Bonnie a Clyde

Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Nabídku HBO Max, které již delší dobu svůj katalog zásobuje klasickými tituly, přistála trojice snímků s Marlonem Brandem v ústřední roli. Všechny jsou rozmanité a představují mistrovství herce tehdejší nové herecké školy ve vrcholné formě. Připravte se na bouření, revoltu, tvrdost, cynismus, pevnost a rozervanost!

Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?

Naše pravidelná expertní rubrika v pondělní epizodě pořadu POP COOLT powered by Kinobox nahlédla temnotu a svět filmových vrahů. Jak se dá toto téma uchopit a proč vlastně stojí za to jej vykreslovat? Na to se pokusíme odpovědět pomocí výběru tří různorodých snímků.

Do svébytného podžánru „tarantinovek“ jsme si zvykli zařazovat násilná, vtipná a žánrově nekonvenční díla hlavně od tohoto režiséra. Existuje však i pár snímků, u nichž je pod režií sice podepsaný někdo jiný, ale Tarantinův scenáristický vklad nelze přehlédnout. Pro směs kriminálky, komedie a love story s názvem Pravdivá romance to platí zcela přesně.

63. ročník Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež, nejstarší a největší přehlídky svého druhu na světě, skončil ve Zlíně ve středu 7. června. Přinášíme ohlédnutí za ním v naší původní reportáži.

Lze druhého člověka milovat a přijímat se vším všudy, takříkajíc až do morku kostí? Oceněná festivalová vztahovka se spoléhá na silné herecké výkony a trochu okoukané, přesto suverénně zpracované téma první lásky.

Každoroční festivalová sezóna je v plném proudu a jejím pomyslným završením bude samozřejmě předávání Oscarů. Sázkové kanceláře mají o favoritovi jasno a i někteří akademici či analytici nás navádějí k pravděpodobným výsledkům.

Pětaosmdesátiletý herec a režisér Warren Beatty se v posledních letech připomněl zejména fiaskem na oscarovém ceremoniálu, kde s kolegyní Faye Dunaway špatně vyhlásil nejlepší film. Od roku 2000 si zahrál jen ve dvou filmech a jedním z jeho posledních autorských zářezů zůstává pozoruhodná komiksová adaptace Dick Tracy z roku 1990. Šlo o rozporuplně přijatý experiment, na který Beatty třiatřicet let po premiéře zavzpomínal bizarním způsobem.