-
60%
Ze začátku solidní epizoda německé kriminálky i s potřebným vizuálem, která se v polovině změní na vykrádačku Intimního osvětlení Ivana Passera, což je docela trhlý, ale chvíli je to zajímavý. Jinak se to vleče, smysl to moc nedává a když to skončí, tak si na to asi moc nevzpomenete. Igor Chmela je v hlavní roli dobrý.
-
65%
-
80%
Nejlepší zobrazení současné české reality. Vždyť to všechno dělám pro rodinu, a fungující rodina je to nejlepší, co si můžeme přát. Pokud dělám vše pro blaho rodiny, nemůže to být přece nemravné. A navíc, jiní kradou víc, já jsem přece tvrdě pracoval a pak jsem podepsal pár věcí, které nebyly úplně košer. No jen pár podpisů, co je to za kriminalitu. Kdybych to neudělal, rodina by strádala ve skromných podmínkách. A protihráči jsou ti, co neměli tolik odvahy, příležitosti nebo byly morálnější odolnější? To si musí odpovědět každý sám.
-
85%
-
40%
Autor takových „hitů pro trochu jiného diváka“ jako jsou například „Pravidla lži“, „Muži v říji“ či „Největší z Čechů“ Robert Sedláček natočil poněkud rozpačitou temnou komedii „Rodina je základ státu.“ Děj pojednává o tom, nakolik je těžké rozlišit „svini v nás“, protože tu máme jednoho naprosto nevinně působícího civilistu, bankovního úředníka, který podepisoval věci nějak se tvářící, s trochu jinou podstatou. Zapletl se do velkého případu tunelování a rozhodl se nechat ty výslechy stranou a zaměřit se na svou rodinu - základ státu.
Tempo filmu je velice rozvážné, protagonisté jsou hypnotičtí, svoje repliky odříkávají jako ve snu a navozují tím dosti stísněnou atmosféru. Ta dynamika rozjeté společnosti je pryč, začíná něco nového, zlé časy...
Bohužel mám s filmem trochu problém, nedokázal mě upoutat ani na okamžik, v podstatě se dá říct, že spíš nudil a nevzbuzoval žádnou naději na stržení jiným, lepším směrem. Je to takové komorní drama o jedné „lepší“ rodince, máme v ní konfrontaci „Pepíků“ s Moravany, je tady jakýsi sociální střet vyloženě zazobaných s „pouze“ dobře postavenými. Ale co nám to přináší, to opravdu netušíme. Nemá to žádný společenský nebo umělecký přesah, je to prostě jen zručně řemeslnicky odvyprávěné komorní drama, kterému by slušel takový ten nedělní prime time na veřejnoprávní televizi. Ano – zní to jako televizní inscenace a to je opravdu málo, obzvlášť když uvážíme, kdo je Sedláček a jaký ten chlap má potenciál.