Dům je intimním dramatem otce a dcery, příběhem o lásce, střetu snů různých generací a neutuchající touze po svobodě.
Imrich buduje svůj vlastní životní sen – staví dům pro svoji mladší dceru Evu. Do stavby domu projektuje všechny své sny a ambice, které ztratil v éře komunismu. Na rodinném dvoře však stojí rozestavěné domy dva – první, nedokončený dům, měl patřit Evině starší sestře Janě. Ta se ale otcovi vzepřela a Imrich ji i s její rodinou ze svého života „vyškrtl“.
Eva sní o tom, že po maturitě konečně opustí „vězení dokonalého domova“ i život na maloměstě a konečně se vydá poznávat jiný svět. Těžce nese otcovy starosvětské názory a jeho chování vůči matce a sestře, chodí za školu, tajně se stýká se sestrou a její rodinou, přivydělává si a dělá vše proto, aby mohla co nejdříve „vypadnout“. Nečekaně ji cestu zkříží nový muž, starší a ženatý Jakub, se kterým jí do života přibude další tajemství. Brzy však všechna tajemství začnou vyplouvat na povrch a jejich životy naberou nečekaný zvrat.
On to není nějak moc neobvyklý příběh. Spíše běžný. Zde je však podán velmi dobře a navíc je tu pan Krobot excelentní. Se slečnou Juditou Bárdos to je už ovšem velmi slabší. Možná to tak špatně hrát měla, nevím. V každém případě je to film, na který se dívat dá. I když už asi druhý den nebude nikdo vědět, o čem byl.
