KVIFF: Královnin gambit se vydařil. Ze střetu Kateřiny s Jindřichem tuhne krev v žilách

Tím však rozhodně není lekce z historie. Snímek začíná předčítaným textem vysvětlujícím, že historici většinou sledují násilné mužské činy a o zbytku dějin se dá především jen divoce spekulovat. Pokud o předtitulkových tezích dějepisných příběhů něco víte, bude vám jasné, že si těmito slovy scenáristky Henrietta Ashworth a Jessica Ashworth i režisér Karim Aïnouz připravují alibi na následnou volnomyšlenkářskou interpretaci známých fakt.

To je však samozřejmě zcela v pořádku. V kontextu fikce existuje historie především proto, aby nás inspirovala k vyprávění univerzálních příběhů, jimiž se vyjádříme k tomu z lidské zkušenosti, co nás zajímá. Královnin gambit je pak především mistrnou ukázkou tenze, v níž se ocitly manželky dekadentního panovníka Jindřicha, a může sloužit jako úžasné podobenství o nerovné dynamice mužů a žen nejen ve vztahu, ale i ve společnosti jako takové.

U Parrové, ztvárněné Vikander, se režisér a scenáristky soustředí na její nezvykle veřejnou vzdělanost. Jednalo se o první ženu (tím spíš královnu), která v Anglii a v angličtině vydala pod vlastním jménem knihu. Zobrazují ji jako přemýšlivou ženu, jež doufala, že se jí opatrným popostrkováním podaří obměkčit popudlivého manžela k větší náboženské toleranci, především k publikaci bible v angličtině, aby lidé mohli navázat osobnější vztah s bohem založený na porozumění, ne na strachu a přehnané pokoře.

Kateřina věří, že její mise je úspěšná, když ji Jindřich během své cesty do Francie ustanoví regentkou. Toto gesto si vykládá jako projev dobré vůle, důvěry a docenění její intelektuální roviny. Brzy si však musí přiznat, že se Jindřich zkrátka bál svěřit moc někomu, kdo by ji odmítl vrátit zpět, a svou manželku považuje jednoduše za loutku, jež v jeho nepřítomnosti udrží status quo.

Královna se Jindřichovu nepřítomnost rozhodne využít k tomu, aby kontaktovala vzpurnou kazatelku Anne Askew (Erin Doherty), svou blízkou přítelkyni z dětství (tady již přichází na řadu fabulace v historii). Anne na venkově káže reformní hodnoty a její slova začínají stále častěji překračovat hranice přímého pobízení k revoluci. Parrová může Askew nepřímo krýt v době královy absence, na tajné schůzce ji však varuje, že s Jindřichem znovu na trůně ji už nezvládne ochránit před hranicí. Daruje jí drahý šperk, který má poskytnout finance na útěk, a doufá v nejlepší.

Jindřich (Jude Law) se však kvůli chatrnému zdraví vrací z cest dřív, než bylo v plánu. Askew se ocitne ve vězení a král ji nechá upálit. Zatím chybí důkaz o jejím napojení na Kateřinu, anglické elity, jimž se královnina regentská vláda ani trochu nezamlouvala, však mají otevřenou cestu k nahlodání Jindřichovy důvěry v manželku. A všichni víme, jak to dopadá s tudorovskými panovnicemi, když se svému pánovi v jeho očích zpronevěří. Pro Kateřinu začíná závod s časem. Podlehne král infekci, která pomalu stravuje jeho tělo, dřív, než ho rádci přesvědčí vydat rozkaz k její popravě?

Královnin gambit je nejsilnější ve scénách Vikander s Lawem, během nichž může naplno vyniknout nerovnost jejich postavení a bezvýchodnost, v níž se Kateřina ocitla. Samozřejmě, že divácky o kus vděčnější je postava malicherného, zákeřného a zcela bezohledného Jindřicha, který, stravovaný nemocí, dávno ztratil i poslední zbytky soudnosti. Zuby nehty se drží zbytků života, snad aby mohl ublížit ještě pár lidem. Jude Law však dokáže i zcela odporné a jednostranně zlé postavě vtisknout určitou jiskru, jež jako by připomínala ztracené charisma a intelekt, jejichž odlesk se jednou začas projeví.

Vikander mu je však slušnou protihráčkou. Její emoce od odhodlání až po úplnou bezmoc a hrůzu jsou vždy zcela přesvědčivé. Jak vztah obou manželů pomalu koroduje a úsměvy se mění v křeč, snímek začíná nabírat až hororový nádech a původem švédská dramatická umělkyně tu ukazuje širokou škálu hereckého rozsahu. Napětí některých momentů je pak k nevydržení.

Naopak nejslabší je snímek v momentech jakéhosi pomrkávání na publikum, například když neustále zdůrazňuje postavu mladé Alžběty, přestože pro ni v příběhu není role, čistě protože jde o nejznámější a nejvíc respektovanou anglickou panovnici. Vyprávění rámují její slova a zakončuje ho příslib její vlády jako symbolické vítězství nad Jindřichem, ačkoli nic z toho není dostatečně relevantní – sledujeme přece Kateřinu a zajímá nás její osud.

I v doložené historii se rádci pokusili přesvědčit Jindřicha, že se své manželky musí zbavit, v jednu chvíli měl dokonce připravený zatykač. Manželé se však smířili dřív, než se situace opravdu vyhrotila, a jejich soužití, ač stěží ideální, nebylo rozhodně tak extrémní jako zde odvyprávěný příběh.

Tvůrčímu týmu se skutečně daří navodit dojem, že může nastat cokoli, a ačkoliv víme, že Kateřina musí Jindřicha přežít, chvílemi na to zvládáme zapomenout. Na konci scénář volí rozuzlení, jež bude milovníkům historické věrnosti zřejmě připadat přes čáru, nezbývá tedy než doporučit benevolenci. Problém to může být, jen pokud se ho tam rozhodnete vidět. Byla by škoda odmítnout tento snímek jen proto, že se nedrží potvrzených faktů a občas ujede v přílišné návodnosti.