Souboj o přežití v kabině luxusního auta. V pasti je svižný, byť trochu uspěchaný thriller

Argentinský snímek 4x4 představuje typ atraktivního thrilleru, kdy se dá na malé ploše vytěžit hodně žánrového potěšení. Zároveň nabízí určitou výpovědní hodnotu ohledně nezvladatelné kriminality a stavu společnosti. Jeho americký remake V pasti přenáší děj z Buenos Aires do americké metropole, kde přeci jen panuje trochu jiná kultura, odlišný postoj ke kriminalitě a koneckonců i rozdílné žánrové konvence. Americká verze mění pozici světa, v níž se odehrává, i svých hlavních aktérů. V každém případě pro ni platí to, co pro všechny remaky a adaptace – abychom mohli snímek sledovat nerušeně a nezaujatě, je třeba zapomenout, že jde o předělávku, nejlépe vůbec nevědět, že existuje nějaký originál a přistoupit k novému filmu jako ke zcela samostatnému dílu. Jedině tak nám nemusí vadit, že V pasti zásadně utlumilo sociálně-kritický apel původního snímku, udělalo z látky výlučně žánrovou věc a výrazně změnilo pojetí postav.

Jedním ze dvou hlavních protagonistů je zlodějíček Eddie (Bill Skarsgård), který najde na podezřele opuštěném místě luxusní a odemčené SUV. Nedbaje podezřelých okolností vleze do auta a zjistí, že je v něm uvězněn. Mezi zamčenými dveřmi, neprůstřelným sklem, kamerovým systémem a výkonnou klimatizací i topením, díky čemuž se vůz může proměnit v efektivní mrazák nebo nesnesitelnou výheň. A také komunikačním systémem, skrze který začne s Eddiem komunikovat majitel auta, distingovaný, poťouchlý a podle všeho šílený William (Anthony Hopkins). Ten si začne s Eddiem krutě hrát, aby se pomstil celému světu za příkoří, jaká mu udělil nedostatečný systém, zatímco Eddie musí využít veškerou svou energii, aby alespoň přežil.

Většina filmu se odehrává v řečeném autě a sleduje Eddieho trudný boj o základní životní podmínky. Jeho jediným zdrojem obživy je malá lahev s vodou, jeho jediným záchodem totéž. William může kdykoli změnit teplotní podmínky nebo svému vězni skrze sedačku poslat elektrický šok. Eddieho podléhání situaci, následná snaha se jí přizpůsobit a zároveň najít cestu ven tvoří hlavní rámec vyprávění, od chvíle, kdy se Eddie chytí do pasti. Kamera opustí vůz jen ve scénách, kdy jej snímá zvenčí.

Pomáhá to k vytvoření beznadějné a klaustrofobické atmosféry, jíž film dokáže prodat pomocí detailních záběrů i herectví Billa Skarsgårda. Díky své tělesné konstituci a tvárnému obličeji působí jako dokonale týraný člověk, jehož pohání především základní pud přežití a vidina návratu ke své dceři. Vedle beznaděje se filmu daří držet divákovu pozornost pomocí umně vybudovaného napětí, jaké přináší Eddieho pátrání po cestě ke svobodě a Williamovy metody, jak si udržet nad situací kontrolu. Souboj o kontrolu se okrajově prolíná se soubojem o morální integritu, jenž probíhá mezi sebelítostivým kriminálníkem a bohatým psychopatem, ten však v případě obou představuje zástupný důvod.

Oba protagonisté zdánlivě zastávají protipóly společenského systému – Eddie stojí na straně chudých, po nichž šlapou bohatí, William zastává pozici obyčejného občana, jenž vyžaduje ochranu systému. Film ale nestraní žádnému z nich, oba hrdinové používají svůj světonázor jako víceméně výmluvu. Eddie je prostě líný budižkničemu, zatímco William je psychopat, jenž si trýznění svého zajatce nepokrytě užívá. Oba muže přitom k akci motivuje vztah k někomu blízkému, ať už je to pomsta nebo potřeba přežít. Vztah ke svým blízkým je to, co oba hrdiny skutečně definuje a co jim dává možnost probudit nejlepší i nejhorší vlastnosti.

Eddie jako postava nemá příliš pozitivních kvalit, nicméně jeho interakce s dcerou a celkově jeho vztah s ní pomáhají vytvořit momenty, ve kterých je nám sympatický. William působí jako poměrně jednorozměrná stvůra, ztráta milované osoby mu nicméně propůjčuje motivaci, s níž se divák dokáže ztotožnit. U obou postav však tento motiv funguje spíše jako polehčující okolnost, než jako definitivní charakteristika. Stále se jedná o souboj zločince a psychopata, jehož si Hopkins zahrál s gustem sobě vlastním. Přesto mají obě figury hodně společného, i když paradoxně nemohou být rozdílnější, a tak se filmu daří vykreslit vývoj obou hrdinů vzájemným zrcadlením.

Anthony Hopkins technicky nepředvádí nic, co už by nám párkrát nepředvedl, hraje Williama jako své typické usměvavé a sadistické monstrum, kterým oživil Mlčení jehňátek. Většinu stopáže pracuje především s hlasem, kdy do žoviálního tónu proniká skrytá agrese a potěšení z Eddieho utrpení. Herecký koncert obou protagonistů je ostatně jeden z vrcholů filmu a přebíjí některé nedostatky ve vyprávění. Výchozí premisa ustavuje konflikt, který nemá jednoduché řešení. Nakonec ale vyvrcholí způsobem, který mohl nastat o dobrou půlhodinu dříve. Nelze se proto ubránit pocitu, že spoustu situací si hrdinové mohli ušetřit. Následně se konvence filmu promění a situace zjednoduší, a je až příliš vidět, že tvůrci hledali rychlou cestu, jak zápletku dovést do konce. Zároveň se jim ale podařilo dovést ji tak, aby se svými prostředky završili osobnostní vývoj hlavního hrdiny. I když tedy vyprávění povážlivě klopýtá, podaří se mu dorazit do cíle tak, že nám zůstane vzpomínka na příjemně intenzivní oddechový thriller.

Podívejte se na žebříček nejlepších thrillerů podle databáze Kinoboxu.