Volání netvora: Příběh života (2016)

Milá pohádka o nemilých věcech. Části fungují takřka na jedničku a při animovaných sekvencích jsem se doslova tetelil blahem nad nekonečnou vizuální a emocionální kreativitou, ale jako celek je vyprávění poměrně těžkopádné, vykalkulované směrem k nepříliš výrazné a nedostatečně zastřešující pointě. Obr Dobr byl pro děti a neměl žádné výraznější sdělovací ambice, Monster Calls nemá jasnou cílovku a své hluboké sdělení podává sice působivě, ale přece ne tak, aby ho děti plně pobraly a dospělí o něm pár minut po skončení ještě přemýšleli.

Silné myšlenky až příliš silné na kluka, který není dítětem ani mužem. Zcela adekvátní a pochopitelný je jeho vnitřní boj mezi tím, že nechce ztratit mámu a nedokáže se vyrovnat s tím, že není šance na záchranu. Období, kdy ho ona utěšuje a on tuší, že říká slova, kterým sama nevěří. Bojí se svých myšlenek a vyčítá si je. Jak kruté je přiznat si pravdu. Dokonale by stačila tato rovina včetně jeho naštvání a demolování bytu babičky, s kterou se vážně nemusí. Další myšlenky, které mu valí oživlý strom, jsou nad rámec této roviny a zbytečně zatěžují základní linii.

Citová vydíračka, která musí chytit za srdce každého, kdo ho nemá úplně z ledu. Super herecký výkon malého chlapce, ostatní jen na dokres (tím ale nechci snížit jejich kvalitu). Strom jako pojítko reality a lidského podvědomí bylo velice hezké (a na úplném konci je to fakt suprově začleněno do příběhu). Moc se mi líbily kreslené příběhy jako vsuvka. Je pravda, že chvílema to vedlo všechno jenom ke vzteku, což by mohlo být rozšířeno o nějakou další emoci na vyvážení, ale i tak skvělá práce. Menším dětem vůbec nemá cenu to pouštět, já sám bych se na tohle před pár měsíci nepodíval (kdo mě zná, tak určitě tuší proč). Co se týče technického zpracování a hudby, tady když budu puntičkář, by šlo něco zlepšit.