V roce 1885 byly ve Francii oficiálně zakázány násilné duely k bránění své cti. I přesto se muži stále dožadovali satisfakce za urážku a pošlapání své hrdosti skrze souboj muže proti muži. Těžko vymýtitelná tradice se dotýká i dvou hlavních aktérů strhujícího příběhu, šermířského mistra Clémenta Lacaze a vysoce postaveného plukovníka Berchèra, obávaného protivníka se zkušenostmi z války.
Představa, že filmové festivaly jsou plné uměleckých snímků, které si neužije člověk zvyklý na marvelovky nebo blbnutí Toma Cruise, je dost scestná. Karlovy Vary, podobně jako ostatní fesťáky, samozřejmě nabízejí trošku jiné snímky než multiplexy a spousta z nich může být pro diváky neukoukatelná. Ale dají se tu najít i díla, na jaká lze aplikovat měřítka „komerční kinematografie“ a na jaké může s klidem vyrazit i člověk, jenž se jinak od festivalových filmů drží co možná nejdál. A popravdě ono je fajn ve Varech nebo na jiných festivalech proložit ty náročné podívané něčím, co se nebojí jít divákům víc naproti. A tvůrci právě takových děl si pak často mohou dojít na pódium pro Cenu diváků. Jako letos francouzské historické drama Ve jménu cti.
