Příchozí (2016)

Hutná atmosféra mě hned při úvodní pětiminutovce zarazila do křesla a propustila mne ze své moci až při závěrečných titulcích. Denis je skvělý režisér což dokázal již při svých předchozích filmech. Příchozí nejsou typickým filmem o emzácích,kteří přiletěli zhuntovat zemi,ale jsou spíš filmem se skrytým poselstvím a hlubší myšlenkou. Při prvním setkání s mimozemšťany vše jen sledujete se zatajeným dechem a očekáváním co se stane každou vteřinou. Rozhodně jeden z nejlepších filmů nominovaných na Oscara.

Předem upozorňuji, že jít na Příchozí do kina bylo důsledkem naprosto spontánního rozhodnutí mých drahých kamarádů někdy kolem sedmé hodiny večerní, v době, kdy jsem vlivem velmi specifických okolností měl v těle už čtyři chutné Plzničky a jeden mylně objednaný Gambrinus. To se k mé velké lítosti negativně projevilo v rozostřené pozornosti v úvodních minutách snímku, který ale postupně, systematickou a neskutečně precizní prací s vlastní audiovizuální výstavbou a unikátním časovým pořádkem, dokázal takřka nemožné a přinutil mne zcela se jeho hmatatelné atmosféře a chytře rozplétaným dějovým smyčkám poddat, přestože si příjemně polstrovaná sedačka a hladinka návykových látek v mé krvi hlasitě říkaly o hluboký spánek. Dlouho jsem byl sice částečně zklamán monotónním vývojem děje a neustálými variacemi stejných záběrů i scén, ale Villeneuve opět ukázal svou extratřídu a ve spolupráci s nástrojem na hutnou atmosféru značky Jóhansson láme zavedená měřítka žánrové estetiky a pomáhá vejít už tak skvělému rozuzlení příběhu nenávratně do filmových dějin... Nolan má sakra velkou konkurenci, a těch zbylých pět Plzní po projekci mi šmakovalo jako málokdy. ;)

Šel jsem na to s velkým očekáváním, což byla asi chyba, protože jsem čekal podle ohlasů ještě větší zážitek. Kdyby někdo natočil Interstellar, či Počátek, Kontakt, jako nezávislý film, byl fanouškem Šestého smyslu, měl rád Moon, pak by jistě napsal takovýto film. Musím přiznat, že prostřední část filmu mě unavovala, nebavilo mě sledovat kaligrafickou exhibici, luštění písma, opakující se obrazy, ale poslední třetina filmu vše zachránila, neboť přes všechnu vzdálenou podobnost s jinými filmy byla originální, osvěžující. Možná ne všichni pochopí hned autorovy představy po skončení filmu a budou diskutovat o detailech, ale o to lépe. Primární téma o způsobu vnímání vesmíru, prostoru a času je skvělé. Víc prozradit o filmu nelze, aby zážitek zůstal zážitkem,

Divácky náročný a nepříliš vstřícný (jak už je u režiséra zvykem), v principu značně komorní (a tudíž zcela neakční!), myšlenkově i pocitově velice hutný a filmařsky absolutně precizní mash-up Kontaktu, Interstellaru, Blízkých setkání třetího druhu a Propasti (a který je hrdou antitezí okázalých, povrchních popkornovek typu Dne nezávislosti nebo Světové invaze). Oprávněný hype - je to jeden z filmů roku a Villeneuveův druhý Blade Runner se pro mě po tomhle stává (spolu s dvojkou Trainspottingu) nejočekávanějším filmem příštího roku.

Čekal jsem něco víc. Je to kvalitní sci-fi, které dokáže udržet pozornost. Příběh mě udržoval v napětí a vyčkával jsem finále, které se dostavilo, ale ne takové, které by mě posadilo na zadek. Výtečně natočené scifi, ale rozhodně to není nejlepší titul loňského roku.

Nové drama s příznačným názvem Příchozí dodává fanouškům sci-fi naději, že i dnes je možné vytvořit počin natolik kvalitní, aby hravě konkuroval legendám jako Blízká setkání třetího druhu či 2001: Vesmírná Odyssea. Nejnovější výtvor režiséra Denise Villeneuveho si se všední tématikou mezidruhového setkání pohrává v nevšedním stylu. Oproti nejnovějším žánrovým konkurentům typu Den nezávislosti: Nový útok nabízí Příchozí místo dvouhodinové porce bezduché CGI akce komorní zážitek vyústěný do překvapivého závěru. Všechny indicie jsou divákovy předány, hlavní myšlenka řečená už na samém začátku, ale i přesto je rozuzlení nepředvídatelné. Pojem vnímání časoprostoru je jednou z primárních otázek a s mimozemskou rasou přichází i nový, mýty bořící pohled, který nemálo připomíná Interstellar, v tomto případě je ale představen uvěřitelnějším a lépe zapadajícím způsobem. Příchod mimozemšťanů trefně poukazuje na nemožnost připravení se na podobnou situaci. I přes nečinnost návštěvníků a neznalost jejich pravého záměru se civilizovaná společnost hroutí navzdory připravenému protokolu USA, který se bortí stejně rychle jako vzájemná důvěra států celého světa. Děj se pozvolna dere kupředu, nikam se nepospíchá, každá scéna má svou neodmyslitelnou důležitost a zapadá do celkového vyznění. I přes absenci akce je udržováno neustálé napětí, které pozvedává výrazná hudba Jóhanna Jóhannssona a Amy Adams, která za celých 116 minut téměř nezmizí ze scény a svým přirozeným výkonem obohaceným o naturalistický vzhled se interpretuje jako jeden z vážných adeptů na Oskara. Miniaturní skvrnou na téměř bezchybném zpracování novely Teda Schianga je již tradiční zaškatulkování Ruska a Číny jako problematických států, jenž se svým radikálním přístupem odlišují od zbytku populace. Atypická forma poklidné výstavby děje s gradujícím napětím, nezapomenutelné vyústění a fantastický výkon Amy Adams, to vše dělá z filmu Příchozí nejlepší sci-fi roku, které si zakládá na minimalistické preciznosti a po dlouhé době nabízí opravdu inteligentní příběh. 90%

