I Saw the TV Glow
62%
Snímek vypráví o obyčejném, trochu nerdském mladíkovi Owenovi, který žije na americkém předměstí a poněkud tápe ohledně smyslu svého života. Jeho queer-emo spolužačka ho jednoho dne seznámí s tajuplnou noční televizní show, která otevírá bránu do nadpřirozeného alternativního světa. Na jednu stranu vám umožňuje nalézt sebe sama, na druhou se v ní ale můžete snadno ztratit.
Scénář napsala a režijní stoličky se chopila Jane Schoenbrun, jež si v posledních letech střádala renomé režií a produkcí nezávislých celovečerních filmů a kraťasů. V hlavní roli stanul Justice Smith (jenž není potomkem Willa Smitha, ačkoliv se mu prý běžně stává, že se ho lidí ptají na „tátu“) v roli zakřiknutého kluka, který na otázku, jestli se zajímá o kluky nebo holky, odpovídá své lesbické kamarádce: „No, zajímám se spíš o televizi.“
Smith je herec s úžasným talentem. Nejen proto divu, že ve svých osmadvaceti zvládá poměrně úspěšně ztvárňovat hrdiny, kterým je šestnáct i třicet šest, podle toho, jak moc se oholí a ostříhá. (Zde se ostříhá hodně, takže je prý přesvědčivým pozdním teenagerem.) Navíc má obdivuhodný rozsah, kdy jsme od něj viděli nesmělé mladé muže (Voyeři) i sexuálně dráždivé svůdníky (Genera+ion), divák se s ním tedy nikdy nenudí. Vedle něj stanou nonbinární Brigette Lundy-Paine, kteří si během posledních let připsali několik filmových a televizních rolí a pomalu, ale jistě na sebe upoutávají pozornost.
Mohli bychom se bavit o tom, jak uhrančivě vypadá trailer, přestože si jeho tvůrci dávají dobrý pozor, aby nám o snímku vlastně nic neřekli. Naštěstí už ale máme po ruce i první recenze z Berlinale, jež by snímku jen těžko mohly dělat lepší vizitku. Snímek si v tuto chvíli užívá poměr devíti kladných vůči jedné záporné recenzi na metakritickém serveru Rotten Tomatoes, což je vážně krásné.
„I Saw The TV Glow je o místech, do nichž unikáme, když se v reálném světě necítíme doma, a o kruté pravdě, že i fantazie má své limity," píše Jourdain Searles z The Hollywood Reporter. Snímek podle ní zobrazuje cestu za nalezením sebe sama. Prozrazuje, že děj se odehrává v devadesátých letech, což vysvětluje, proč se život mladých motá okolo televizního vysílání. Z dnešního pohledu už tento retro koncept budeme číst spíš jako symbol modernějších platforem. Searles chválí právě Smithův tichý, křehký výkon, který bude povědomí každému, kdo si pamatuje na okamžiky nejistoty během vlastního dospívání.
Z recenzí vyplývá, co si trailer nechával pro sebe. Příběh je podle mnohých především metaforou hledání genderové identity hlavního hrdiny. Není mu dobře v jeho společensky určené roli, ale sám si to o sobě neuvědomuje a potřebuje nadpřirozenou pomoc, aby své problémy dokázal pojmenovat. Tvůrci to podle všeho zvládají zpodobnit s citem a pochopením. Téma se nachází především v podtextu, kdo se však vyzná v queer subkultuře, pro toho půjde o velmi jednoznačný výklad.
Jiní v příběhu nalézají i obecnější generační tápání. Podle Esther Zuckerman z GQ se každopádně jedná o „úchvatně surreálný kousek, který se vzdává žánrové kategorizace." Lyvie Scott z Inverse mluví o „dráždivé a devastující" podívané.
Těch pár negativních ohlasů mluví o absenci určité finální preciznosti a dotaženosti. „Jakkoliv jsou jednotlivé části silné, celek vyznívá nejistě ohledně soudržnosti a režie. Evokuje to skvělý plán, který se nepodařilo zcela naplnit," píše Nicolas Rapold ze Sight and Sound. Nachází se ale v jasné menšině. Zbytek kritické obce v Berlinale snímek přijal s nadšením, ať už se soustředil na jeho vyznění, skvělé herectví či nápaditý audiovizuál.
V tuto chvíli nevíme, jestli se snímek dostane až k nám. V Americe čeká na premiéru 3. května. Filmy studia A24 u nás většinou distribuuje Aerofilms.
Zatím se tedy podívejte na žebříček nejlepších hororů podle databáze Kinoboxu.
Zdroje: Sight and Sound, The Hollywood Reporter, Inverse, GQ
