Pavučina

Horor má ze všech filmových žánrů zřejmě největší fanouškovskou základnu a zejména pro začínající tvůrce je jeho univerzální apel na emoce spojené se strachem a úzkostí vhodným prostředkem k metaforám a sociálním komentářům. Americký režisér s indickými kořeny Bishal Dutta do své celovečerní prvotiny Démon ve mně (It Lives Inside) promítá vlastní zkušenosti s dospíváním v cizí kultuře, v níž člověk snadno opouští tradice svých předků. A také svou fascinaci americkými horory v čele s Noční můrou v Elm Street, jejíž vliv je na pomalu vyprávěném snímku orientovaném na postavy až příliš patrný.

Filmový vesmír V zajetí démonů se rozrůstá o druhý snímek cílený na nejstrašidelnější, potažmo nejpopulárnější bytost současných mainstreamových duchařin. Padlý anděl převtělený do bledé jeptišky rozpoutává v hororu Sestra II klášterní teror zahalený do tmy a prostoupený dlouhým čekáním na každou lekačku, v nichž jsou tvůrci pořád mizernější. Souboj mladých řádových sester s místy všemocným, jindy povážlivě laxním a zranitelným démonem se snaží oslovit mysteriózním detektivním vyprávěním. Jenže tahle hororová alternativa Šifry mistra Leonarda dělá z náboženského pozadí hloupoučkou zábavu.

Nemůže být náhoda, že takřka každý týden míří do tuzemských kin nějaká hororová premiéra. Historicky spíš podceňovaný filmový žánr v posledních letech trvale vzkvétá a těší se značné návštěvnosti, což s ohledem na záplavu méně a méně originálních duchařských námětů může kdekoho otravovat. Pavučina, která se dle traileru jeví právě jako otravná a tuctová duchařina, nicméně využívá zahlcení jednolitými hororovými koncepty ve svůj prospěch. Zatímco zpočátku je k nim nápadně uctivá, postupně se vydává překvapivými cestičkami a vrší na sebe jeden vzrušující zvrat za druhým.