Denis Villeneuve je v současnoti král americké filmové zábavy. Ten chlap si vezme jakej koli provařenej žánr, námět a natočí ho uplně jinak, dá příběhu uplně jiný vyznění a udělá to naprosto dokonalým filmařským rukopisem. Nemám co bych vyčetl, užíval jsem si každou minutu, hrozně moc mě bavila ta příběhová intezita zabelná ve zdánlivým nic nedění.

Nemám rád filmy, které lákají obrovskými trailery a poté minutu po minutě vypraví něco, co je jaksi záhadné, co připravuje diváka na něco epického, ale ... on žádný boom nepřijde. Naopak ocením filmy, které dokáží připoutat k židli a chytrým způsobem přednáší cosi zajímavého, poutavého a to přitažlivým způsobem. "Příchozí" se řadí do obou kolonek, osobně se lehce přikláním k té pozitivní frakci, ale při návštěvě kina jsem čekal opravdu něco úplně jiného. Zvláštní film, který vybočuje ze zarytých šlépějí a vypráví si příběh o Alienech po svém.

K porovnání mi hodně uvízl v hlavě film "Jupiter přichází" a pak taky byť zcela jinak fantasy a nízkonákladově natočený "Pozemšťan", ale to byly filmy na které se nedá zapomenout a střípky jehjich prizmat to člověku hodně změní i nahlížení reálného života - tím typickým připomínáním "co kdyby?". Jestli tohle bude mít úrověň uvedených dvou předešlých se teprve uvidí...

Roztahaná sentimentální blbost. Vlastně bezprostředně po výstupu z kina jsem měl pocit, že se mi film líbil. Ale čím déle mi leží v hlavě, tím slabší se mi zdá. Ani scifi, ani slaďák. Místo toho aby si vzal z obojího to lepší, bere si to horší. Ani herci ze sebe nevymáčkli to nejlepší. Celkově nechápu ten hype, jenž kolem toho vznikl, ale třeba mi něco uniklo. PS: Když jsem zahlédl spektrální analýzu v MATLABu musel jsem se od srdce zasmát, protože přesně to děláme ve škole. Smutné je, že to byl nejzábavnější moment filmu.

Velmi dobré sci-fi, které staví na zajímavém nápadu a ještě zajímavější režii.
Výkon Amy Adams je výborný a skvěle ji doplňuje Jeremy Renner. Dalším plusem je atmosféra, která je vlastně minimalistická a tvoří protiklad k velkorozpočtovým spektáklům typu Dne nezávislosti.

Vzhledem k vysokým hodnocením jsem se na ten film těšila a ani si předem nic nezjišťovala a musím říct, že mě ten film úplně dostal. Výborně a dost civilně pojatý, v podstatě bez přehnaných scén, výborně zaharný, a s úžasnou kamerou. Musím říct, že celé to výborně funguje. U takovýchto filmů je důležité vyznění hlavní zápletky a tady za mě 100%

nevěděla jsem co od filmu očekávat, ale překvapil mě, napínavé ač v pulce filmu predvidatelné, ale velmi zajimavé i smutné zaroven. miluji Jeremyho at hraje v cemkoliv, takže jsem rada, že ho prave do tohoto filmu obsadili. Kazdopadne zajimavy úhel pohledu na setkání s dalsím druhem

Dokonalost formální stránky, kdy je každý průlet, oblet nebo zkrátka jen pohled na ladnost čehokoli vizuální pohádkou, si mě získala po pár minutách. Že Amy Adams právě hraje svou životní roli, jsem pochopil už při prologu. Ale pořád jsem zůstával střízlivý, pořád jsem napjatě čekal, jak přesně že se mají ony dojemné rodinné výjevy propojit s archetypální sci-fi zápletkou a do poslední chvíle jsem nevěřil, že nebudou v klíčové chvíli působit jako náhodně sražené elementy. Nepůsobily. Místo toho Villeneuve dokazuje, že umí až nolanovsky křížit žánry, gradovat napětí a sdílet s námi vyčerpávající divácké zážitky, po kterých se z křesla zvedám tak vyždímaný, že nedokážu uvěřit, že Příchozí jsou vážně jen film. Osobní.

Bacha spoiler: Přiletí ufoni, pokecaj si s jednou smutnou soudružkou a umravní splašenýho Číňana... Sory ale čekal jsem že toho předvedou víc...