V seriálu Kukačky hraje David Novotný otce, který se po šesti letech dozví, že vychovává cizí dítě. Jak by se v takové situaci zachoval on sám?

Theo Schaefer, David Novotný — Kukačky | Česká televize

Vy obvykle ztvárňujete spíše komické role, šlo v tomto případě o protiúkol? Nebo se diváci u vaší postavy mohou těšit i na komické prvky?

Mám rád nejednoznačné postavy, zvraty a autenticitu. Tak jako v životě. Rád ztvárňuji lidi, kteří nějak voní, jsou rozmanití a můžete si říct: „Jo, takovýho chlapíka znám.“

Komické vs. vážné postavy – dá se říct, že je nějaká z těchto poloh těžší?

Obě ty polohy mají nějaký úkol rozesmát nebo donutit k zamyšlení. Já to mám nejraději obojí v jednom: hořkosladké. Donutit diváka zamyslet se přes smích nebo se pousmát přes slzy. A ve chvíli, kdy to mám rád, tak není těžké vůbec nic.

Jak jste se na roli v Kukačkách připravoval?

Úplně běžně a zůstane to mým tajemstvím. Každý herec to má individuální a nikomu do toho nic není...

Objevil jste se v řadě televizních seriálů, dají se tyto zkušenosti nějak porovnat?

Každý počin je jiný. Seriály se nedají srovnávat – možná je jiný přístup a určitě zůstávají jiné vzpomínky na práci. Pro diváka je důležitý výsledek a taková ta šeptanda. Já tomu říkám rétorika – co a jak si sdělí mezi sebou, když ten konkrétní seriál přijde na překlep.

david-novotny-kukacky-interview — Kukačky | Česká televize

V čem je odlišné natáčení celovečerního filmu a seriálu?

Seriál nabízí možnost košatění postavy. Dozvídat se o ní a o sobě ještě něco nového při debatách s kolegy nebo režisérem. Pátrat a zkoumat. Na to u filmu moc času nezbývá a hrozí překombinování.

Mimo filmy a seriály hodně hrajete i v divadle. Jak byste srovnal práci na divadle a před kamerou?

Divadlo je o tom, správně si nastavit den, aby energie vydržela do sedmi, kdy začíná představení. Kamera je zase o tom, ve správný moment ze sebe dát na chvíli víc než maximum, pak rychle načerpat a pak zase na červenou – výdech, nádech. A mezitím se prací neustále bavit.

Vaše postava je dost paličatá – jste na tom vy sám v osobním životě podobně?

Nejsem paličák, jsem výbušný a mám dejme tomu blízko k příkřejším soudům, ale dokážu i couvat, když poznám, že jsem špatně... Musím to ale poznat. Myslím, že je celkem snadné to se mnou umět, ale varuji vás: nedejte mi poznat, že zrovna teď „to se mnou umíte“!

Zachoval byste se v klíčových situacích stejně jako vaše postava v Kukačkách?

Absolutně netuším, jak bych se v takové situaci nebo v takových situacích, ve kterých se ocitla moje postava, zachoval. Je mi velmi nepříjemné o tom přemýšlet, ale zkusit to vymyslet za postavu je naopak velmi příjemné.

Jak hodnotíte spolupráci s režisérem Biserem Arichtevem?

Úplně v pohodě – bavilo mě debatovat s ním a klást nám oběma dílčí překážky. Z těch debat se prostě muselo něco urodit. Snažím se o totéž se všemi lidmi, kteří mají vliv na to, jak to ve finále bude vypadat.

Je o vás známé, že si rád zahrajete fotbal. V Kukačkách je v prvních dílech zobrazen jiný sport: závodění na motorkách. K němu máte nějaký osobní vztah?

Motorky nula. Ale obdivuju i věci, které neumím nebo mě ne úplně baví. Ti chlapíci, a dokonce i holčiny, kteří s námi trávili čas při motokrosových scénách na Slapech, byli boží. Dal bych si s nimi kapučína klidně i dnes.