Name: Tenkrát v Americe
Released: 1984
Duration: 229 min
Rating: 85
Cast: Robert De Niro, Scott Schutzman Tiler, James Woods, Rusty Jacobs, Elizabeth McGovern

Komentáře a recenze 24

Dle počtu bodů

Pete69

29 851 bodů 19. 8. 2017

Čekal jsem trošku víc, přesto skvělý film.. bohužel nekonečně dlouhý. Trošku mi chyběl spád, nakonec se ale vše geniálně prolnulo. Nemohu dát více než 70%, protože si nedokážu představit, že bych si tento film pustil znovu. Kvalita, ale jednou a dost.

xxmartinxx

22 284 bodů 28. 3. 2010

Monumentální proustovský labyrint paměti, kde se nostalgie, výčitky, naděje a zklamání mísí v jednu neskutečně silnou emoci. Film těžký jako existence a přitom lehký jako sen. Jediné, co mě mrzí, že kvůli enormní stopáži si ho nemůžu pouštět častěji, i když na druhou stranu je škoda, že není mnohem, mnohem delší.

Fingon

16 886 bodů 18. 2. 2008

Na to, jak je tenhle film dlouhý, odsýpá děj poměrně svižně, ale chybí mu to něco, co pro mě z dobrého filmu udělá film skvělý - musí se mně dotknout. A to se bohužel nestalo.

lamps

15 156 bodů 13. 5. 2016

Opět dech beroucí Sergio Leone. Nevím sice co je pravdy na tom, že scénář zpracovával celých 12 let, ale když se podívám na konečnou kvalitu a vytříbenost tohoto filmu, tak bych tomu klidně věřil. 220 minut ubíhá jako dobře promazaný stroj, herci hrají jako o život, Ennio Morricone přispívá jako vždy nezapomenutelným soundtrackem. To vše v doprovodu monumentálně vyhlížejícího příběhu, který dokáže chytit diváka za pačesy tak pevně, že dřív než před závěrečnými titulky není šance na vyproštění. Leone velmi pěkně splétá všechny tři příběhové linie, dává divákovi prostor, aby k postavám pokud možno co nejvíce přilnul a načáchl tou atmosférou prohibiční doby, v níž se velká část děje odehrává. Ale teprve v samém závěru si uvědomíme, jak to Leonemu po celou dobu krásně fungovalo a jaké úžasně podmanivé a promyšlené dílo jsme měli tu čest právě vidět. A v tom vidím to největší kouzlo, které v sobě TENKRÁT V AMERICE skrývá...

