Klajnik
9 257 bodů •
10
Taxikář je prakticky dokonalé dílo. Formálně velmi kvalitní - má jakousi hypnotickou atmosféru, aby si divák přišel jako v limbu mezi spánkem a bděním (filmy se podle něj prý občas chovají jako sny). Mně osobně těžce lahodí barevnost filmu i jemné zrno typické pro analog. Obsahově je Taxi Driver také velmi duchaplný. Důvod, proč jsem jím zprvu nebyl strhnut natolik jako filmy, které mu jsou obsahově podobné (Až na Krev) nebo jím jsou vyloženě inspirované (Joker), je ten, že protagonista Travis Bickle je poměrně nesympatický. Ta postava je tak koncipovaná a je tak koncipovaná dobře, protože právě prostředí a okolnosti tu postavu takto zformovali a ona postava kvůli tomu, jak je zformovaná, taky dělá to, co dělá... Celé to pojednává o jistém fenoménu. Navíc, každej antihrdina nemusí být nutně šarmantní zmrd alá Jordan Belfort nebo Tyler Durden, ač je to divácky vděčnější. Klub Rváčů jsem viděl ve zhruba stejné době, ale na rozdíl od Taxikáře mě strhl hned. K Taxikářovi jsem si musel nacházet cestu. Travis mi totiž připadal jako nudnej debil, kterému nedochází ani tak základní věc, že slušná holka nejspíš nebude nadšena z toho, když jí vezme do porno-kina, kde si ho honí zoufalci jemu podobní. Dnes mi to celé více zapadá do sebe, páč jsem schopnější dešifrovat a interpretovat nejrůznější obsahy filmu. Silným motivem je kupříkladu maskulinita. Travis je příklad zmatené maskulinní osobnosti. Je zblblej z války, nemůže dobře spát - proto po nocích pracuje jako taxikář. Travis je chodící rozpor - opovrhuje lůzou a špinavostí města, ale současně navštěvuje porno-kina a vozí po večerech štětky v taxíku, mluví o udržování zdravého životního stylu, ale do snídaně si lije alkohol a láduje se prášky. Travis trpí existenciální těžkostí, ale není dost chytrý na to, aby rozpoznal zdroj svého problému, což ve finále vede k násilí. Travis je osamělej a přirozeně toužící intimně se sblížit se ženou - jenže mu to nejde, což vede k tzv. madonna-whore complex. Travis se zakoukává do blonďatých, modrookých žen, protože pro něj symbolizují čistotu a status. Do jisté míry je film o vztahu Travise ke dvěma ženám (politizovaně povrchní Betsy a mladistvou prostitutkou Iris) mezi nimiž shledává jeden stejný rozměr - jsou loutkami mužů (Betsy má svého starostu Palantina, pro kterého pracuje a Iris má pasáka). Zaměří se na to však až tehdy, kdy ho Betsy odmítne, z čehož je schopen vinit jen její povrchní osobnost. Klíčem k jeho osobnosti jest to, že Travis si vybuduje nenávist k typům/stylům, které ho pokořují. Palantine jednou převeze Travise, když jím je vezen taxíkem a učiní tak svou schopností mluvit, svým intelektem, šarmem, svou osobností. Pasák svou převahu demonstruje naopak tělesnou silou (proto je také na kameru prvně zachycen jen po krk). Když je Betsy prvotně obtěžována tím, že na ní civí nějakej taxikář, požádá svého kolegu, aby ho verbálně vyprovodil. Když se Betsy cítí znepokojena civícím taxikářem, tak využije společnost silnějšího muže. Tyto aspekty statusu a maskulinity se tedy začínají nořit do Travisovy psychiky a spouštět jeho destruktivní choutky. Rozhodne se, že musí zničit pasáka i starostu v pseudo-westernovym souboji, aby dal svému životu smysl. Z Travise se stane macho, protože lepší muž je ten, kdo dokáže toho druhého zabít! Sám si ovšem myslí, že jeho konání je motivováno altruismem, páč hodlá ženy osvobodit od útlaku mužů, ale ve skutečnosti jsou jeho akce motivovány frustrací a snahou demonstrovat svou maskulinitu proti svým oponentům. Travis je zoufalej, osamělej a frustrovanej muž, jež chce dát svému životu smysl. Travis je tikající bomba, kterou si (filmová) veřejnost spletla s hrdinou, protože jednou náhodou zabránil krádeži.
