Recenze: Castle Rock – tajuplný seriál na motivy předloh Stephena Kinga

Čtenáři Stephena Kinga, kteří s naučenou opatrností shlédli seriál Castle Rock, nijak nepřekvapilo to, nač jsou z autorových knih zvyklí – na propojování témat, vytváření spojnic mezi ikonickými místy či postavami. Teprve tvůrce seriálu, jehož deset dílů jsme mohli i my sledovat na HBO GO (seriál ovšem vyprodukovala stanice Hulu), napadlo, že se vůbec nic nestane, pokud to udělají i v audiovizuální podobě. A světě div se, v tomto antalogickém ohledu seriál funguje bezvadně.

Znalci Kingových knih dobře vědí, že městečko Castle Rock, v němž došlo k sérii brutálních vražd, se poprvé objevilo v jeho románu Mrtvá zóna. Dvojice scenáristů Sam Shaw a Dustin Thomason exponují příběh na záhadné sebevraždě ředitele věznice Shawshank (další odkaz na kultovní místo z Kingovy předlohy), jehož smrt odhalí, že po léta držel v kleci v podzemí lapáku mladého muže (Bill Skarsgård) – o němž – jak naznačují indicie – se domníval, že je ztělesněným zlem a hrozbou pro celé městečko.

Celý děj seriálu je pak postavený na snaze zodpovědět otazníky nad minulostí hlavních postav, které více či méně směřují ke kruciální otázce – co je příčinou tak strašlivých událostí, jaké se v městečku Castle Rock odehrávaly, odehrávají a které je patrně ani neminou v nejbližší budoucnosti? Je to místními lidmi nebo jen shoda hrozných okolností nebo jde o vliv démonických sil? Odpovědí se dočkáme skutečně jen náznakem nebo vůbec ne a je jen na vaší nátuře, bude-li to pro vás pozitivem nebo zklamáním.

Do městečka přijíždí právník Henry Deaver (André Holland – známý například z filmu Moonlight), jehož neradostné dětství je s městečkem neodmyslitelně spojeno a které mu také vypálilo cejch rodáka, který dosud nezaplatil za své hříchy. Podle toho se s ním také v městečku jedná. Z podivných a zpočátku těžko dešifrovatelných důvodů chce mladík z klece jako právníka právě Henryho Deavera.

První polovina seriálu trpí tím, co pozorný seriálový divák dobře zná – slušně nastartovaná expozice, seznámení s postavami, které slibují mimořádnou dávku napětí a následně pak stále více a více předvídatelné peripetie, které vedou k poněkud únavnému tempu a jedinému důvodu, proč seriál dál sledovat – dozvědět se, jestli to tvůrci skutečně vymysleli tak průhledně a zda klíčové postavy se skutečně ukáží být těmi, za jaké je máte. Atmosféra strachu a tajemna se sice nikdy nevytratí, ale obava, že seriál dopadne možná o něco lépe než nedávná Temná věž, stále sílí. Postavy jako by se stále točily v kruhu a vy máte dojem, že už o nich vlastně všechno víte nebo že vaše tušení o jejich minulosti a úloze v příběhu se zkrátka naplní. A v duchu doufáte, že už už nastane moment, kdy se kingovsky dupne na plyn.

A to se stane překvapivě až v druhé polovině seriálu, především zásluhou několika zcela výjimečných epizod, které obrátí vaše očekávání naruby a tím dají seriálu zcela nový punc podmanivosti. Za zmínku určitě stojí 7. epizoda (Královna), kde Sissy Spacek v roli Ruth Deaver nabídne skutečně bravurní a formálně uhrančivou představu o tom, co znamená trpět Alzheimerovou chorobou. Včlenění této nemoci, respektive emocionálně silného prvku do děje příběhu, zde dosahuje pomyslného vrcholu.

Doslova šokem pak je předposlední epizoda (Henry Deaver), která zcela mění kontexty příběhu, dovoluje si strhnout až dosud přepečlivě vykreslovanou oponu vztahů a rolí a nabídne divákovi pohled na cosi zcela nečekaného a neočekávatelného. Bylo by jistě neodpustitelné vyzradit těm, co se na seriál teprve chystají, jaký twist si tvůrci na diváka nachystali. Nicméně je nutné říci, že myšlenka o protnutí dvou realit, která způsobí sice drobné odchylky, avšak pro místo děje zcela fatální důsledky, je brilantní nápad. Právě vyslovené berte nikoli jako spoiler, ale jako interpretaci autora tohoto textu.

A také jako dobrý základ pro chystanou druhou sezónu.

Hodnocení: 75%