Recenze seriálu Lucifer: Jak to dopadne, když si ďábel vyrazí na dovolenou?

Recenze seriálu Lucifer: Jak to dopadne, když si ďábel vyrazí na dovolenou? 24 obrázků v galerii
Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity
Už je tomu sice pár let, co spatřila první „luciferovská“ série světlo světa, ale nové díly stále přibývají a dle všeho se seriál ještě jen tak do finále nepodívá. Jak si detektiv Lucifer v prvních pěti řadách vede?

Co čeká americké andělské město Los Angeles poté, co se samotný ďábel rozhodne opustit peklo a vzít si zde menší, několikaletou dovolenou? Dá se předpokládat, že klidu se město jen tak nedočká. Příchod ďábla na Zemi rozpoutá doslova nebeské nepokoje a otázkou zůstává, zda to s jeho příchodem nějak souvisí, nebo je to všechno jen pouhopouhá náhoda? Oblíbené Los Angeles se během pár let zaplní biblickými postavami a pro obyčejného člověka už není žádným velkým zázrakem mít sex s andělem, nebo dokonce se samotným ďáblem či bohyní stvoření.

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Celým příběhem nás provází velmi šarmantní Tom Ellis, který převzal hlavní roli postavy Lucifera a jeho kouzlo vás dostane hned v úvodní scéně. Už v prvním dílu se vám naskytne pohled do ďáblovy mysli a vy si ho buď okamžitě zamilujete, nebo ho budete nesnášet. Neexistuje nic mezi tím. Hlavní postava se může jevit jako jeden velký egocentrický spratek, který vám zkrátka leze na nervy a neexistuje nic, co by vás mohlo donutit se na seriál nadále koukat. Když ale tato reakce nepřijde a jste jeho šarmem okouzleni, už se od obrazovky neodlepíte, dokud se o něm nedozvíte všechno. Během následujících několika dílů pak docházíte k závěru, že byl možná váš úzus ohledně rozmazlené postavy Lucifera úplně špatný.

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Seriál Lucifer ukazuje ďábla jako skutečného pekelného vládce, který se nebojí riskovat, provokovat, dělat si co uzná za vhodné a pomilovat se s každým, kdo mu vstoupí do cesty, nehledě na orientaci či pohlaví. Kníže pekel se přeci nemusí zaobírat žádnými pravidly a už vůbec ne těmi, která nastolili lidé. Jeho postava se setkává s poměrně zajímavými charaktery, například démonkou Mazikeen, andělským bratrem Amenadielem, psycholožkou Lindou, detektivem „Hňupem“ a hlavně s odvážnou Chloe Decker (Lauren German). Poté, co je Lucifer svědkem vraždy jedné ze svých „chráněnek“, rozhodne se vypátrat jejího vraha, aby ho jako správný ďábel pořádně potrestal. Právě tento případ odstartuje veškeré dění, které běží v hlavní roli po celou dobu trvání seriálu.

Ano, jedná se tedy o fantasy-komediální seriál s kriminální zápletkou. Kdesi velmi hluboko jsou také ukryté prvky psychologického žánru, které příběhu dodávají ten správný pocit napětí a velkého charakterového posunu vpřed. Seriálem nás provází řada zajímavých postav, přičemž v každé sezóně přibývá další a další a rozhodně jsou spíše čím dál zajímavější, než aby byly diváctvu na obtíž.

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Takovým základním dějovým nastavením každé epizody je, že se zde na počátku nastaví nějaký Luciferův psychický problém, který odkazuje k jeho neschopnosti vycházet se svým okolím. Dle všeho díky všem těm tisícům let, které strávil v podsvětí. Následně se to během epizody propojuje s kriminálním případem, na kterém pracuje po boku s detektivkou Chloe Decker, a Luciferův charakter to vždy o malý krůček posouvá dopředu. Případy tedy odráží vnitřní problémy hlavní postavy a každá epizodická zápletka se tak stává nedílným článkem kovového řetězu, který se postupem sérií pomalu uzavírá do kruhu a vytváří tak jeden souvislý příběh, z něhož budete mít jednoduše příjemný pocit. Když se ze svých chyb dokáže poučit samotný pekelný kníže, proč byste nemohli vy?

