Po úspěchu své černé komedie Podivnější než ráj (FP 9/91) si nekorunovaný král amerického nezávislého filmu Jim Jarmusch definitivně upevnil svou komerční pozici hořkou komedií Mimo zákon (1986). Částečně ustoupil svému dosavadnímu minimalistickému stylu i přísně pochmurnému tónu. Hlavními protagonisty jednoduchého příběhu, vystavěného jako vždy u Jarmusche na paradoxech, je trojice mužů, uprchlých z vězení. Zkrachovaný diskžokej Zack a pasák Jack, kteří byli nevinně odsouzeni, se v cele setkají s upovídaným, bizarním Italem Robertem, jenž v sebeobraně zabil náhodou člověka, ale to mu nebrání, aby se na svět díval růžovými brýlemi. Roberto dokonce podnítí útěk trojice z vězení, při němž se (jako obvykle) inspiruje americkými filmy. Při bloudění neworleánskými bažinami leze Ital svým neustále se hádajícím druhům soustavně na nervy svým naivním optimismem a recitací milovaných amerických básníků v italských překladech. Potom se na první pohled zamiluje do své krajanky Nicoletty, majitelky malé hospůdky, a rozhodne se s ní žít šťastně až do smrti; dvojice Američanů, kteří jsou kvůli nesnášenlivým povahám a pocitům vykořeněnosti jakoby stále ve vězení, musí pokračovat v cestě... - Zatímco Jack a Zack představují (i jmény zaměnitelné) cizince ve svém vlastním světě, je turista Roberto v jakékoli situaci spokojenou bytostí, čerpající životní energii z neautentického světa komerčního filmu, reklamy a překladové literatury. Je mužskou obdobou maďarské emigrantky Evy z předchozího Jarmuschova filmu Podivnější než ráj, jemuž se Mimo zákon podobá jak tématicky, tak řešením dramatické situace. Režisér však vrší své paradoxy mnohem bohatěji a dává tak vyniknout tragikomické dvouznačnosti drobných nedramatických situací, jež prožívají jeho hrdinové (je příznačné, že vynechává jedinou případnou akční scénu svého příběhu, samotný útěk z věznice). - V hlavních rolích snímku se objeví Jarmuschův dvorní skladatel a příležitostný herec, saxofonista John Lurie, písničkář Tom Waits a svérázný italský herec a režisér Roberto Benigni.
Gangsterský začátek, chvíli komediální vězeňské drama, poté roadmovie před spravedlností. Osobně z filmu tolik nadšený nejsem, je to celkem oddychovka, za mě zbytečně černobílá. Do filmu mi ale vůbec nesedl Roberto Benigni. Celkový dojem, mírný nadprůměr.
Mimo zákon po dějové stránce samozřejmě neuchvátí. A o příběh jde až ve druhé řadě. Je však neuvěřitelnou symbiózou mistrovské filmařiny a humanistického poselství. Jestliže máte rádi nezávislé filmy, tak se po shlédnutí tohoto snímku budete usmívat a odnesete si dobrý pocit. A přestože nepřekvapí dějově, tak jeho katarze vás dostane zaručeně.