filmfanouch6

12 644 bodů 5. 6. 2020

Kdyby vše bylo fér, finančním propadákem stanou jen velmi podprůměrné až příšerné filmy a výborné až dokonalé filmy se všechny automaticky stanou finančními trháky. Jenže život není fér a tohle pravidlo bohužel neplatí. Jedním z těch slavných filmových projektů, který v kinech pohořel i přes to jak je geniální je právě Tenkrát v Americe. Na vině je potom jasně studio Warner Bros., které režisérovi Sergio Leonovi, který tvorbou filmu strávil 12 let a přihodil si při ní srdeční zástavu sestříhalo původní verzi na 139 minut a byl to důvod proč byla kritika v době uvedení velmi negativní, protože kvůli vystřiženým pasážím nemohli fanoušci film ocenit tak jak by si zasloužil. Film navíc šel do kina jen týden po uvedení Indiana Jonese a Chrámu zkázy a při rozpočtu 30 milionů dolarů si v kinech došel jen 5 milionů dolarů. Těch pořádně zasloužených ohlasů a statusu kultovní klasiky se film dočkal až poté co se na DVD objevila původní verze dlouhá 229 minut. V roce 2012 poté byla pod dohledem Leonových dětí sestříhala původní 251-minutová verze dle Leonovy vize, která čítala původně vystřižené scény sice v nepříliš valné kvalitě, právě až ona verze z roku 2012 je ale tou pravou Leonovou vizí, která stala na samotném počátku kdy chtěl Leone adaptovat román Ernesta Gastaldiho. A ve finále má Leone na krku jednu z nejlepších gangsterek všech dob a je tou nejlepší možnou tečkou za Leoneho tvorbou. Tenkrát v Americe má přesně to pomalé tempo jako slavné Leonovy westerny, konkrétně třeba Hodný, zlý a ošklivý či Tenkrát na Západě. Pokud tak čekáte živelnou gangsterku jako filmy Martina Scorseseho (Mafiáni, Casino....) nebo ryze gangsterkou záležitost jako Kmotr tak budete u Tenkrát v Americe trochu překvapeni. Tenkrát v Americe je sice film s velmi pomalým tempem, na druhou stranu ale dodá tu nejlepší možnou práci s postavami, perfektní vykreslení emocí a vývoje postav a navíc předvede krásu filmového řemesla v každé kategorii. Tenkrát v Americe je krásný, emocionálně silný a především fascinující mistrovské dílo, které právem patří mezi nejlegendárnější filmy všech dob. Tenkrát v Americe je parádním rozmáchlým gangsterským eposem, které se skládá napříč třemi různými generacemi a předvádí sílu přátelství, mezilidských vztahů a především změnu postoje. Sledováním té nejlepší možné verze (přesněji řečeno Director´s Cutu) sice strávíte 4 a 1/4 času, rozhodně ale každá minuta stojí za to. Jak už bylo řečeno tak budou lidé zvyklí na živelné hyperaktivní vyprávění nebo akčnější gangsterky mít možná trochu problém, Tenkrát v Americe ale přijde člověku na chuť velmi snadno a právem si ten film vyslouží známku mistrovského díla. Ona původně sestříhaná verze pro kina v roce 1984 sázela na to, že porušila vizi scénáře a celý film vyprávěla chronologicky. A i proto se dá pochopit, že právě kinoverze z roku 1984 sklidila takovou nenávist, protože přístup na který sází původní verze i Director´s Cut je výrazně lepší. Příběh je vyprávěn skrz vzpomínání hlavního hrdiny Noodlese, který postupně vzpomíná nejdříve na dětská léta a následně na léta 20. a 30. 20. století a oficiálně start mafiánské kariéry. Tenhle přístup z lineárního scénáře má mnohem větší smysl a je emocionálně silnější i díky tomu, že mistr herec De Niro dokáže ty pravé emoce uhrát pouhým pohledem. Kapitola z dětství nás s našimi hlavními hrdiny seznámí a setkáváme se s nimi v době kdy už sice jsou začínajícími kriminálníci, jsou to ale pořád jen amatéři a na ty pravé gangstery si vlastně jenom hrají. Mají ale odvahu a kuráž a i když jsou z chudých poměrů tak sní o velké budoucnosti. Mezi našimi protagonisty je silné přátelské pouto a dětští herci jsou v těchto pasážích parádní, především dětské verze De Nira (Scott Tiller) a Jamese Woodse (Rusty Jacobs) dostali skutečnou příležitost se tu vyřádit. Druhá a třetí třetina ale s tou první rozhodně neztrácejí a díky tomu, že je každá část jiná navzájem tvoří parádní celek, který utváří skutečně silný příběh se silným vývojem protagonistů. Sergio Leone byl filmový perfekcionista a na Tenkrát v Americe je jeho precizní schopnost s vyprávěním a vizuální vizí vidět do nejhlubších detailů. Film ho sice stál 12 let příprav, rozhodně ale těch 12 let stálo za to a o to více se Leoneho poslední film musí cenit. Nerad se na tomhle místě dopouštím srovnávání, přece mi to ale nedá- Tenkrát v Americe je vším co Irčan chtěl být a není. Tohle je ta silná americká gangsterka vyprávěná napříč dekádami a Leone v letech 1982-1983 na rozdíl od Scorseseho v letech 2018/2019 musel obejít jen s maskami na rozdíl od CGI a se zhruba o 129-220 milionů nižším rozpočtem. Myšlenka Tenkrát v Americe a myšlenka Irčana je sice zcela jinde a jak už bylo zmíněno platí tak je Scorsese výrazně jiný vypravěč než Leone, jisté srovnání jsem si ale zde nemohl odpustit a chtěl jsem říct, že jestli někdo chce opravdu vidět parádní gangsterku vyprávěnou napříč dekádami tak by měl volit právě spíše Tenkrát v Americe. Už jen proto, že De Niro maskou upraven na důchodce je stravitelnější než digitálně omlazený/zestaršený De Niro s digitálně mrtvýma očima Tenkrát v Americe by se dalo rozebírat ještě hodně dlouho- Záběr po záběr, stylizace, herecké výkony (De Niro a James Woods jsou zde dva herecké živly, jejichž živelný vztah měnící se mezi kamarádkou láskou a nenávistí je naprosto silný), boží kamera Tonina Delliho Colliho a především naprosto parádní hudba Ennia Morriconeho, která je v jeho kariéře dle mého skromného názoru nejlepší. Takhle to ale myslím bohatě stačí. Pozici mistrovské klasiky ale tomuto filmu nic nesebere a především jde asi o film u kterého je přece jen ta nejdelší verze tou nejlepší (i když jsem zkrácené verze neviděl). Leone na vrcholu kariéry natočil svůj nejlepší film, který se právem zapsal do dějin a jen tak se z nich nevymaže......