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Během pěti sezón se zde setkáváme s anděly, bohyní, démony, zfanatizovanými kněžími, Evou a také úplně prvním vrahem, Kainem. Každá tato postava zde hraje svou velkou roli a odkrývá souvislosti mezi Luciferem nebo jeho nejbližšími. Stejně jako s každou zápletkou, tak i s každou postavou se příběh posouvá o něco dál a máte příjemný pocit z jeho chronologického plynutí. Jediný problém jsou tzv. „fillery“. Seriálové díly, které jsou zde vložené jako výplň, aby diváka na chvíli rozptýlily od hlavní dějové linie, a to velmi často ve chvíli největšího napětí.

Fillery jsou trnem v oku snad každého delšího seriálu na pokračování a obecně platí, že jsou spíše otravnou nedílnou součástí nežli potěšením. Naštěstí jich v Luciferovi není zase tolik. Pokud se nepletu, setkáme se zde se třemi, možná čtyřmi. Není to tedy zase taková velká hrůza, ale je škoda, že je tvůrci neuměli zpracovat nějakou originálnější formou. Zvolený seriálový námět totiž nabízí opravdu spoustu možností.

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Ačkoliv se všechny postavy nějakým způsobem vyvíjí společně s Luciferem, musím konstatovat, že některé by se mohly přeci jen vyvíjet trochu více, nebo alespoň jiným směrem. Některé dějové zvraty jsou zde možná až příliš přehnané a působí velmi nedůvěryhodně. Také mi velmi vadily jisté momenty, které tam jsou od toho, aby děj zdržely a natáhly. Ve třetí sérii, kdy se scenáristé stále snažili držet Chloe stranou od Lucifera a brzdili tak vývoji jejich vztahu, mi to připadalo už skoro otravné. Byly zde momenty, kdy jsem už předem předpokládala, že se právě teď něco pokazí a příběh to vrátí opět na začátek. A co se nestalo? Vážně tomu tak bylo.

Celkově bych třetí a čtvrtou sérii hodnotila jako ty zdaleka nejhorší, protože si jsou některé díly hodně podobné a zdlouhavé; pokud by jich byla jen polovina, ději by to neuškodilo. Lucifer se zde mění v ufňukanou princeznu, která si nedokáže sama ani zavázat tkaničky u bot a jeho naivní a poněkud hloupá přítelkyně z Rajské zahrady vám bude lézt na nervy od začátku až do konce.

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Přichází totiž právě ve chvíli, kdy se vztah mezi Luciferem a detektivkou Chloe začne vyvíjet, a veškeré chování každé jednotlivé postavy z této trojice vám začne brzy cuchat nervy. Většinou u seriálů nenadávám, ale právě u těchto dílů jsem se při tom několikrát nachytala. Velkým plusem ale je, že udělat ji otravnou se nakonec jevilo jako záměr tvůrců a je s ní tak podle toho naloženo.

Na seriálu musím vyzdvihnout jeho otevřenost. V příběhu vystupují všechny možné popkulturní komunity jako jsou cosplayeři, furríci, filmoví, herní a komiksoví nadšenci a v neposlední řadě také lgbt komunity. Někdo by to možná mohl označit za hrozný trend dnešní doby. Někomu by to mohlo připadat jako otravné vnucování názorů a místy až politických myšlenek, nicméně zde platí to, že jsou nedílnou součástí seriálu a někam jeho vývoj posunují. Nejsou zde tedy vtlačeny žádnou agresivní formou a dodavají příběhu nový rozměr.

Lucifer (2016) | Foto: Aggressive Mediocrity

Každý má své mouchy. U seriálů obecně platí, že čím více sezón, tím více much. U Lucifera to ale ve výsledku nejsou tak dramatické nedostatky, protože se ve výsledku ukáže, že i ta největší hloupost měla pro seriál nějaké významné poselství. Navíc se ani chvíli nebudete nudit, protože je Lucifer Morningstar stále dobře naladěný a vtipný. Jeho legrační a občas inteligentní narážky vás zkrátka dostanou, přesto, že jich v každém díle přibývá, nikdy se neopakují a neomrzí. CGI někdy nepůsobí úplně věrohodně a pravá podoba ďábla vám může připadat spíše vtipná než děsivá, ale i tak si nemyslím, že by to mělo celkový dojem ze seriálu zkazit.

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Těšíte se na pokračování Ant-Mana?
Ano
Ne
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist