
junxi91
6 913 bodů •
8
Takový trochu zvláštní film, na který prostě musíte mít tu správnou náladu. Přechází se tam mezi dějovými liniemi - reportér v roce 1980 zjišťuje, co se dělo v letech předtím - od roku 1968 až do současnosti. Ale zase to dost věrohodně mapuje dobu, kdy dělníci v gdaňských loděnicích stávkovali a vzniklo odborové hnutí Solidarita. Film navazuje na Člověka z mramoru, ve kterém byl hlavním hrdinou Mateusz Birkut, nyní je zde hlavním hrdinou jeho syn Maciej Tomczyk. Maciej je zapojen do protikomunistického dělnického hnutí a horlivě se zapojuje do stávky v loděnicích v Gdaňsku. Jeho činnost sleduje novinář, pracující v rozhlasové stanici komunistického režimu, který má za úkol Macieje pomlouvat a kompromitovat. Maciej vede stávku v loděnicích a rozhlasový novinář Winkel dostane od místopředsedy Rozhlasového výboru příkaz, aby Tomczyka prošetřil a našel na něj nějaké kompromitující informace. Winkel se vydává do Gdaňsku a zde jej sledují komunistické úřady. Stávkující dělníci odmítají pustit Winkela do loděnice, a tak se setkává se svým přítelem Dzidkem. Ten znal Tomczyka na vysoké škole a vypráví mu příběh o tom, jak mu jeho otec Birkut nedovolil účastnit se studentských procesů v březnu 1968. Z jiného zdroje se Winkel dozvídá, že Birkut zemřel během protestů v prosinci 1968, a to když se vydal naproti střelbě policistů. Winkel sympatizuje se stávkujícímu, ale pořád je pod tlakem úřadů. Po otcově smrti se Tomczyk oženil s Agnieszkou, se kterou se seznámil dříve, když s ní natáčel dokument o Birkutovi, který byl vyzdvihován jako stachanovský dělnický hrdina. Winkel ji navštíví v policejní vazbě a ona mu popíše svůj románek s Tomczykem a jejich boj za práva pracujících. Dozvíme se, jak to dopadlo s jejím natáčením filmu o Birkutovi v Člověku z mramoru. Agnieszka nemohla film o Birkutovi dokončit, protože ji propustili z televize a musela si najít novou práci v továrně. Také se musela s Tomczykem a jejich společným dítětem na nějakou dobu rozloučit - ona zůstala ve Varšavě, on odjel vlakem do Gdaňsku. Winkel je poté vydírán tajnou policií, protože dříve řídil s dvěma promile v krvi a způsobil nehodu. Přesto se rozhodne, že svůj úkol na kompromitaci Tomczyka nedokončí a vydá se do loděnice, kde se připojuje ke stávkujícím. Vládní delegace dosáhne dohody s Walesou a ostatními stávkujícími a Agnes se opět sejde s Tomczykem. Vládní úředník v autě prohlašuje, že dohoda je "jenom cár papíru", ale Tomczyk se vydá k památníku svého otce a řekne, že "to nejhorší přežili". A ta písnička nakonec, ta se mi také hodně líbila - Janek Wisniewsky padl za správnou věc. A o tom byl vlastně celý film - o boji dělníků v Gdaňských loděnicím proti špatným pracovním podmínkám, nízkým mzdám, a o vytvoření lepšího, nového lidového Polska, kde se budou dodržovat práva dělníků. I když má film charakter investigativní žurnalistiky a člověk se v tom občas ztrácí, stálo to za to. A nikdo, kdo nesvařoval ve dvojitém trupu lodi neví, co je to pořádná dřina!



