Drover
5 070 bodů •
6
Film má dost zvláštní výstavbu děje. Využívá montáže a úhly à la lowcost Edgar Wright a je zábava to sledovat. Obzvlášť ve spojení s leckdy ritchieovským soundtrackem. Ale nějaké to poselství či jádro, které film nese, zůstalo poté, co ho Prygunov hodil naším směrem, zaseknuté někde ve stromě mezi větvemi. Divák má sledovat povrchnost a nedůležitost materiálních hodnot a prázdného kapitalistického života, a že pravé hodnoty se nachází někde jinde, ale kromě toho, že se hlavní hrdina zakouká do mladé aktivistky a že mu jeho “nový život” (nutno dodat dost krátký a ohraničený) uštědří jednu ránu, se celou dobu chová jako hovado, staví si svůj byznys, obchoduje s podobně zazobanými kumpány, střídá ženský, a ona finální katarze a uvědomění, že se lidi kolem něj i on sám chovají jako hovada (což mu po tolika letech života na vysoké noze trvalo ne úplně krátce), přichází až ve chvíli, kdy on sám přijde o prachy. Samozřejmě to životní realitu odráží asi lépe než klasický americký patos, ovšem když téměř dvě hodiny sledujeme nepřetržitě jeden charakter a čekáme na jeho vnitřní proměnu, která nakonec proběhne na základě stejně sobeckých pohnutek, podle kterých jednal celý film, diváka pak film příliš neuspokojí. Natočeno s typicky ruským úhlem pohledu a typicky ruskou poetikou, proto se na Духless příjemně kouká, ale obsahově se se mnou jako divákem rozchází různými směry.
Dukhless
Duchless
Duchless. Konec glamura
Get the World
Soulless
