I kdybych koukal na premiéru v 63tím roce, tak bych z toho asi nebyl nějak urvanej, hodinu se tam nic pořádnýho neděje a ty ptačí nálety fakt strašidelný nejsou (na speciální i nespeciální efekty nekoukám, to je jasný). 46%
Horor, kde nevraždí lidé, ale ptáci. Scénář napsal Evan Hunter, alias Ed McBaine podle románu Daphne Du Maurier. Tippi Hedren již měla šestiletou dceru Melanii Griffith a její postava se též jmenuje Melanie. Po týdenním natáčení scény v horním pokoji byla Tippi zcela vyčerpána a tak postava, kterou snáší po schodech Mitch, je její záskok. Natáčení s ptáky, které měla připevněny nylonovými nitěmi k oblečení, se neobešlo bez zranění na obličeji. Racky a vrány, které potřebovali k natočení hromadných sedících scén, krmili pšenicí namočenou ve whisky. Film zcela postrádá hudební doprovod.
AH bylo 64 let.
(2014)
Jeden z nejslavnějších hororů mistra žánru a také jeden z nejslavnějších hororů vůbec. Film má strašně pomalý rozjezd, začíná to jako romantický film s douhými scénami, ve kterých se téměř nic neděje, jen se nám představují hlavní postavy a dávají se dohromady, po dlouhé hodině začne nevyhnutelná katastrofa v podobě houfování a útoků ptaků a plno nezapomenutelných scén ve škole, na ulici před restaurací a nakonec v domě. Triky na dobu vzniku jsou obdivuhodné ani teď mi nepřišli poněkud směšné, herci výborní a atmosféra té doby, prostě skvělej dobovej horor s velmi originálním nápadem. Nedám celých 5* kvůli dlouhému rozjezdu.
Hororová klasika navíc podle námětu mé oblíbené Daphne du Maurier. Pravda, dnes to již působí dost úsměvně - jak jsou všichni pořád perfektně upravení, jak umějí noblesně krvácet, jak vytrvale lezou tam, kam nemají a jak dlouhou dobu lze ve filmu beztrestně strávit nepřerušovanými záběry typu - dojela před dům, vystoupila z auta a šla k domovním dveřím. Ale pohled na okolí domu obsypané mlčenlivě sedícími a vyčkávajícími ptáky je přesto jednou z nejtísnivějších věcí, které jsem viděla. A jako dítě jsem z toho kdysi měla slušné trauma:-)