hrumsrt
9 382 bodů •
8
Nebylo naivní doufat, že by se Michael Mann režisér v mých očí minimálně dvou geniálních filmů - Nelítostný souboj a Veřejní nepřátelé - dokázal po několika neuspokojivých tvůrčích letech zase jednou objevit s další peckou. Obzvlášť, když se v nedávném pilotu seriálu Tokyo Vice opět předvedl, jako režisér, který umí látku svým přístupem pozvednout. Ale na druhou stranu Mann se více než jednu dekádu hledal, mainstreamu se ztratil z očí a z profesního vrcholu padl do šedých průměrných vod. Proto jeho další projekt Ferrari možná původně vypadal jako vstřícný krok směrem k navrácení všeobecné přízně.. V očekávání dalších Rivalů, nebo Le Mans 66 diváci usedali před životní příběh s podtextem Ferrari, aniž by se možná připravili na více možností, co můžou vidět. Tak moc zafixované publikum na italské jméno jako automobilovou značku, než aby si ho spojili s živoucí osobou. Mannovo Ferrari tak o červených autech vypraví až v druhé vlně, primárně se právě soustředí na životopis jejich jmenovce Enza, zakladatele firmy jako takové. Ale ani v tomhle ohledu nejde o normální biografii slavné osobnosti, která by lehce zapadla do žánrového průměru.. Skutečně Ferrari přináší jeden z nejpřekvapivějších tvůrčích uchopení, jaké jsem po delší době viděl, když si bere všeobecné očekávání jako svoje rukojmí na cestě za úspěchem.. Příběh mapuje krátké období v životě majitele automobilky, v němž všechno vypadalo, jakože už nemůže být hůř. Enzovi zemřel syn, čímž to doma nebylo úplně nejpřívětivější prostředí, kam si po dni v práci jdete odpočinout. A kromě toho jeho automobilová firma nesoucí odkaz v podobě rodinného jména finančně bojovala za svoje další fungování.. Jméno Ferrari je tady vláčeno zkouškou, jak v osobní tak profesní rovině, o čemž přesně chtějí tvůrci vyprávět. A my tak sledujeme jednu životní etapu ve Ferrariho životě, v níž se to na něj sype ze všech stran, ale on než aby hledal další únik z reality, rozhodne se, že období překoná, ať to stojí, co to stojí a ukáže sílu svojí osoby.. Adam Driver jako hlavní postava Enzo Ferrari navazuje na svoje nejúspěšnější herecké roky (vrcholící dvojitou spoluprací s Ridley Scottem) a předvádí další herecký koncert, který ale tentokrát není žádnou emoční exhibicí, nýbrž jen skromným analytickým a odměřených ztělesněním stárnoucího automobilového vizionáře.. Kromě něj zaujmou jistě i jeho ženské objekty citů, především správně horkokrevná Penélope Cruz, jejíž konfrontace s Enzem a monetizující přístup k životu jsou v lecčem vrcholem celého vyprávění.. Nejde o příběh automobilky, jejíž název evokuje červenou barvu, skutečnou rychlost a vytříbenou eleganci, ale o náhled do duše rozděleného člověka, který je díky svému postavení glorifikován a pokládán za neomylného.. Ne, ve filmu symbolizující rychlost se moc závodit nebude a o auta tolik taky nepůjde, ale za to nabídne nekonvenční přístup do náhledu na život.. Jde o to, co symbolizuje být Ferrari, co to je ve skutečnosti, a jaká je za to cena.. Trošku jiná konverzačka o tématech, na které v podobných velkofilmech není prostor.. Nedá se tomu vytknout téměř nic, pakliže přistoupíte na autorovo pojetí dané látky a smíříte se s tím, že další závodní film to nebude. A paradoxně největším mínusem je závěrečný kompoziční kus, v němž Ferrari sklouzává k jen dalšímu závodnímu biopicu.. Diváky to nebude rozdělovat, jelikož kdo si na Ferrariho našel čas, bude asi v očekávání něčeho jiného znechucen a v takových výtkách se dá souhlasit, ale současně je musím odsoudit jako nepatřičné.. Nemůžete hanit autora za jeho vlastní vizi, která možná podkopává vaši výchozí představu, ale právě chybu hledejte v ní, nikoli v díle samotném.. Jsem okouzlen, ale Ferrari přes svoji popcornovou nedokonalost nabízí jeden z nejzajímavějších vypravěčských pokusů dnešní doby, který si nevypočítavě bere běžné publikum jako rukojmí.. Usmívám se a vlastně prosím za víc takových kousků.. 80%