Skandální drama May December s Portman a Moore o sexuální predátorce vyvolává otázky

Elizabeth (Natalie Portman) je poměrně slavná herečka, jež se nyní chopila své životní role – v nezávislém, přesto atraktivním snímku ztvárňuje Gracie (Julianne Moore). Skutečnou ženu, jež ve svých šestatřiceti letech navázala sexuální vztah s třináctiletým vrstevníkem svého syna a skončila ve vězení, kde porodila dítě.

Nyní, v roce 2015, tedy o třiadvacet let později, žije Gracie sezdaná se svou někdejší zakázanou láskou Joem (Charles Melton) a mají spolu tři děti. Mladší dvojčata se chystají na maturitu. Právě v tuto chvíli přijíždí rodinu na pár dnů navštívit Elizabeth, aby nasála atmosféru a našla „pravdu“ skrytou pod povrchem. S notýskem v ruce a skromným úsměvem obchází všechny členy rodiny, jejich přátele a známé, dokonce jde navštívit i zverimex, kde byli Gracie a Joe přistižení. Poctivá rešerše.

Gracie se ukazuje jako akurátní, mírně panovačná žena, jež během let neustoupila ani o milimetr a trvá na tom, že její vztah s Joem je naprosto v pořádku. I přes počáteční vlnu nenávisti odmítla opustit své rodiště, protože by to znamenalo přijmout hanbu. Už jí sice nechodí poštou exkrementy tak často, jako když byla předním zájmem každého bulvárního média v zemi, přesto je jasné, že iluzi přijetí okolo ní udržuje jen pár nejbližších přátel. Širší okruh jí nepřestal pohrdat. Není jasné, jestli si to vážně neuvědomuje, nebo zda to jen odhodlaně předstírá.

Oproti tomu Joe je podivně tichý a zakřiknutý třicátník, který je pro Gracie poslušným ocáskem a jeho jediný zájem je pomáhat vajíčkům ohrožených motýlů monarchů bezpečně projít vývojovým cyklem a vyletět do světa. Jak tak Joe pozoruje své motýly a jak se blíží maturita jeho dětí, začíná si s pomocí šťouravé Elizabeth uvědomovat, že sám neměl nikdy příležitost doopravdy dospět. V mnoha ohledech mu zůstala mentalita puberťáka, který neví, co se životem, tak se spoléhá na autoritu své matriarchy. Vlastní matka mu zemřela brzy po propuknutí skandálu a Gracie zjevně kromě pozice manželky ochotně zaplnila i její roli.

May December je dramatem o lidech, kteří se na povrchu vší silou snaží udržet fasádu normality a rutiny, zatímco v jejich nitrech vřou nevyřešená traumata. To může vést buď k nesmírně drásavé podívané, nebo naopak k uzívané nudě. Režisér Todd Haynes na této hraně balancuje velmi často a podle dosavadních reakcí se zdá, že v tomto případě se trefil do vkusu velké části publika – předně v anglofonním prostředí jde o hojně diskutovaný a chválený počin.

Jde totiž o koncepčně úžasně promyšlený film. Kromě samotného skandálu a jeho následků je přímou součástí děje druhá rovina v podobě chystané filmové adaptace, jež exponenciálně navyšuje počet způsobů, jimiž lze ke snímku přistoupit a na co se v něm máme soustředit. Už nejde jen o reflexi oné události, ale i našeho způsobu, jímž se k ní vztahujeme.

V běžném vyprávění by to byla slavná herečka, do jejíhož života se snažíme proniknout, zde je tomu ale právě naopak. Elizabeth se stává naším avatarem – prázdnou nádobou, jež sama touží po naplnění. Sleduje Gracie a její rodinu tak, jako my sledujeme true crime drama. Je na nás, abychom si ujasnili, zda to dělá pro slávu, umělecké vyjádření či kariérní uznání. Portman, z jejíž agendy film vznikl, hraje Elizabeth jako emocionálně zcela nečitelnou postavu, do níž si můžeme projektovat jakékoli motivace.

