Recenze: Tvář vody - záhadný vodní tvor, uklízečka a 13 oscarových nominací

Je to prostě "pouze" ta pěkná pohádková love story a scenáristicky nic moc jiného… To ale neznamená, že film není dobrý nebo záživný. Jen dějově nepřekvapí, pokud nepovažujete za překvapení to, že největším zlounem konečně v nějakém lepším filmu tohoto typu není Rus.

Snímek Tvář vody čerstvě získal 13 nominací na Oscara (včetně původního scénáře). Bylo to očekávatelné, kritiky byly opravdu nadšené. Zejména z výkonu herečky v hlavní roli, Sally Hawkins, znázorňující němou uklízečku Elisu Espositto. Vedle dalších dvou hereckých výkonů (Octavia Spencer, Richard Jenkins) byl ještě oceněný samotný režisér, soundtrack, střih, kamera, výprava, scénář, kostýmy, zvuk a nejlepší film roku. Tvář vody je tak předním favoritem letošní oscarové sezóny, podobně jako minulý rok La La Land (2016). A myslím si, že stejně jako všemi vzývaný La La Land v roce 2017, ani nyní oslavovaná Tvář vody nakonec v kategorii "best picture" nezvítězí.

Jedím z hlavních elementů filmu je… voda. Shodou okolností Sally Hawkins musela točit hodně scén skutečně pod vodou, a bylo to pro ní velmi náročné. Jaké bylo její překvapení, když si den po dotočení Tváře vody "odskočila" do Londýna natočit Paddingtona 2 (2017), a čekaly jí…. scény pod vodou. Faktem je, že scény v obou těch filmech jsou si v něčem velmi podobné. Paddingtona 2 jsem viděla zrovna včera, a nešlo mi u scény, ve které je Sally Hawkins pod vodou a natahuje ruku po malém medvědovi, nemyslet na její podvodní z Tváře vody. V obou počinech se povedly a je vidět, že natočit je pro herečku muselo být opravdu náročné.

Podobně náročné bylo natáčení pro představitele "rybího muže" (Doug Jones), který trávil denně cca 3 hodiny v kostymérně, aby vypadal tak, jak si režisér představoval. S designem obojživelníka se koneckonců Guillermo del Torro trápil skoro rok a na kostýmu je to vidět. Je zajímavý, propracovaný a určité jeho aspekty jsou jistě unikátní.

A ten příběh? Jsou padesátá léta. Americko-ruské vztahy jsou na bodu mrazu. Němá (ale slyšící) Elisa Esposito pracuje jako uklízečka v prostorách, kde se provádí nějaký přísně tajný výzkum. Jednoho dne tam přivezou podivného tvora ve vodní kádi. Z nějakého důvodu ho začnou zcela bez ladu a skladu mučit, což se jemnocitné Elise nelíbí. Rozhodne se proto, že se pokusí s potvorou ve vodě nepozorovaně skamarádit a prvním krokem je, že jí nakrmí. Podáním jídla (vajíček natvrdo) dojde k rychlému úspěchu, a záhy se od svačiny postoupí k výuce jazyka a romantický pohledům. Podobně jako ve filmu Příchozí (2016) i ve Tváři vody mi trochu vadila jednoduchost výuky, respektive lingvistický mechanismus předání obsahu jednotlivých slov a následné porozumění větám. Ale budiž. Obojživelník oplýval vysokou inteligencí, kterou z něj nevyplátil ani brutální důstojník Strickland (skvělý Michael Shannon), a Elisa si pomáhala pantomimou. Tudíž -  Elisa a obojživelník se pochopitelně přes vejce, hudbu a dlouhé pohledy skamarádí, což nutně vede k tomu, že se Elisa a její přátelé pokusí týraného obojživelníka zachránit ze spárů zlé americké armády. Budiž světlo.

