Alfred Hitchcock
Režisér
Alfred Hitchcock ani více než 40 let po své smrti nepřestává z diváků a divaček ždímat napětí a z jeho poetiky a práce s filmovým stylem stále čerpá množství autorů a autorek. Jednotlivá díla britského režiséra s ikonickým zevnějškem, z něhož si především díky televizi v 50. letech udělal značku, slouží jako akademické příklady na filmových či filmovědných školách. Jako dítě sledoval počátky kinematografie a přes tvůrce mezititulků či asistenta režie se propracoval na post režiséra, který svým rukopisem pomáhal posouvat hranice němého filmu během jeho vrcholné éry ve druhé polovině 20. let.
Posléze plynule proplul do světa zvukového filmu a jako jeden z prvních začal v době vachrlatých podmínek záznamu zvuku souběžně s obrazem využívat postsynchronů, aby osvobodil kameru, která byla v začátcích zvukové éry kvůli hluku uvězněná ve zvukotěsných budkách. Mohl tak předabovat i tehdejší hereckou hvězdu Anny Ondrákovou, jejíž angličtina mu v jeho prvním zvukovém snímku Její zpověď, jež má zároveň i pozměněnou němou verzi, neseděla. Ještě předtím však tato dvojice natočila němé melodrama …a neuveď nás v pokušení, které budete moci v rámci přehlídky rovněž zhlédnout a nechat se unášet mistrovstvím němého obrazu, jenž na konci své éry dosáhl absolutního vrcholu.
Ve 30. letech se etabloval jako přední tvůrce britské scény a na konci této dekády přišla nabídka z Hollywoodu, konkrétně od producenta Davida O. Selznicka. V té době vedl vlastní společnost Selznick International Pictures. Hitchcock pozvání do továrny na sny přijal především pro její technické možnosti a moderní ateliéry, přičemž si plně uvědomoval hollywoodský model, kde producent měl hlavní slovo.
Filmy tak schválně točil takovým způsobem, aby je ve střižně mohl seskládat pouze on. Díky své svéráznosti si jako jeden z mála udržel takřka výsostné postavení, i přes pověstné spory se Selznickem. Jejich prvním projektem byla románová adaptace Rebecca (Mrtvá a živá), sledující novomanželský pár, jehož štěstí v goticky kontrastním sídle sužuje partnerova minulost a jeho zemřelá bývalá žena. Snímek získal Oscara pro nejlepší film, což už Hitchcock nikdy nezopakoval.
A právě Rebecca bude součástí rozmanitého programu, jenž odhalí tvůrcovu hollywoodskou tvář a především jeho zlatá 50. léta, které zaplní září a říjen. Z neméně strhujících let 40. se můžete těšit na freudovský psychologický thriller Rozdvojená duše, jenž je dnes neprávem opomíjený. I zde Hitchcock uplatňuje motiv pronásledovaného muže, jímž je nový ředitel psychiatrického ústavu, trpící schizofrenií. Podmanivě mixuje mysteriózní rovinu s romantickou a přinesl ikonickou surreálnou scénu, na které se jako výtvarník podílel Salvador Dalí.
V Pochybné ženě se opět přiklání k romantickému dramatu na pozadí dobrodružné špionážní linky, v níž sleduje vztah mezi ženou vyrovnávající se s démony minulosti a americkým špionem, odhalujícím úkryt nacistických hodnostářů po druhé světové válce. Éru 50. let odstartují také ještě černobílí Cizinci ve vlaku s hravou premisou, kde žertovný návrh, aby dva neznámí spolujezdci pro sebe navzájem zabili nepohodlné osoby, aby dosáhli perfektního zločinu, vezme jeden doslova a tomu druhému začne postupně rozkládat život.
Rozmanitými VistaVision barvami oplývající Muž, který věděl příliš mnoho vrhne do kriminálního víru manželský pár na dovolené, pátrající po uneseném synovi. Snímek je remakem stejnojmenného Hitchcockova britského filmu z roku 1934. Režisér to později okomentoval tak, že zatímco britská verze je dílem talentovaného amatéra, americká už profesionála. Uhrančivé Vertigo dá průchod lidskému fetiši a posedlosti v interpretačně otevřeném hávu, do kterého je radost se opakovaně halit. Ve filmu s dvorním kameramanem Robertem Burksem využil efektu, kdy se jízdou přibližují kamerou a zároveň zoomují objektivem, což vytváří pocit závratě. Využívaný postup dostal záslužný název vertigo.
Předobraz Jamese Bonda ve snímku Na sever severozápadní linkou dovedl Hitchcockovo oblíbené schéma neprávem obviněných protagonistů na jeho vrchol a načrtl spletitý svět špionážních lží a intrik, zachovávající si narativní a žánrovou komplexnost. Trojici Hitchcockových nejslavnějších titulů uzavře Psycho, promítané z filmového 35mm pásu. Film, jenž obdivoval Ingmar Bergman, se slavnou scénou ve sprše, o jejímž strhujícím rozzáběrování byl natočený dokument 78/52 a také film, na němž Slavoj Žižek vysvětluje freudovskou teorii základních složek lidské osobnosti. Posledním uvedeným titulem bude psychologicky tísnivá Marnie, natočená v šedesátých letech.
Retrospektivu bude rámovat i půvabný dokument Hitchcock/Truffaut, sledující vznik jedné z nejdůležitějších filmových knih vůbec. Rozhovory Hitchcock/Truffaut můžete stále naleznout na zaprášených poličkách různorodých antikvariátů. Hitchcock v konverzaci s francouzským režisérem a cinefilem Francoisem Truffautem rozebírá film po filmu a objasňuje práci s filmovým médiem. Právě skupina okolo Francoise Truffauta a časopisu Cahiers du Cinéma na přelomu 50. a 60. let Hitchcockovo dílo vyzdvihla a ocenila jej jako předního hollywoodského auteura, jehož snímky jsou uměleckým briliantem. Do té doby byl nahlížený jako veskrze komerční tvůrce.
Pokud se s Hitchcockovou tvorbou chcete seznámit nebo si ji připomenout na velkém plátně v digitálně restaurovaných kopiích, neváhejte na podzim vyrazit do pražského Ponrepa. Nejít na uhrančivé snímky, ještě k tomu zadarmo, by byl hřích. Dramaturgové kina navíc postupně ještě odhalí další část rozsáhlé retrospektivy, která obohatí listopad.
