Recenze filmu Psí poslání

Nicméně jednu zbraň si nedá vzít: slzy vypudí i z očí nejzarytějších sucharů. Tudíž ve finále, kdy slovy jednoho z dětských diváků pes „vyčuchá sám sebe“, je v sále zapařeno. A není proti tomu obrany.

Předchozí Hallströmův "psí" snímek Hačikó (2009) byl nicméně dramaticky důmyslnější, komornější a nevydíral emočně na tolika místech. Na což si u Psího poslání divák po druhém úmrtí "zvykne" a další podobné situace ho - spolu s vědomím reinkarnace chlupáče - tolik "nevyšťaví".

Každý rok se na nás valí neskutečné množství animáků, kde se zvířecí hrdinové pitvoří, vykonávají lidské profese a občas i nadávají. Poctivé filmy pro celou rodinu se objeví málokdy. Jsem rád, že je tu další, který se může zařadit mezi novodobé kvalitní snímky, jež mohou malé děti ovlivnit pozitivním způsobem. K takovým Psí poslání jednoznačně může patřit.

Keďže poznávací proces zvieraťa je oproti nášmu veľmi prostý, divákovi ako ľudskej bytosti sa jeho obmedzenosť môže zdať príliš jednoduchá a neatraktívna. Stačí sa však naplno vcítiť do Baileyho sveta a pochopíme, ako sa v práve takej jednoduchosti odzrkadľuje skutočné puto. Zložitostiam ľudskej reality dáme vďačne zbohom.

Trochu problém je v tom, že to celé nemá moc k čemu směřovat, dlouho tomu chybí pointa a filozofování psího hrdiny o smyslu života a životního poslání tomu úplně nepřidává. Poslední segment je tudíž celkem přirozeně, byť víceméně předvídatelně, provázán s jedním z těch předchozích segmentů, přičemž dojde k završení něčího osudu do podoby šťastného konce, což dá vzniknout i té pointě.

Příběh to není kdovíjaký a místo nepovedeného hledání psího poslání mohl vsadit na zábavnější a lehčí příběh s více vtipy, které by byly propracovanější. Malým dětem to k pobavení bude stačit, ale doprovod starších sourozenců nebo dospělých bude asi střídavě znuděný a na rozpacích.

Maminky těch cca desetiletých dětí v kině při některých scénách normálně brečely. Jenomže ten koncept Psího poslání lze v tomto směru nakonec považovat za jaksi kontraproduktivní, protože se vlastně nikdy nestane nic vyloženě špatného. Dost by mě zajímalo, jak se toto dílo bude líbit divákům a divačkám z řad buddhistů.

I přes dotěrnost a nepříliš dobré herecké výkony má Psí poslání i jedno velké plus – učí. Snaží se nám, i když v pohádkovém hávu, ukázat, kdo psi jsou a jak by teoreticky mohli chápat prostředí, ve kterém žijí. A navíc nám říká, abychom byli trochu víc, jako naši nejlepší zvířecí přátelé.