hrumsrt

9 335 bodů 30. 10. 2022

//OUATIA// Tak jsem si konečně našel téměř čtyři hodiny času a odbyl si filmový rest, který se mi připomínal již pár let. A můj závěr? Jsou dva typy lidí, ti kteří si myslí, že Robert De Niro byl nejlepší jako mladý Vito Corleone, a pak ti, kteří mají sílu obětovat čtyři hodinu téhle filmové poezii. Jde o vrcholné dílo největšího italského filmotvůrce, který si zde plnil přes všechny překážky svůj sen. Někteří by určitě řekli, že jsem asi zapomněl na o šestnáct let starší Tenkrát na Západě, což je bezpochyby skvělý snímek a neuvěřitelně cenný přínos filmu, ale zkrátka tohle je ještě o kus výš. Celý snímek se pečlivě připravoval celých 12 let. Mafiánské filmy jsou tak vděčné téma, které baví lidi už několik desítek let, všichni by Vám řekli, že vrchol všeho je série Kmotr a já bych asi neoponoval, jelikož první snímek z roku 1972 je opravdu v jistých chvílích lepší než OUATIA ("Once Upon a Time in America"), a to především na svojí charizmatické postavě Vita Corleoneho, ale tohle je zkrátka jiné a ještě kus výš... Coppola se soustředil na prodání všelijakých mafiánských znaků a vykreslení téhle komunity jako něco neuvěřitelně poutavého, navíc měl zkrátka jiné postavení v branži - dostal nejlepší herce - a výsledkem je obrovský kult, jaký okolo celé trilogie vznikl. Nicméně tvůrci se to zde rozhodli udělat jinak, a ten oblouk, jaký Kmotr dělá napříč celou sérii si OUATIA zvládá představit v jednom celém kuse, čímž v podstatě říkám, že první Kmotr je třetinový... Nicméně kdyby jste si pustili tu skoro desíti hodinovou verzi, tak ni s přidáním všeho extra materiálu, to zkrátka není jako tohle.. Viděl jsem nad stovky filmů, ale je tak pět z nich pro mě má takový nádech velkofilmu, tím jak vypadají. Jde o takový mix romantizace a takové elegance, který zvládá jen pár snímků - třeba Casino od Scorseseho - u nichž máte pocit, že sledujete něco více, že ten film není umělé dílo, ale záznam něčeho, co se mohlo stát, kdy jste v tom dokonale ponořeni. Tohle je zkrátka mistrovský kousek, který by hledal konkurenci hodně obtížně. Táhlé záběry, které využívají možnosti stopáže, díky nimž divák má možnost se pořádně zahledět do každé scény a lépe se vžít do dění. Velkým přispěvatelem kvality jsou také kostýmy, které pomáhají postupovat v čase, a tak je třeba De Niro posouván v čase jen různým líčením a parukami, jenže ono je to tak dobře provedeno, až bych spíš věřil, že je snímek natočen později a jen díky počítačovým efektům je De Niro omlazen. Jak je tomu i u Tenkrát na Západě, i zde má neuvěřitelné kouzlo hudební složka a skladba Yesterday (znám tak nanejvýš dva lepší songy) má takovou sílu, že i přímo na koncertě Beatles by se museli snažit. Tento snímek nevypráví jeden příběh, nesnaží se vést lineárně, ale jde o pečlivý náhled do života jedné skupinky kluků, později mužů... A to já žeru! Nejprve je nám představeno dětství hlavních hrdinů, kde jasně najdeme paralely s našimi Bylo nás pět. Tohle je asi nejzdlouhavější část, která se nám snaží nastínit, jací opravdu jsou naši hrdinové a proč řeší, co řeší. New York pohledem naivních klukovských očí, kteří dělají, co můžou, aby rychle dospěli. Má to skvělou atmosféru a jde o tu opravdovou pohodu, která se přenáší i na diváka, ale jak je všechno krásné, tak se to i rychle zesere. Tohle je to síto, které odradí akorát, že ona je tak hravá a tolik nadčasová. A co více, je důležitá pro nastavení vztahů, ale uznávám, že nemá takový tah a s ohledem i na to co snímek řeší později, nepůsobí tak špičkově. Jakmile ale příběh postoupí a na scénu se dostávají hlavní castingové hvězdy, nemá to chybu. Trošku zamrzí, že skočíme přes ten rozvoj byznysu a ctíme čas podle hlavního hrdiny Noodlese, který kvůli času ve vězení, není u vzestupu hlavních aktérů a přímo se neúčastní vzniku "impéria". Jsem i pro dát si nějakou hodinovou odbočku, kde to krok po kroku uvidíme, ale každý by pak remcal, kdyby se objevil pak Noodles, že už na něj vlastně zapomněli... Jenže aspoň už pak dostáváme plnohodnotné postavy, které díky strávenému času v dětské podobě moc dobře známe. Tady začíná zabírat celou měrou ono žánrové kouzlo a nám před očima roste charakterový vývoj všech postav. Nikoho nenapadne udělat z toho rázem nějaký jednosměrný příběh, že by šlo jen o splnění jednoho úkolu, či projití jedné cesty. Ne, pořád v neuvěřitelně pečlivé filmařské práci proplouváme životem našich hrdinů. Hoši se bavili dobou a využívali ve velkém, jako Al Capone, možnosti prohibice a Noodles jen naskočí do zajetého byznysu. Ale jak to bývá kluci jsou kluci, a tak ve všech těch svých "akcičkách" si pořád dokazují svoji nadřazenost a vybíjejí si ji třeba na znásilňováni žen. I když bych asi čekal, že hlavní hrdina Noodles zde bude polidštěn a toto chování se mu bude příčit, tak na to zapomeňtě. Všichni vědí, že to není svatoušek a má za sebou řadu let ve vězení, což mu ještě více pokřivilo charakter, a tak je v podstatě ze všech nejhorší. Těhle scén dopouštění se nasilí na ženách je zde hodně a nikdo absolutně nemá záměr si nic přikrášlovat (děj si na dával pozor na vývoj i tohohle chtíče, a tak kluci už jako malý měnili sladkosti za povolnost dívek). Impérium vzkvétá a hoši jsou nedotknutelní, anebo je přeci jen doběhne zákon? Divák už na tohle zná odpověď od samého začátku, jelikož OAUTIA je od prvních chvil prodáváno jako vzpomínání starého osamoceného, rukou zákona osahaného, Noodlese... Nejde napsat konstruktivní komentář k něčemu tak masivnímu, tohle si musí každý prožít. Je to o tom si sednout, zapnout to a po čtyřech hodinách zase vypnout. Energicky vyčerpávající jízda, při níž máte pocit, že sedíte 60 let Noodlesovi za krkem. Přelomový kus v dějinách a jeden z nejlepších filmových děl. Snad jen škoda, že finančně šlo o propadák, ale při představě, že si vybíráte film a vidíte zde tu stopáž, tak ať milujete filmy sebevíc, tak OAUTIA a čtyři hodiny pozornosti je opravdu zkouška. Ovšem nelituji ani vteřiny, kterou jsem mohl obětovat spánku a jsem hrdý, že existuje tak láskyplný snímek... Opravdovou láskou k tomuhle filmu je, že si ho zas a znovu pustíte, namísto toho, aby jste třeba strávili celé dopoledne někde v přírodě. Nechápu, jak něco takového mohlo vzniknout a ještě více, že ani po letech další tvůrce nepochopili, kde je ta nádhera, že to není zadarmo, aby mafiáni fungovali po tak dlouhý časový úsek. A i když se o to třeba ten Irčan pár let dozadu pokoušel, tak neměl takovou energii ani na startu. Tohle má všechno a definuje to pro mě film! Děkuji Sergio, děkuji Bobby! 100%

