Příšera ze starého Soulu líčí nejhorší válečné zločiny. Překypuje zvěrstvy i hlubokou lidskostí

Svým způsobem se jedná o žánrový dovětek k loňskému Oppenheimerovi, který detailně zmapoval vývoj jaderné bomby a následnou morální krizi po jejím svržení na japonská města Hirošima a Nagasaki. Nekompromisní vojenský krok, který připravil o život stovky tisíců nevinných civilistů, mnozí považují za projev nehumánní drastické síly. 

Druhý názorový tábor ovšem argumentuje tím, že Japonci by se zkrátka nevzdali a k obrácení technologické výhody na svou stranu neváhali činit věci, jež si spojujeme spíš s útrpným pekelným očistcem. Historicky doložená činnost japonské armády v čele s jednotkou 731, která nevinné civilisty z dnešní Číny nebo Koreje degradovala na pokusné subjekty a zkoušela na nich abnormálně drsné experimenty, je hororem sama o sobě.

Příšera ze starého Soulu začíná sekvencí z tajných podzemních laboratoří, jejichž činnost názorně odkryl například šokující film Man Behind the Sun z roku 1988. Japonci musí prostory unáhleně opustit a úvodní desetiminutovka seriálu bez obalu zobrazuje neskutečný objem smrti a utrpení, jemuž se z moderní doby blíží jedině židovský holocaust. Seriál přitom nekončí u faktů a zapojuje už v názvu avizovaný fantaskní horor, kdy jeden z experimentů vyústí v mutaci člověka v nezastavitelnou vraždící stvůru.

Děj se poté odehrává v Japonci řízené korejské nemocnici, kde v podzemí krmí příšeru lidským masem a v žalářích drží spoustu unesených „subjektů“. Jedním z nich je těhotná milenka policejního velitele Ishikawy, jenž její záchranou pověří majitele prestižní zastavárny Jang Tae-sanga. Ishikawa totiž kapitalistického obchodníka sledujícího vlastní zájmy podezírá, že má poměr s jeho japonskou manželkou Maedou. Dá mu tudíž ultimátum – pokud záchrannou akci neprovede, přijde o svůj podnik a o všechny své blízké.

Tae-sang spojí síly s profesionální slídilkou Yoon Chae-ok, která spolu s otcem pátrá po své ztracené matce. Netuší přitom, že právě ji Japonci proměnili v monstrum, s nímž se v rozsáhlých podzemních katakombách plných vzteklých okupantů budou muset utkat.

Pro západní publikum může být velký zástup postav zpočátku matoucí, avšak tvůrci nikam nespěchají a diváctvu dopřejí čas na aklimatizaci a přilnutí k hrdinům a hrdinkám. To ostatně není tak těžké, neboť uniformovaní Japonci převážně vystupují jako nehumánní zrůdy. Hororový prvek v podobě digitální příšery tudíž působí jako přirozené rozvětvení tehdejších událostí, o které Japonci v čele s ředitelem nemocnice Ichirem (řezník v bílém plášti z ranku Mengeleho) a generálem Katoem (důstojně a stoicky vystupující maniak) usilovali. 

Seriál má mnoho hororových a násilných scén, v nichž neustále prchající monstrum likviduje zajatce i japonské vojáky. I když jejich digitální provedení trochu kazí jinak realistickou kulisu, vždy zůstává podstatnou součástí příběhu. Ohyzdné stvoření je ostatně v duši stále milující matkou a postupně na něj nahlížíme především jako na oběť.

Ostatní postavy jsou s ním emocionálně spojené, což je další zásadní aspekt vyprávění. V centru stojí nezlomný Tae-sang, jenž se do slídilky Chae-ok beznadějně zamiluje a podstupuje proměnu, která zrcadlí důležité pacifistické a morální poselství. Zlo samozřejmě představují Japonci, kteří ve většině případů postrádají jakýkoli záblesk lidskosti. Jenže i silně prozápadní kapitalistická nátura Tae-sanga, jenž si chce hlavně nahrabat a přežít, je v jádru špatná. 

Protagonista, který záchrannou akci nejprve provádí z prospěchářských pohnutek, se učí podléhat citům po vzoru Chae-ok, která se do nemocnice vrací kvůli matce. Jejich vztah symbolizuje kýženou lidskost uprostřed krutého světa. Na správnou stranu se přiklání mnoho dalších statečných postav včetně několika Japonců, kteří okolní zvěrstva odsuzují. Všichni se ocitají v nebezpečí, že skončí na mučidlech, což zásadový Tae-sang zohledňuje. Snad nejsilnější scénou je jeho závěrečný rozhovor s podlou Maedou, která chladnokrevně tahá za nitky, v němž hrdina zdůrazňuje nutnost odpustit blízkým lidem, kteří pod tíhou strašlivé doby „zradili“ a udávali.

Příšera ze starého Soulu končí právě na této humanistické notě, k níž dospívá řadou atraktivních akčních scén, útěkových sekvencí a emotivních odhalení. Možná se při sledování budete občas chytat za hlavu kvůli tomu, jak tvůrci pracují s časem (toho je na klábosení v nepřáteli obsazené budově vždy dost) a viditelně degradují schopnosti zlých Japonců. 

Místy je až vtipné, jak se Japoncům vše neustále komplikuje a jak se nemohou vypořádat s hrstkou infiltrátorů. Jenže to je současně uspokojivé, jelikož jim přejeme jedině to, aby skončili ve spárech příšery. Četné skony nejsou z pohledu zobrazovaného násilí nijak neúnosné, většinou se jedná o dynamickou stylizovanou akci (obrazově nejdrsnější zůstává zmíněná úvodní sekvence). Zapojení bojových umění, které titulní zamilovaná dvojice skvěle ovládá, podívanou zatraktivňuje, aniž by ji připravila o napětí a úzkost plynoucí ze samotného hrozivého prostředí.

Na korejskou formu si musíte zvykat a je jasné, že někdo ji zkrátka nepřijme. Vyprávění je nicméně přehledné, na úrovni jednotlivých epizod gradující a z pohledu reálných dějin vítaně flexibilní. Zapojení velké historie, kdy Ichiro v jednu chvíli ospravedlňuje strašné experimenty potřebou dodat císaři rozhodující zbraň (a tedy předehnat americkou atomovku), je nakonec úžasně přirozené, i když se většinou jedná o žánrový příběh. Máte-li náladu na pořad podobnou měrou znepokojivý, historicky hodnotný i filmařsky zábavný, tohle by měla být správná volba.

Prohlédněte si žebříček nejlépe hodnocených seriálů roku 2022 dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.