajícího se Radka Pastrňáka, pneumatiku uhánějící z kopce a přepadení spořitelny. A taky na písničku Mám jednu ruku dlouhou, kterou jsem nesnášel pro houfy ptačích hovínek. Doufám, že se dočkáme přepisu filmu do HD než se nám z té extra levné filmové suroviny dočista vypaří v horkém parnu.

Tak trochu mam dojem, že tento film je díky názorné ukázce jízdy bez klíčků prvním videem ze série nemyslíš-zaplatíš (a opět u toho byl Renč), takže tento film rozhodně ocení Ministerstvo dopravy a BESIP. Dalšími fanoušky budou zajisté čeští kutilové, kteří zde najdou návod na úpravu svého čtyřkolového miláčka do verze cabrio a fanoušci skupiny BUTY, jelikož Radek Pastrňák Vás po zhlédnutí filmu dokonale přesvědčí o tom, že má jednu ruku dlouhou. Tato písnička je však na tomto snímku asi to nejlepší, poněvadž jinak je úplně o ničem. Přesto za tu letní devadesátkovou pohodu 70%

že to tedy byla Jízda! Moc si vážím Jana Svěráka za to, že dokázal tak minimalisticky vytvořit něco tak velkého. Vždycky jde o to, co ve vás film zanechá, jestli a jak moc vás zaujme. Jízda se někomu může zdát vláčná, takzvaně o ničem, ale kdo v tom nechce nic najít a řeší zbytečnosti, pro toho zkrátka tento snímek není. Naopak pro toho, kdo nic neočekává, nic neřeší a nechá se zkrátka véz/st, pro toho Jan Svěrák spolu s vynikajícími (ne)herci, úžasnou kamerou F.A.Brabce a jedinečnou a skvěle padnoucí hudbou vytvořil výjimečný filmový zážitek, který stojí za to obdivovat.