Volání netvora: Příběh života (2016)

Hodně netypický film, který jsem zhlédl díky vysokým hodnocením na imdb.com. Leč se úplně s většinovým vkusem nesejdu. Film je to velice smutný o hodně smutných věcech a ani jeho celkové vyznění ve mě nevzbudilo naději, ale bylo jako přetažení prknem po zádech. Je tam řada vizuálních nápadů, skvělí herci, ale podruhé už nemusím.

Špatný film to rozhodně není, ale ten americký styl je tam poměrně dost výrazný. Pro mě bylo o to horší tento film celý vydržet, že mému synovi bylo přesně také třináct let, když babička zemřela na rakovinu. Někdy jsem ho v tom klučíkovi přímo viděla. Nicméně slza mi nakonec neukápla, i když se přiznám, že jsem ji měla na krajíčku. Najednou mi totiž přišlo, že je té dojemnosti až příliš a že se v ní všichni přímo "rochní". Jinak netvor mi připomínal filmy Jana Švankmajera, např. o Otesánkovi. Ale co to píšete v obsahu? Že se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane pak na všechno sám?!! Sledovala jsem to bedlivě, čekala jsem, jestli se třeba v Los Angeles neskamarádí se svou nevlastní sestřičkou, ale to se nestalo. Já tam tedy opravdu žádnou kamarádku nezaznamenala. A ty příběhy toho stromu, jak on mu ten hošík řekl, že jim nerozumí, no, to nebyl sám. :-)

Stejně dechberoucí jako předloha jen s tím rozdílem, že ve filmu tomu pozměněný závěr (nebo spíše prodloužený) dal trochu jinou pointu. Což ale neni vůbec na škodu, naopak. Herci, atmosféra, hudba, režie - všechno jak má být. (Spoiler alert... ) A paradoxně nejsilnější scéna nepřijde ani ve chvíli, kdyby to člověk čekal (poslední opravdový rozhovor Connora s matkou), nebo kdy mu to film říká (poslední scéna Connora s matkou), ale ve scéně v autě, kdy babička mluví s Connorem a člověk si uvědomí, co přijde a co nelze zastavit. Nebudu lhát... stejně jako u knížky mi ukápla slza a nehodlám se za to nijak stydět.

Dobrodružná fantasy? Ani náhodou! Jedná se o vcelku smutné drama, které se, navzdory názvu a prvnímu dojmu, potýká s realitou života a lidských pocitů. Byť se může zdát, že se zde divák dočká nějaké nadpřirozené podívané, ve skutečnosti ho čeká dost realistický snímek, ve kterém ony fantasy prvky slouží pouze jako taková pomocná šablona pro hlavního dětskýho protagonistu, který zde byl btw vynikající. Někomu to může připomínat del Torův Faunův labyrint, přičemž by vlastně nebyl daleko od pravdy. Kdyby se film někdy tolik netáhl a ještě víc by přitlačil s emocemi na pilu (stupeň patosu je zde totiž naštěstí malý), jednalo by se o skvělou podívanou. Pokud nemáte rádi fantasy, za prvé si mě smažte z přátel a za druhé tomu určitě šanci dejte, nedávejte na první pohled.

velmi zajímavý film moc se mi líbil