Pamatujete si na Pobřežní hlídku? Symbol devadesátých let přitom mohl skončit po první sezóně

Vlastně se ani nedá přesně vysvětlit, jak se Baywatch udržel ve vysílání. Původní produkční společnost GTG se ocitla na pokraji krachu a bylo pro ni nemožné dál financovat poměrně nákladný seriál. Jenomže představitel hlavní role David Hasselhoff a producenti Michael Berk, Douglas Schwartz a Gregory J. Bonann (jenž byl sám celoživotně záchranářem), přemluvili televizi, aby v produkování pokračovala, protože show má velký potenciál.

Nakonec z toho bylo 11 sezón a 242 epizody, každá v délce 37 až 47 minut. A dva nejpřekvapivější údaje jsou, že Pobřežní hlídka byla populárnější v zahraničí než v USA a že 65 % publika tvořily ženy.

Důvod, proč Baywatch tolik působil na neamerické publikum, spočíval v tom, že mu dával iluzivní obraz USA, jakousi esenci americkosti – pláže, slunce, Kalifornie, krásné ženy, silní muži, okázalý konzum, relax i drama a napětí ve vlnách. Mnoho dětí a dospívajících v zemích Východní Evropy si Baywatch ztotožnilo s americkým stylem života. Není od věci, že komik Sacha Baron Cohen po letech ve svém filmu Borat nechal hlavního hrdinu z Kazachstánu vysnít si svou představu o Americe právě na základě Pobřežní hlídky a vytvořil mu i fixaci na Pamelu Anderson, jednu z hlavních silikonových plavčic.

Údaj o rozložení publika ve prospěch žen se z dnešního pohledu jeví jako překvapivý. Jenomže pro tehdejší ženské publikum symbolizovala Pobřežní hlídka možnost seberealizace. Zatímco v krimi seriálech řešili případy primárně muži, zde zachraňovaly životy tonoucích samostatné ženy, emancipované, vytrénované, kompetentní. A nebyla tu jenom jedna nebo dvě, ale mnohem víc. Průběžně se v různých sezónách střídaly, obměňovaly a navracely.

Schéma seriálu se dnes nepamětnické generaci špatně vysvětluje. Je vlastně s podivem, co zde plavčíci a plavčice měli 242 dílů na práci. (Nehledě na to, že vznikly ještě tři celovečerní filmy určené pro videotrh a spin-off Baywatch Nights, který vydržel dvě sezóny.) Záchrana tonoucích či před žraloky by nevystačila, a tak se lidé z pobřežní hlídky stále častěji zaplétali do různých kriminálních příběhů – ostatně na pláž může přijít kdokoli s téměř čímkoli.

Stejně tak se na pláži a při plavání mohou projevit různé zdravotní indispozice, takže Baywatch byl trochu i lékařský seriál. A konečně – protože tu bylo hodně mladých hezkých lidí, rozvíjely se i milostné zápletky a seriál přecházel od profesního příběhu, krimi a pseudolékařské show k soap opeře, kde lidé nevlastní kapitál, ale fyzično.

Pobřežní hlídka tak už od počátku nebyla primárně vyprávěním o něčem, ale podívanou na něco. Nejspíš žádný pořad v dějinách televize nestál tolik na „zírání na těla“. Jelikož nebylo o čem vyprávět, natahovala se stopáž ustavičnými zpomalenými záběry, které vytrhovaly těla z toku času a jako by je fixovaly ve věčné přítomnosti. Nikdy tu nešlo o samotné napětí či brilantní fyzické výkony a choreografii, ale o samotné záběry kamery, práci objektivu a o objektivizaci.

Nejde ale říct, že by se objektivizovala pouze ženská těla, seriál prakticky stejnou měrou objektivizoval i těla mužská. Rozhodně se ale dělo to, že v jisté chvíli již nebylo možné odlišit vizualitu Pobřežní hlídky od vzhledu reklam, které ho obestupovaly a prostupovaly. Zároveň tato estetika odpovídala hudebním videoklipům z MTV a měla společné prvky i s tím, jak vypadaly televizní pořady z produkce časopisu Playboy.

Četné herečky z Baywatch navíc pro Playboy, Maxim, Stuff či FNM předtím či později fotily. Nešlo jen o Pamelu Anderson, ale i o Eriku Eleniak, Donnu D'Errico, Carmen Electru, Yasmeen Bleeth, Ginu Lee Nolin a Traci A. Bingham. A pokud v Playboyi i jinde nahé nebyly jako Nicole Eggert a Alexandra Paul, mohlo si to mužské publikum alespoň představovat.

Tím se posiloval dojem nepřerušeného televizního a mediálního toku –odpolední seriál pro mládež volně přechází do reklam i pozdních nočních hodin, jako by televize pohlcovala celý náš život. Nešlo jen o oněch 30 až 40 minut. Mládeži přístupný seriál nás postupně připravoval na noční soft-erotiku. A zatímco dřív úvodní znělky nebyly tak důležité, tady šlo o samostatnou atrakci, jejíž atraktivita narůstala opakováním.

Až s odstupem let pronikají na veřejnost zprávy, jak mezi jednotlivými herci a herečkami probíhaly sexuální vztahy, a zdálo se, jako by David Hasselhoff obměňováním ansámblu obměňoval i okruh svých milenek. Z pamětnických rozhovorů se dozvídáme i to, že herci měli svého „steroidového doktora“ z posilovny Gold´s Gym, kde trénovala řada světových kulturistů.

Baywatch už ve své době působil téměř jako sebeparodie, ostatně onen ikonický zpomalený běh po pláži se dostal do různých skutečných parodií a komediálních skečů. Je to běh nikam, pouze běh před kamerou a pro kameru, není v něm napětí a urgence, pouze (sebe)předvádění. Baywatch tím dokonale vyjadřuje ducha devadesátých let – bezmyšlenkovitost, absence smyslu a čehokoli důležitého.

Bylo to období, kdy v kultuře nastala obrovská úleva – najednou nehrozila jaderná válka mezi USA a Sovětským svazem, přestala paranoia ze špiónů všeho druhu. Islámský terorismus se nezdál být významný. Nebylo potřeba zachraňovat svět, jen občas jednotlivé tonoucí. V seriálu neexistuje ani silné etnické napětí – většinu osazenstva tvoří dokonalí bílí (ale velmi opálení) lidé; jen občas se tu zableskne něco z městských válek gangů.

Nebylo o čem vyprávět, ale byla tu potřeba se bavit a užívat si. I když akce není ohromující, nebezpečí není fatální, i když erotika netryská naplno, i když tu není nic vtipného a postavy nemají reálné charisma. Mají pouze zjev bez hloubky a espritu. Mají ale elán. Pohybují se stále jen dopředu, bez cíle a plánu. To bylo na seriálu zásadní – ona iluze neustálého pohybu, nevyčerpatelné energie. Baywatch byl obraz totálně vyčerpané kultury bez jakýchkoli témat a starostí. Něco, co se tváří, že bude trvat věčně, ale co nevydrželo ani jednu dekádu a už se nikdy nemůže vrátit zpět.

Tato recenze je trochu výjimečná. Vznikla úplně spontánně bez scénáře a obsahuje spoilery, jak film dopadne. Vzhledem k tomu, že ale hodně lidí tápe, co měl konec znamenat, snad bude užitečná.