Největší nevýhoda tohoto snímku je jeho nerozvážnost. Co chvíli přebíhá mezi akčním thrillere, a sociálním/rodinným dramatem a kompromis bohužel nefunguje. Naštěstí akční scény mají drive a od přibližně půlky se děj nezastaví. A nebýt těch nadbytečně delších scén o Harrisově rodině (ano, chápu, že jsou hlavní postavy příběhu) a toho trochu pomalejšího rozjezdu, tak dám i 90%.
Docela dobře obsazený film, na kterém si zapamatuji jen pár solidních momentů. Na filmu bych pochválil především to, že děj šel většinou úplně jinou cestou než bych čekal. Jinak se tu bohužel objevilo několik blbostí, které mě nenechali vklidu, ale na jedno shlédnutí bych 28 týdnů poté určitě doporučil- 60%.
Rovnaké ingrediencie, iná chuť. Oproti Boylovej verzii prehľadnejšie, akčnejšie, surovejšie a musím povedať aj menej predvídatelné v tom kto zomrie. Prvá polovica určite atmosferickejšia, potom sa to začne trochu vliecť a pri konci už som zíval. Krvou sa nešetrí, niektoré efekty vyzerajú zle, nápady sú, občas ale až moc cez hranu (vrtuľník vs. zombies). Postavy nejak extra neohuria a pocitovo ani neviem presne povedať či som spokojnejší ako pri jednotke. Obidva filmy beriem ako priemer a pochybujem že si budem chcieť dať niekedy repete.
Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep…
Ne tak dobré jako 28 dní poté, ale jen o trošičku horší a to hlavně kvůli scénáři, ale zase na druhou stranu tady zde bylo všeho více a to myslím krve, akce, vylidněné anglie a více rozzuřených infikovaných britů. Herci docela ujdou, ale hlavně co je zde skvělé je hudba, kteráje depresivní a naprosto skvěle hororově pasující. Rozhodně jde o důstojné pokračování a úvodní scéna je famózní. Nakonec si film nechal otevřená vrátka tak snad někdy ještě vznikne také takové důstojné, nebo alespoň obstojné pokračování.