Jedna z věcí, která mne hned v začátku filmu negativně trkla, byla Elisina ranní masturbační rutina. Dobrá, dává si vanu ráno, hygienické návyky různých lidí jsou různé. Dobrá, začíná každý svůj den masturbací. Proč ne. Na ženu asi poměrně nezvyklá denní doba i frekvence, ale od toho jsou filmy, aby nám ukazovaly něco zajímavého. Ale ve filmu tyto scény jsou hlavně proto, aby nám ukázaly jednak Elisinu náklonost k vodě a druhak to, že ačkoliv je fyzicky hendikepovaná, na její sexualitě to neubralo. Ale proč by mělo? Stejně jako když jí Strickland ponižuje tím, že jí díky jejímu postižení pravděpodobně nikdo nechce do postele (ale jeho její němost - pro mne nepřekvapivě - bere). Proč by jí někdo kvůli tomu. že je němá nechtěl do postele? Kterého muže by ODRADILO, že žena nemluví? Chápu, že by mohla mít omezené nabídky na vážný vztah, vzhledem k tomu, že by ji zlá šovinistická společnost mohla vnímat jako "nekompletní" (jak se ostatně Elisa sama ve filmu nazývá). Ale proč by tím měla ztrácet čistě na sexualitě nebo sexapeallu?

Film od začátku do konce opravdu krásně vypadá. Kulisy i kamera jsou natolik vymazlené, že člověk musí smeknout. Kevin Smith napsal, že když viděl trailer, pronesl: "je mi trapné, že o sobě mluvím jako o režisérovi, když vidím tu krásu, kterou stvořil del Torro". Chápu to. Vizuálně je film opravdu dechberoucí. Jen od něj nečekejte víc, než je právě v tom traileru. Což by tam možná ale bylo, kdyby scénář napsal a film natočil Wes Anderson, jehož poetiku film výrazně připomíná. A možná v tom byl můj problém, měla jsem příliš velká očekávání od scénáře a třeba i díky tomu mne film zhruba od poloviny už moc nebavil.

Co se mi na filmu nelíbilo? Předvídatelnost. Toto uvádím jako kritiku málokdy, protože mi nepřijde, že hlavním úkolem filmu je, aby se nedala nikterak uhodnout nebo odvodit jeho zápletka, ale tady skutečně od konce první třetiny už víte naprosto přesně, jak se příběh bude odvíjet dál a pravděpodobně si i dobře tipnete, jak skončí. Nelíbila se mi nijakost postavy Octavie Spencer. Naprosto tradiční generická "černá, loajální, manuálně pracující kamarádka". Včetně vtipů o svém manželovi. Mimo "americká armáda je zlá" jsem neviděla důvod pro to, aby armáda chtěla rybího muže po tak krátké době zkoumání zabít, nebo zabít vůbec. Závody s Ruskem, jak se nám scénář snaží namluvit, mi nepřišly dostatečné. Možná kvůli té schématické jednoduchosti na mne emočně snímek vůbec nefungoval, pokud jsem se nesoustředila na postavu Gilese, tragicky dojemného malíře Richarda Jenkinse.

Co se mi na filmu líbilo? Kamera. Výprava. Richard Jenkins. Hudba (Alexandre Desplat). Snesitelná dvouhodinová délka. Michael Stuhlbarg. Použití ruštiny. Podvodní scény. Skvěle perverzní sexuální scéna (ta dobrá se Stricklandem a manželkou, nikoliv ta nudná s Elisou a rybím mužem). Několik povedených vtipů se znakovou řečí. Všechny použité kresby a malby.

Pro koho film je? Pro romantiky. Pro jedince, kteří se cítí tak trochu jiní. Pro diváky, kteří hledají zvláštní pouto se zvláštní osobou. Pro zamilované na rande. Pro fanoušky filmů Guillerma del Torra. Pro milovníky inteligentních melodramat. Pro ty, kteří se rádi během sledování filmu vizuálně pasou, jakkoliv to zní neurvale. Pro citlivé necyniky. Pro nás ostatní je tu film Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017).

Hodnocení: 80%

                                        Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE