Český Protektor cizojazyčného Oscara nezíská

Česká filmová a televizní akademie pod vedením Petra Vachlera s jeho nominací za Česko dlouho neotálela a navrhla ho ještě před premiérou. „Film Marka Najbrta je jako ušitý na míru hollywoodským zvyklostem - válka, Němci, Židé a tento model otevíral Čechům brány k nominacím na Oscara," zdůvodnil tehdy rekordní rychlost Vachler.

Protektor nepatřil k hlavním favoritům Oscarů, ale měl v letošní konkurenci slušnou šanci dostat se do finálové pětky. Nakonec však zřejmě převážilo to, že film má sice válečné téma a patřičné dobové rekvizity - ale zároveň na mnoha úrovních polemizuje právě s žánrem uhlazených válečných retrodramat, která mají akademici rádi.

Zatím posledním českým filmem, který získal Oscara, byl před dvanácti lety Kolja Jana Svěráka. Od té doby získali nominaci pro nejlepší cizojazyčný snímek Jan Hřebejk s Musíme si pomáhat a Ondřej Trojan se Želary; ani jeden však nakonec neuspěl.
Favorité z festivalů postoupili
Dvoukolové síto má už několik let zajistit filmům širší diskusi a publicitu. Výsledná nominovaná pětice bude vyhlášena s ostatními finalisty 2. února 2010, Oscaři se pak budou rozdávat 7. března.

Do klání o Oscara za nejlepší neanglicky mluvený snímek vyslalo své zástupce 65 zemí. Jejich seznam, tzv. long list, zveřejnil nový prezident Americké filmové akademie Tom Sherak v říjnu.
 
Jasnými favority byly především snímky, které bodovaly v Cannes nebo na dalších festivalech - a většina z nich své ambice potvrdila. Postoupilo kruté černobílé historické drama Bílá stuha (Das Weisse Band) rakouského režiséra Michaela Hanekeho (soutěží za Německo), jež si odneslo Zlatou palmu i cenu za evropský film roku a nyní i Zlatý glóbus.

V širší nominaci je očekávaně i australské nemluvné drama o domorodých obyvatelích Samson a Dalila od debutujícího režiséra Warwicka Thorntona, které bylo v Cannes oceněno za kameru.
 
Skvělé jméno a předem skoro zajištěný postup mělo i francouzské vězeňské drama Prorok režiséra Jacquese Audiarda - v Cannes dostalo Velkou cenu poroty.

Mezi výjimečné filmy, které už se stačily mezinárodně proslavit, patří i postupující Mléko strachu režisérky Claudie Llosové; soutěží za Peru a odvezlo si dvě ceny z Berlinale - Zlatého medvěda a cenu FIPRESCI.

Překvapivě se naopak nedostalo na italského reprezentanta, tragikomedii Baaria režiséra Guiuseppe Tornatoreho, která získala jednu z hlavních cen v Benátkách. Tornatore mimochodem již jednoho Oscara má, za snímek Bio Ráj z roku 1988.
Izrael dobře zariskoval
S nominací překvapil Izrael - a vyplatilo se mu to. Nevyslal vítěze benátského festivalu, válečné drama Libanon, ale jiný sebe-kritický snímek o bojích mezi Izraelci a Palestinci s názvem Ajami. Snad proto, že Libanon je snímek odehrávající se uvnitř tanku, zatímco Ajami splétá v mnohem větší epické šíři několik příběhů.

Devítku doplňuje argentinský snímek El Secreto de Sus Ojos, bulharský film The World Is Big and Salvation Lurks Around the Corner, kazašský Kelin a Winter in Wartime z Holandska.

Z menšiny známých filmů naopak nepostoupil další držitel ceny z Cannes, kanadský reprezentant Zabil jsem svou matku, jeho režisér Xavier Dolan si odnesl tři ceny ze sekce Director's Fortnight.

Nedostalo se ani na dánskou černou komedii Ukrutně šťastni režiséra Henrika Rubena Genze, která na předposledních Varech vyhrála Křišťálový globus, nebo na psychologické drama s komediálními a thrillerovými prvky Matka od jihokorejského režiséra Bong Joon-hoa, který je ve své domovině jedním z největších hitmakerů.

Srbský velkofilm neuspěl
Ze známých, ale nakonec neúpěšných jmen byl na long listu také Španěl Fernando Trueba, autor snímku Dívka tvých snů s Miroslavem Táborským. Doma mu dali přednost před Almodóvarými Rozervanými objetími a vyslali do boje jeho poslední počin Tanečník a zloděj.

Stejně tak Mexiko zkoušelo uplatnit osvědčeného autora. Carlos Carrera byl v roce v nejužším nominačním finále s dramatem Zločin pátera Amara; se snímkem Backyard o ilegálních imigrantech ale štěstí neměl.

V širších nominacích se dostalo hned na dva zástupce postkomunistických kinematografií. Poměrně překvapivě však mezi nimi není jeden z největších projektů letošní evropské kinematografie - srbské válečné historické drama Svatý Jiří zabíjí draka, které natočil Srdjan Dragojevič za 50 milionů euro.