JosefTomas

9 025 bodů 5. 7. 2017

7.5

Tento film je dnes legenda, o tom není pochyb. Perfektní příběh, skvělé dialogy, které jsou prezentovány dokonalými herci. Casting se opravdu povedl, to bez debat, ovšem délka je přímo smrtící. Není to vyloženě špatně, ale vidět každý detail, také není nic zábavného. Leone to sice nahrazuje kvalitním příběhem, co ale s tím, když se každých pár minut člověk vyloženě nudí. Až na tuto maličkost jde o perfektně zvládnuté řemeslo. Výborná práce.

Matli

8 300 bodů 4. 1. 2015

Viděna režisérská verze. Od Leoneho jsem čekal trošičku víc, asi u těch westernů mel zůstat, s Tenkrát na západě se to nedá srovnat. Klidně bych to zkrátil tak na 3 hodiny:-) Hudba od Morriconeho se ale nezapře, to byla lahůdka. Čekal jsem víc gangsterku než příběh gangstera. Ale i tak se mi to líbilo a v důchodu se na to rád podívám znova :-) 79%

avenis

8 145 bodů 3. 12. 2022

Sergio Leone rozšlapal svůj šuplík s cedulkou "Westerny". Tato čtyřhodinová sága patří na mém žebříčku k absolutním špičkám všeho, co bylo ve světové kinematografii natočeno. A to se psal rok 1984!! Zcela srovnatelný film s dnešními digitálně pořízenými filmy, které se neobejdou bez zeleného pozadí. Kdo si chce děj vychutnat a porozumět mu, musí se do něj ponořit. Pak je vše jasné, pochopitelné a mrazivě krásné. Okouzlila mne mladinká Elizabeth McGovern, zcela přesvědčivá ve všech situacích (budoucí paní hraběnka z Downton Abbey).
Ke konci mi sdrce bušilo jak o závod, nevěda, který z nich ten střet přežije. Prostě paráda.
(4.6.2019)

jirka26

6 288 bodů 4. 12. 2012

8.5

Impozantí dílo SergiaLeoneho.