„Láká mě horor nebo štědrovečerní pohádka," říká Řezník, režisér drsné komedie Na plech

Je pravda, že povětšinou jsem pracoval s neherci a profesionál byl výjimkou, takže to jistá výzva byla, ale nakonec se ukázalo, že reálná výzva je stále spíš točení s neherci.

Oboje má svoje výhody a nevýhody. Profesionální herci přijdou na plac skvěle připraveni a téměř pokaždé to dají dobře, takže se můžeme soustředit na detaily a scénu ladit přesně podle představ, např. scény s hlavním hrdinou Markem a detektivem Červou, kterého hrál Robert Nebřenský. Naopak neherci to pokaždé řekli jinak, tempo i emoce lítaly nahoru dolu, ale zase když si to sedlo, tak to bylo tak dobré, že by to žádný herec takhle nezahrál – je to autentické, a to je pro mě zásadní. S vědomím toho, že ve střižně se dají dělat zázraky, jsem nebazíroval na tom, aby každý obraz byl perfektně zahraný od začátku do konce.

Nechávám je improvizovat, ale toho využívali spíš neherci, když jim vypadl scénář a občas to něco hodilo. Pár těchto improvizací se dostalo i do finálního střihu. Někdy bylo ale důležité říct to přesně podle scénáře, aby vyniknul vymyšlený vtip, takže tam se to drželo pevně.

V čem vidíte ve filmu Na plech svůj největší filmařský vývoj? Jak jste se od Život není krásný posunul?

Tím, že nemám žádnou filmovou školu, jsem samouk a každý další snímek je pro mě velkým zdrojem zkušeností. Nejvíc mě vyškolil předchozí film Párty Hárder: Summer Massacre, kdy jsem poprvé dělal celovečerák, s větším rozpočtem a štábem a hodně mě to naučilo. Především v tom si Na plech trochu scenáristicky zjednodušit a rovnou při psaní i trochu přemýšlet nad tím, jak by se to natáčelo. Stále se učím.

Láká mě horor nebo štědrovečerní pohádka.

Baví mě postavy oudsiderů a obecně bizarnější prostředí. Snažím se vždy najít něco originálního a nedělat to jako většina. Především to musí bavit mě, a pak se to nadšení přenese i na ostatní.

Mám pocit, že se všichni snaží jet na jistotu a málo se experimentuje. Je tu velmi málo žánrových filmů, a když už se o to někdo pokusí, tak je to spíše slabý odvar zahraničního filmu, než že by se někdo vyloženě odvázal a přišel s něčím radikálním.

Je toho samozřejmě spousta, během dospívání jsem nasával, co se dalo. Neměl jsem to nikdy tak, že bych si vyloženě řekl: Chtěl bych být jako tenhle, nebo natočit něco přesně takhle. Vyzobával jsem si části a přístupy a pak je kombinoval. Pobavilo mě, když jsem poprvé viděl film Pusher, tak jsem si říkal: Takhle přesně vypadá můj film Život není krásný, to je skoro jako bych to stylově celý okopíroval. Jenže já to viděl až spoustu let po natočení Život není krásný.

Jako vášnivý tanečník bych rád vyzkoušel účast ve StarDance nebo napsal knihu pro děti.

Film Na plech má premiéru 23. ledna. Do té doby si můžete zkrátit čekání u nejlepších absurdních komedií nebo nejlepších extrémních filmů.

Zdroj: Kinobox