Okamžitě vyvstává téma voyeurismu. Někdy se zdá, že se snaží činy svého předobrazu empaticky pochopit a tím neutralizovat jejich šokující povahu. Jindy jako by s nimi chtěla splynout, přivlastnit si je, udělat je součásti sebe samé a vlastní zkušenosti. Nejde se pak vyhnout srovnání Elizabeth s námi samými, filmovými diváky, kteří jsme stejně jako ona svědky pikantních, ponižujících a intimních lidských příběhů a je naším úkolem se k nim nějak postavit. Proč to vlastně děláme?

A pak tu je samozřejmě Gracie, jež má mimochodem skutečný předobraz. Filmaři se však drží reality natolik volně, že nemá smysl porovnávat děj se skutečností. Sexuální násilí dospělých žen vůči nezletilým mužům je každopádně tradičně marginalizováno, normalizováno či dokonce romantizováno širší veřejností, takže je na místě ho otevřít a kriticky na něj nahlédnout jako na akt i jako na mediální fenomén. Gracie na jednu stranu skončila ve vězení, kde porodila dítě, a od té doby žije se škraloupem. Přesto se Hollywood chystá vyprodukovat film, jehož deklarovaným cílem je nahlédnout ji bez odsudků, pochopit ji, najít v ní lidskost.

Jenže co Joe? Charles Melton, jenž ve svých dvaatřiceti a hraje šestatřicetiletého muže, má stále poměrně mladistvé rysy. Kvůli roli přibral deset kilo, takže se zakulatil v tváři a zmizely jeho ostré hrany filmové star s dokonalým tělem. Vede to k tomu, že ačkoli je samozřejmě dávno dospělý, stále v jeho postavě vidíme chlapce.

Grace není představená automaticky jako „zlá žena“. Není ale ani příjemná či charismatická, obklopuje ji poměrně negativní aura. Přesto v ní vidíme kus křehkosti a zranitelnosti. Tedy... Vidíme je tam? Není možné, že tyto sympatii vyvolávající prvky si spolu s Elizabeth jen podvědomě fabulujeme? Nehledáme omluvu pro sexuální predátorku, jež na čtvrt století zcela opanovala život zprvu třináctiletého dítěte, vyrvala ho z jeho prostředí i rodiny a nedovolila mu dosáhnout životní autonomie? Bylo by o tolik jednodušší a svým způsobem uklidňující, kdyby se ukázalo, že Gracie v minulosti sama čelila nějakému příkoří, celý příběh by to dělalo jednodušším.

Právě zde nakonec vězí těžiště dvouhodinového snímku. Ve snaze Elizabeth najít v této události „pravdu“ v podobě jasně formulovaného příběhu, který dá celé anabázi smysl a který pak bude moct replikovat pro publikum. Jenže žádná taková pravda není, život takovou přímočarost nenabízí. Máme tedy odsoudit herečku? Vidíme ji zdánlivě taktně a přátelsky vyzvídat, čímž však nevyhnutelně otevírá staré rány. Na druhou stranu proč podporovat nezdravý status quo, při němž se všichni bojí o milimetr pohnout, aby nenarušili křehkou rovnováhu?

May December je tematicky bohatý film a Todd Haynes i přes občasný stylistický exces, jako je záměrně nevhodně zvolený hudební tón, dává vyniknout sledované situaci. O ní pak můžeme nerušeně přemýšlet v tolika rovinách, až se nám z toho zamotá hlava. A nakonec o sobě samých, protože každá cesta tu nakonec vede do Říma, jímž je otázka našeho vlastního zájmu a přístupu. Je to zkrátka velmi chytrý a podnětný filmový materiál.

May December byl očekávaný na Netflixu, jenž ho zakoupil po příznivé festivalové distribuci. 1. prosince se však objevil jen v katalogu pro USA, což vyvolalo zmatení mezinárodního publika. Pokud máte možnost, hledejte zatím snímek na americkém Netflixu. Distribuce oficiálně určená pro český prostor zatím není vyřešená. Podívejte se alespoň na jiné z nejlepších filmů z nabídky Netflixu podle databáze Kinoboxu.