Po tragické události se skladatel John Russell stěhuje do Seattlu, aby se s ní vyrovnal a začal nový, klidný život v osamělém, velkém domě, který byl mnoho let neobydlený. Brzy ho ale začne pronásledovat temná historie starého sídla i jeho vlastní minulost.
Snímek vypadá, jako ze sedmdesátých let a je to poctivá stará duchařina bez lekaček a agresivních démonů. Neříkal bych tomu ani čistokrevný horor, ale mysteriózní film s pořádně hutnou atmosférou. Napětí podkesluje skvěle zvolená hudba. Výkon George Campbella Scotta je skvělý, moc filmů jsem s ním zatím neviděl, ale ty které jsem viděl, tam byl výborný.
The Changeling je vkusná duchařina, která je natočena s elegancí. Nečekejte žádné nechutnosti, sliz nebo něco podobného. Film také nemá žádné strhující tempo, ale tím se duchařské horrory nevyznačují nikdy. Je vidět, že Medak se chtěl spíš přiblížit ke klasikám jako The Haunting, než tehdy módním horrorům. I to je zřejmě důvod, proč je ten film dnes tak dobrý. Jason Blum se totiž k napínavé filmařině bez rozmáchlých krvavých efektů také vrací a The Changeling jistojistě využívá třeba do série Insidious. Film pak přichází s hodně zajímavým finále, kdy propojí dějovou linku z minulosti se současností. A právě tam funguje opravdu skvěle. Medakovi se totiž podařilo film také solidně zakončit, což se kolikrát nepovede ani zkušeným filmařům.
The Changeling byl jedním z prvních filmů, který použil techniku EVP (Electronic Voice Phenomena) jako součást svého děje.
The Changeling získal v roce 1980 cenu Genie za nejlepší kanadský film, což je ekvivalent kanadských Oscarů.
Film The Changeling je považován za jeden z nejlepších hororů s duchařskou tématikou a je často zmiňován jako inspirace pro pozdější filmy v tomto žánru.