Ptáci (1963)

Hitchcockovi Ptáci jdou svou kvalitou ruku v ruce s mistrovským Psychem. Každý film má své,ale jedno je pojí - výborné budování napětí. Tentokrát je tím děsivým faktorem obyčejný pták a světe div se - ono to vážně funguje. Ta hysterie,která ve filmu panuje je jedinečná a nefalšovaná.

Hororové pasáže jsou skutečně mrazivé a výtečně natočené, ale příšerně dlouho se na ně načekáme. Přepečlivá studie charakterů v první polovině funguje jen zpočátku, ovšem postupně Hitchcock upadá do stereotypu a s protahujícím se čekáním na "něco" se pomalu vkrádá nuda, což se mi u jeho filmů stalo vůbec poprvé. Nicméně Ptáci jsou na svou dobu řemeslně pořád neskutečně na výši, od trpělivé režie a střízlivého scénáře až po skvělý střih a excentrické využití barev, a je těžké si představit remake, který by mohl někdy v budoucnu vytříbenost celého filmu nějak atakovat. V součtu určitě zasloužený kult.

Můj první Hitchcock a dodnes jsem z toho traumatizován. Viděna asi v 6 letech.

Hororová klasika navíc podle námětu mé oblíbené Daphne du Maurier. Pravda, dnes to již působí dost úsměvně - jak jsou všichni pořád perfektně upravení, jak umějí noblesně krvácet, jak vytrvale lezou tam, kam nemají a jak dlouhou dobu lze ve filmu beztrestně strávit nepřerušovanými záběry typu - dojela před dům, vystoupila z auta a šla k domovním dveřím. Ale pohled na okolí domu obsypané mlčenlivě sedícími a vyčkávajícími ptáky je přesto jednou z nejtísnivějších věcí, které jsem viděla. A jako dítě jsem z toho kdysi měla slušné trauma:-)

Mistrovsky vybudovaná tísnivost Alfreda Hitchcocka v tom nejtemnějším prostředí 60.let v dokonalým monumentu.

Už filmová klasika.