Kanibalové

Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project) je zřejmě nejvlivnějším filmovým hororem devadesátých let. Chytře promovaný nezávislý projekt si vzal inspiraci z kultovních Kanibalů (Cannibal Holocaust) a tvářil se, že prezentovaný materiál je skutečný. Publikum sledovalo údajně nalezený kamerový záznam pohřešované trojice studentů, která odešla prozkoumat marylandskou legendu o čarodějnici a z hlubokých lesů se už nevrátila. V poměru produkčních výdajů a následných tržeb jde o jeden z nejvýdělečnějších filmů všech dob, který odstartoval éru found footage hororů a dostal už dvě méně zdařilá pokračování. Na cestě je momentálně kompletní reboot pro novou generaci, již společnými silami vyděsí studia Lionsgate a Blumhouse.

„Nejnásilnější film všech dob,“ hlásal roku 1981 popisek amerického distributora u nechvalně proslulé kultovní klasiky Cannibal Ferox, u nás známé pod názvem Ženy od hluboké řeky. Jedno z mnoha kontroverzních děl režiséra Umberta Lenziho tvoří kostru tehdejšího italského rozkvětu gore filmů o střetu domorodých kmenů s civilizovaným člověkem, jehož násilné tendence vyprovokují brutální kanibalskou odezvu. Ženy od hluboké řeky byly podle Guinnesovy knihy rekordů zakázané v jednatřiceti státech, dodnes dokáží zvednout ze židle několika nechutnými scénami a snad nejdrastičtější smrt potkala českou rodačku Zoru Ullu Keslerovou, která je pozapomenutou osobností této italské exploatační vlny stejně jako hvězdou několika často vzpomínaných tuzemských děl.

Roku 2004 debutovalo v kinech nechvalně proslulé Umučení Krista (The Passion of the Christ), v němž jsme na posledních dvanáct hodin v životě Ježíše Nazaretského (Jim Caviezel) nahlíželi optikou dřívější akční ikony Mela Gibsona. Hvězda Smrtonosné zbraně (Lethal Weapon) si vzala k srdci závěr své oscarové režijní prvotiny Statečné srdce (Braveheart), v níž William Wallace snášel mučení ve jménu svobody a spravedlnosti. Největší příběh všech dob, k němuž se obrací kompletní křesťanská víra, tudíž pojal jako extrémní brutální záznam toho, jak lze zneuctít a spektakulárně poškodit lidské tělo. Kontroverze přitom vedle násilí dodnes vykvétají také z údajných antisemitistických motivů a obecně z poučení, jež si publikum může z takto umělecké a k evangeliím vztahované exploatace vzít.

Málokterý film dokázal ve světě vyvolat takové pozdvižení jako Kanibalové, které v roce 1980 natočil režisér Ruggero Deodato. Převést je do herního formátu proto slibuje nemalé žánrové hody.

Tradiční součástí programu Letní filmové školy je i sekce půlnočních filmů, které každodenně nabízejí artem zmoženým divákům a divačkám trochu oddechu. Pod dozorem Jiřího Flígla, ředitele kina Aero a organizátora Festivalu otrlého diváka, může publikum Filmovky každou festivalovou noc vyslyšet volání braku a pokleslosti. Letošní název sekce Trash a la Italiana jasně napovídá, do jaké země se po loňské německé exkurzi podíváme.

Mluvíme-li o filmech, v nichž si herci a herečky museli sáhnout až na dno, musíme zmínit i kultovní horor Posedlost. Snímek polského režiséra Andrzeje Zulawskiho z roku 1981 přetavil rozchod manželů v podání Sama Neilla a Isabelle Adjani v nervydrásající politickou a sociální metaforu, která rezonuje i po čtyřech dekádách. Jak u publika, které film znovu doceňuje po vydání na streamovací službě Shudder, tak u herců, již si odnesli doživotní psychické šrámy.

Pomalu se belhající silueta v temné chodbě zvířecky čichá, jestli zavětří pach lidského masa. Pokud neuniknete, až vás kousne, přidáte se k ní. Ale proč se vůbec snažit, když ve vaší postapokalyptické realitě beztak žijete v neustálém strachu a nejistotě? Zombie hororů a thrillerů je bezpočet, následující seznam vám pomůže k některým z těch nejlepších a nejpodnětnějších filmů a seriálů.

Ve věku 83 let v Římě zemřel italský filmař Ruggero Deodato, jehož raná exploatační tvorba sedmdesátých a osmdesátých let inspirovala mnoho hollywoodských režisérů. Největšího věhlasu se dočkal kontroverzní film Kanibalové, po jehož premiéře Deodata osočili, že vedle několika zvířat nechal v Amazonii zabít také lidi.

Život nebývá vždy krásný a příjemný. Následující třicítka filmů jej naopak vybarvuje v těch nejvíce znepokojivých barvách a její depresivní účinek často atakuje meze únosnosti. V této první části dojde na desítku vybraných titulů, zbylých dvacet představíme v pokračováních, která vyjdou o následujících víkendech.

Snímek s reputací „zabijáka publika“ představuje méně známý, avšak vrcholný příklad účelného filmového marketingu. Jde o spojení vylhaného dokumentu (mockument) a údajně jediné kopie čtyřicet let starého hororu, který pronásleduje prokletí a diváci po jeho zhlédnutí za záhadných okolností umírají. A pokud je sledující ochoten přijmout rafinovanou hru tvůrců, kteří odkazují k minulosti média a k některým slavným titulům, pak může projekt s názvem Antrum: The Deadliest Film Ever Made obstarat nefalšované mrazení a dosud nepoznanou diváckou úzkost.