Jackie Chan si v 71 letech na natáčení vykloubil rameno. Co následovalo, vystihuje akční legendu
Karate Kid: Legendy | Sony Pictures
Někteří herci si v souvislosti se svými jednotlivými filmy vybavují především jména postav, Jackie Chan svou filmografii rozděluje spíš dle poranění. Při natáčení Božské relikvie roku 1986 spadl z pěti metrů na hlavu, praskla mu lebka a přežil krvácení do mozku. Následkem toho má trvale poškozený sluch na pravém uchu a plastový implantát v hlavě. Samozřejmě si v průběhu let zlomil skoro všechny kosti v těle, utrpěl popáleniny druhého stupně a málem přišel o oko.
Legenda ale stále stojí pevně na nohách a své umění předvádí v kinech v příhodně nazvaném pokračování série Karate Kid. Do ní Chan naskočil už v remaku z roku 2010, nyní se jako kung-fu přeborník Han vrací trénovat svého synovce, v čemž mu v New Yorku pomáhá i hrdina osmdesátkového origináluRalph Macchio. Film v režii Jonathana Entwistleho nešetřil prakticky pořízenými scénami efektních soubojů, jejichž tradici Chan v kinematografii výrazně obohatil. Entwistle tudíž usiloval o to, aby hercova energie z vyprávění tryskala.
„Od začátku jsem trval na tom, že když víme, že Jackie znovu ztvární pana Hana, musíme do všeho přenést i tu jeho magii. Pro mě bylo od prvního dne důležité, aby souboje působily skvěle, zábavně a stylově – ale aby v sobě měly i něco navíc. Proto jsem hned od začátku chtěl tým pro hongkongské „wire work“ (bojové scény s využitím lan). Myslím, že je to divácky opravdu vzrušující – ukázat jiný druh boje. Nejsou tam žádné vizuální efekty, které by souboje upravovaly – všechno je natočené přímo na kameru,“ rozvášnil se režisér v rozhovoru pro CinemaBlend.
Tento pro Chana typický přístup si přitom vyžádal incident s ramenem, což se ale v případě tohoto akčního kalibru rovná problematice natrženého nehtu. „Vykloubil si rameno hned při první scéně, kterou jsme natáčeli – v kuchyňské bitce – a prostě jen tak udělal boop [naznačuje, jak si ho nahodil zpět] a řekl: ‚Dobře, jdeme na to.‘ A já si v tu chvíli pomyslel: ‚Jo, Jackie Chan je tady. Úplně jsem na to zapomněl,‘“ popsal Entwistle bázeň z opravdové legendy, která na něj v tu chvíli dolehla.
„Bylo úžasné to vidět na vlastní oči, vidět ho přímo před kamerou, jak něco dělá. Mělo to atmosféru filmu. Když se kamera otočila na Jackieho, bylo to: ‚Oho, Jackie něco dělá!‘ Jsou tam úžasné scény, kde Ben (hlavní hrdina) jen blokuje – blok, blok – spolu s Jackiem. Vidět to na té střeše při západu slunce, říkal jsem si: Tak pojďme na to. Děláme filmy, víte? Bylo to opravdu výjimečné,“ shrnul režisér své dojmy.
Ať už s vykloubeným, nebo zdravým ramenem, Jackie Chan ani po sedmdesátce nezpomaluje. Své fyzické schopnosti prezentuje každoročně v několika titulech, a to čínských i amerických. S Hollywoodem ostatně nemá vyřízené účty, dle vlastních slov by strašně rád natočil čtvrtou Křižovatku smrti a znovu se sešel s Owenem Wilsonem v opožděném pokračování hitů Tenkrát na východě a Rytíři ze Šanghaje.