Srdcovka: Pan Vampýr je unikátní kombinace grotesky a akčního hororu. Září v Karlových Varech

Nápad na film vzešel z hlavy herce a producenta Sammo Hunga, konkrétněji ze strašidelných historek, které mu četla jeho matka. Základem je existence monstra jménem ťiang-ši. V zásadě se dá chápat jako upír. Je to oživlá mrtvola člověka, jenž byl pohřben špatným způsobem, proklet či napaden jiným ťiang-ši. Má ztuhlé údy, díky nimž natahuje paže před sebe, a pohybuje se poskakováním. Zastavit se dá pouze lepivou rýží nebo papírkem s patřičným zaklínadlem, jenž se mu přišpendlí na čelo.

Hrdiny filmu, odehrávajícího se na počátku 20. století v Číně, jsou taoistický kněz Kau a jeho dva učedníci. Jejich hlavní životní náplní je boj s nadpřirozeným zlem, a to pomocí zaklínadel, talismanů, rituálů a fyzické zdatnosti. Momentálně je Kau přivolán ke hrobu čerstvě zemřelého šlechtice. Zkušený Kau celkem rychle přijde na to, že špatný způsob pohřbu pomohl k přeměně šlechtice v upíra, jeho práce na zničení nemrtvé stvůry se ale brzy zkomplikuje. Jeden z jeho žáků se totiž zamiluje do dívky, která není tak úplně člověk.

Během natáčení panovala rozverná atmosféra a herci se často bavili kanadskými žertíky. Když je režisér Ricky Lau shledal dobrými, nechal je ve filmu. Chuť neustále blbnout se nakonec zcela promítla do výsledného filmu, přesto tvůrcům nenarušila úmysl vytvořit z Pana Vampýra kompaktní celek. Snímek se totiž vyznačuje výborně propracovanou choreografií. Ta přitom slouží nejen pro efektní bojové scény, ale také jako zdroj humoru, při němž vytěžují pohybovou zdatnost herců a kaskadérů, střih, práci s kamerou a také neuvěřitelně nápaditou práci s prostorem a celkem děsivé masky.

Film má kontinuální příběh – s jednou odbočkou v podobě romance s duchem – ten ale posouvají dopředu epizodky odehrávající se na jednom uzavřeném prostoru. Epizodu často vyplňuje souboj s monstrem, potřeba vykonat rituál nebo prostě přežít. Postavy přitom pobíhají po prostoru, používají okolní kusy nábytku jako neúčinné zbraně a dělají propracované pohyby, které nikdy nevyjdou tak, jak bylo zamýšleno. Scény těží z tradic americké grotesky a počínání lovců nemrtvých příšer připomíná akrobatické gagy Bustera Keatona.

Prostor, v němž se odehrává akční scéna, není jen dějištěm akce jako takové, ale slouží sám o sobě jako nástroj, a to jak z hlediska kompozice, tak i vyprávění. Zároveň s choreografií amerických grotesek využívá snímek také poetiku čínských kung-fu filmů. To znamená kombinaci detailů i širších záběrů, aniž by se kontinuita záběru narušila střihem. Spousta akce naopak probíhá v dlouhých záběrech, v nichž má divák značný přehled o okolí. Tempo bojových scén udává střídání kontinuálních záběrů se zpomalenými, což pomáhá k vytvoření dobře rytmizovaných bojových scén, jejichž choreografická i obrazová dokonalost je narušována humorem.

Stručněji řečeno, humor těží z momentů, kdy se postavy pokoušejí svést s upírem boj, nicméně se stanou obětí úderu na špatné místo či rovnou do špatné postavy, zrady materiálu, jenž použijí, či situace, kdy se jiná postava pokouší ve stejnou chvíli o jinou akci. Stále ale vše funguje naráz jako vtipná i jako dokonalá akční scéna. Zároveň humoru pomáhá kontrast mezi hrdiny, snažícími se rychle a překotně najít způsob, jakým zabít upíra, a samotnými zubatými monstry, která se pohybují pomalu a jsou spíše klidnou, ale hrozivou silou. V akci je navíc dobře využitý čínský folklór, založený na tom, že upír nevidí člověka, který zadrží dech, nebo na papírku se zaklínadlem, jenž je nutné mu připnout na čelo. 

Spíše fyzický humor navíc doplňuje dynamika ústředního týmu. Kau je stoický drsňák, který vystupuje s veškerou vážností, jež náleží jeho postavení, zatímco jeho učedníci jsou chaotičtí troubové, jednající zbrkle a se značnou poťouchlostí. Ta část komediálních situací, která neplyne z chaotického boje s monstry, staví na interakcích přísného, disciplinovaného mistra a jeho učedníků. Ostatně film je plný bizarních postav, jež jsou prakticky parodiemi obvyklých žánrových figur.

Jednou z těch nejvýraznějších je vedlejší postava Kauova kolegy z oboru, jenž k boji s démonickými silami využívá vlastní armádu nemrtvých. Je to pouze vedlejší motiv, který se nijak důležitě nerozvíjí a působí jen jako komický prvek. Film ostatně obsahuje spoustu volně provázaných motivů, které vypadají, že navzájem nemají nic společného a tvoří řetězec zábavných epizod, jež film posouvají ke vtipně useknutému konci. Na filmovém festivalu v Karlových Varech bude film uveden v sekci Po zavíračce a můžete jej vidět 8. a 11. 7. ve 23:59 v kině Čas.

Podívejte se také na nejlepší horory podle Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox, Wikipedie