Druhé The Last of Us přišlo se zásadní změnou. Seriálu to může pomoci, ale i uškodit

První řada The Last of Us se stala nejen obřím hitem, ale také stěžejním pilířem současného boomu kvalitních a úspěšných herních adaptací. Tvůrce seriálu Craig Mazin (Černobyl) totiž spojil síly s hlavním tvůrcem her Neilem Druckmannem a dohromady vytvořili co nejvěrnější adaptaci prvního herního dílu, zároveň se však nebáli dějových odboček a odvážných tahů. Druhá řada by měla jít v tomto směru ještě dál. Událostmi napěchovaný druhý herní díl bude rozdělen minimálně do dvou sezón, autoři tedy budou mít prostor věnovat se jednotlivým postavám i bezútěšnému post-apokalyptickému světu. Už v první epizodě jdou na to ovšem trochu jinak, než mnozí čekali.

Dějově se druhá sezóna odehrává pět let po uplynulých událostech. Joel s Ellie se usadili v Jacksonu, městečku a lidské komunitě plné přeživších, a oba se snaží přispět svým dílem. Vztahy mezi nimi jsou ale napjaté, čehož si začíná všímat i okolí. Zatímco Joel se snaží napravit pošramocené vztahy, rebelující a zároveň dosti uzavřená Ellie se sbližuje se svou kamarádkou Dinou. Atmosféra ovšem začíná pomalu houstnout a k městečku se navíc blíží tajemná Abby se svými přáteli.

První díl je tedy klasickou rozjezdovou epizodou, v níž se toho celkově moc nestane, jen se tu načrtávají budoucí vztahy i konflikty a více se díváme do dění v Jacksonu či pod kůži hlavních postav. A samozřejmě dojde také na menší akci a setkání se smrtícími clickery. V tomto ohledu plní první díl jasně svůj účel, po řemeslné stránce je absolutně precizní podívanou s opět velmi bezútěšnou a temnou atmosférou, která je díky přesunu do Jacksonu obohacena i o trochu westernový nádech. Režie umí v potřebných pasážích skvěle budovat napětí, dodat divákům trochu toho adrenalinu a o scénu dál se pro změnu více zaměřit na psychologii postav.

Seriál bude chtít jít v tomto ohledu charakterům ještě více pod kůži než předloha, což dokládá např. přítomnost psycholožky Gail (Catherine O'Hara), jež se ve hrách nevyskytuje. Jenže právě v práci s postavami mám se seriálem stále trochu problémy. Už minulá sezóna mě malinko zklamala uspěchaností a zkratkovitostí v budování ústředního pouta, kvůli čemuž na mě jisté důležité momenty nepůsobily tak silně jako ve hře. Nová sezóna může čelit podobným problémům, čemuž napovídá hned úvodní scéna.

V té nám je totiž představena zásadní nová postava Abby v podání Kaitlyn Dever, k níž tvůrci už od prvních vět přistupují výrazně odlišně oproti hře. A tím rozhodně nemám na mysli její vizáž a muskulaturu. Zatímco ve hře jsme o její minulosti a motivacích dlouho nevěděli a vše jsme se dozvídali postupně, což mimo jiné vedlo k památnému diváckému šoku, zde se motivaci i důležitý dílek její minulosti dozvídáme hned v úvodu. To zásadně mění práci s postavou i jejím vnímáním ze strany publika, což byl od Druckmanna s Mazinem jistě záměr. Tvůrci už se ostatně vyjádřili k tomu, že chtějí jejím vnitřním bojem a putováním vytvořit paralelu k ostatním figurám, což se jistě může podařit. Je zde však velké riziko, že se to podaří na úkor jistých momentů překvapení a ztráty působivosti konkrétních scén. Nechme se ale překvapit, jak budou s nastolenými kartami zacházet tvůrci v dalších týdnech. Šance na výhru i částečnou prohru jsou nyní v podstatě vyrovnané.

Spousta lidí budou mít ale problém také s charakterem Ellie. A teď nemluvím o internetových „hejtrech,“ co ani po letech nemohou překousnout casting Belly Ramsey a dělají si trapně legraci z jejího vzhledu, ale scenáristickém vedení. Ústřední hrdinka se totiž proměnila v poměrně nevychovaného spratka, co hned v úvodu udělá několik nesmyslných a až hloupých rozhodnutí a divák si skoro říká, proč s ní ostatní obyvatelé Jacksonu mají pořád trpělivost. Ano, i herní Ellie byla vzpurná a procházela si pochopitelným vnitřním bojem, v tomto scenáristickém podání už se ale chová takřka jako spratek a divák si k ní hůře hledá cestu. Což je s ohledem na následující události trochu problém.

I přes tyto scenáristické výtky, jež se mohou výrazněji projevit až v příštích epizodách, je ovšem úvod druhého The Last of Us příjemným návratem, v němž se nikam příliš nespěchá a naopak se poctivě buduje atmosféra, okolní svět i postavy. To vše je podpořeno výkony charismatického Pedra Pascala, důstojné Belly Ramsey a také sympatickou Isabelou Merced, která se coby Dina uvedla velmi příjemně a její vztah s Ellie by se mohl počítat mezi velké pilíře série. Uvidíme, jak moc naplní tvůrci obrovská očekávání v dalších týdnech. Návrat do houbovitého světa ale probíhá zatím dle očekávání.

Podívejte se také na žebříček nejlepších seriálů na platformě Max. A nezapomeňte u nás seriál The Last of Us ohodnotit.