Vědma na Voyo není tak směšná, jak se zpočátku zdá. Bolí z ní hlavně uši

První díl trvá 48 minut a odehrává se v současnosti. Vysokoškolačka Klára (Annet Charitonova) žije na chalupě u svých prarodičů Báry (Dagmar Havlová) a Ondřeje (Jaroslav Dušek), kteří disponují zvláštními schopnostmi. Dokážou se napojit na kolektivní vědomí, vidí události ukryté jejich očím a umí komunikovat s Vědmou (Antonia Lišková), jež odnepaměti střeží portál do jiných dimenzí. Přesně tam chce proniknout alchymista Filip (Ivan Franěk), jenž v 16. století vymyslel recept na nesmrtelnost a od té doby se i s potomky Tomem (Josef Trojan) a Lucií (Gabriela Marcinková) živí negativní energií. Postavit se jim bude muset Klára, která má sny o Vědmě a začíná projevovat neobyčejné dovednosti.

Přečkáte-li bez úhony úvodní minutovou koláž plnou křečovitých efektů a jakési parodie na kouzelnický souboj mezi Harrym a Voldemortem, čeká vás relativně snesitelný pilot, který si ze zápletky jen ukusuje a nic zásadního nerozvíjí. Je škoda, že tvůrci zřejmě řadu diváků a divaček ztratí hned zpočátku, kdy Dušek bloumá po zalesněném okolí a zdá se, že projekt vylezl přímo z jeho osvícené hlavy. 

Duchovně povznesený přístup vycházející z propojení s přírodou a myšlenek o vyšších bytostech či energiích, jež nás obklopují a z nichž čerpáme informace a zkušenosti, si přitom nezasluhuje automaticky shazovat. Bára pomáhá lidem, v nichž proudí negativní životní síla, aby se znovu postavili na nohy, a s Ondřejem představují jednoduše dobro. Potažmo správný způsob, jak absorbovat okolní, většinové populaci nepřístupné vlivy.

Tom s Lucií, stylizovaní jako elegantní vyslanci pekla v černých šatech a s temnýma očima, vyzařují opačnou energii. Obzvlášť v jejich případě lze zatím chválit obsazení, Trojan i Marcinková naplňují představu enigmatických figur víc než dobře. Dokonce tak, že je zcela neshazují ani polopatické a nudné dialogy, ani několik trikových sekvencí, v nichž se náznakově zhmotňuje svět za portálem a které vypadají děsně lacině. 

Nelze přitom očekávat, že se tento aspekt nějak vylepší. Moc peněz na výrobu nebylo a dialogům ubližuje také předabování některých herců a hereček. Za uši tahá hlavně poslech maďarského herce Ervina Nagyho namluveného slovensky. Kroner zatím víceméně zručně maskuje nedostatek prostředků, kvůli nimž se potenciálně zajímavý koncept ve stylu amerického Desátého království jeví jako tuzemská guilty pleasure.

Naštěstí však s minimem vyložené trapnosti a s unikátními ambicemi, v nichž se snoubí pohádkovost, existenciální myšlenky hinduismu a jiných spřízněných směrů (Bára u pacienta aktivuje tzv. čakru, tedy pomyslné sídlo nižších emocí a energetický vír) a narážky na popkulturu včetně Marvelu nebo Indiana Jonese. Ty, pravda, působí trochu nepatřičně stejně jako instagramové vložky, kdy do obrazu vstupuje displej s obsahem sociálních sítí. To má děj a postavy přiblížit mládeži, ale do celkového formátu nepasuje.

Nezbývá než věřit, že ve zbylých epizodách (každý pátek na Voyo) se matka a syn Kronerovi nezalekli a neotřelý koncept pořádně vyždímali. Možná to bude opravdu směšné a formálně strnulé, ale zatím alespoň existuje naděje, že půjde o nevinnou žánrovou zábavu.