Příchozí (2016)

Hutná atmosféra mě hned při úvodní pětiminutovce zarazila do křesla a propustila mne ze své moci až při závěrečných titulcích. Denis je skvělý režisér což dokázal již při svých předchozích filmech. Příchozí nejsou typickým filmem o emzácích,kteří přiletěli zhuntovat zemi,ale jsou spíš filmem se skrytým poselstvím a hlubší myšlenkou. Při prvním setkání s mimozemšťany vše jen sledujete se zatajeným dechem a očekáváním co se stane každou vteřinou. Rozhodně jeden z nejlepších filmů nominovaných na Oscara.

Dennis Vileneuve už nějaký ten pátek točí a jestliže jsem měl pocit, že film Nepřítel (Enemy) byl úlet, po zhlédnutí tohoto filmu to beru zpět. Naopak nyní mi Enemy přijde jako součást jeho vypravěčského stylu a Příchozí výborně fungují ve své intenzitě jako jeho dva veleúspěšné snímky Sicario a Zmizení. Také bych rád odstranil slovo JAKO z jeho hodnocení, Villeneuve už není jako Fincher nebo jako Cronenberg, ale nyní se slovy Quentina Tarantina stalo jeho příjmení adjektivem.

Po Sicariu jsem hledal další přírustek režiséra Villeneuve a další adept byl příchozí. Docela mě zajímalo, zda je ta chvála zasloužilá. Teď mohu klidně říct, že ano. Příchozí je film, který je po příběhové stránce neotřelý, vizuálně úchvatný, herecky výtečný a hudebně podmanivý. Je mi líto, že tento film neproměnil více Oscarů, právoplatně si je zasloužil.

Námět je skvělý a zřejmě i hluboce pravdivý. Protože fakt asi nelze očekávat, že se všichni ve vesmíru (nebo alespoň ve Spojené federaci planet:-)) dorozumívají plynulou angličtinou, popřípadě mají k dispozici univerzální překladače, které pochytí nový jazyk na základě několika pronesených vět. A Amy Adams se mi jako lingvistka pokoušející se přijít na kloub zcela neznámému způsobu dorozumívání dozazivších mimozemšťanů moc líbila, stejně jako například minimalistická hudba (v titulcích se dokonce objevil název Pražská filharmonie), byť občas už nebylo rozpoznatelné, co je ještě hudba a co už je ta podivná cizí řeč. Je to velmi záživně udělaný film, byť já bych naopak klidně snesla trochu víc podrobností (jak přešli od překladů "Louise" a "člověk" k celému tomu místy dost podrobnému slovníku, to je mi tedy záhadou). Donutil mě hodně přemýšlet o tom, jak se vlastně lidé (a ostatní organismy) mezi sebou dorozumívají a jak těžké je někomu třebas i jenom vysvětlit to, že teď mu sama nic nesděluji a že se naopak na totéž ptám. Přesto jsem poněkud rozpačitá z rozuzlení, byť jsem ho tak trochu očekávala. Protože pokud by to takto naznačeným způsobem opravdu mělo ve vesmíru fungovat, pak mi není jasné, komu by vůbec stálo za to v něm žít.

Divácky náročný a nepříliš vstřícný (jak už je u režiséra zvykem), v principu značně komorní (a tudíž zcela neakční!), myšlenkově i pocitově velice hutný a filmařsky absolutně precizní mash-up Kontaktu, Interstellaru, Blízkých setkání třetího druhu a Propasti (a který je hrdou antitezí okázalých, povrchních popkornovek typu Dne nezávislosti nebo Světové invaze). Oprávněný hype - je to jeden z filmů roku a Villeneuveův druhý Blade Runner se pro mě po tomhle stává (spolu s dvojkou Trainspottingu) nejočekávanějším filmem příštího roku.

Rozhodně velmi zajímavý film se svým způsobem geniálním dějem. Herecké výkony byly také kvalitní a jazyk emzáků byl úchvatný. Trochu nechápu, proč film vyhrál Oskara za střih zvuku a střih, když je samotná pointa tak originální a hlubokomyslná. Pravda, že pro některé může být film nudný.

Velmi zajímavé dílko. Možná trochu rozpočtově laciná sci-fi, ale stálo to za to, i když je tam pár logických chyb, o kterých se dá diskutovat. Dennis Vileneuve mě v podstatě překvapil a rád bych věděl z čeho Eric Heisserer (scenárista) čerpal. Jdu hledat předlohu, nebo si o tom něco zjistit, protože je to hezké silné téma.

Denis Villeneuve je v současnoti král americké filmové zábavy. Ten chlap si vezme jakej koli provařenej žánr, námět a natočí ho uplně jinak, dá příběhu uplně jiný vyznění a udělá to naprosto dokonalým filmařským rukopisem. Nemám co bych vyčetl, užíval jsem si každou minutu, hrozně moc mě bavila ta příběhová intezita zabelná ve zdánlivým nic nedění.

Nové drama s příznačným názvem Příchozí dodává fanouškům sci-fi naději, že i dnes je možné vytvořit počin natolik kvalitní, aby hravě konkuroval legendám jako Blízká setkání třetího druhu či 2001: Vesmírná Odyssea. Nejnovější výtvor režiséra Denise Villeneuveho si se všední tématikou mezidruhového setkání pohrává v nevšedním stylu. Oproti nejnovějším žánrovým konkurentům typu Den nezávislosti: Nový útok nabízí Příchozí místo dvouhodinové porce bezduché CGI akce komorní zážitek vyústěný do překvapivého závěru. Všechny indicie jsou divákovy předány, hlavní myšlenka řečená už na samém začátku, ale i přesto je rozuzlení nepředvídatelné. Pojem vnímání časoprostoru je jednou z primárních otázek a s mimozemskou rasou přichází i nový, mýty bořící pohled, který nemálo připomíná Interstellar, v tomto případě je ale představen uvěřitelnějším a lépe zapadajícím způsobem. Příchod mimozemšťanů trefně poukazuje na nemožnost připravení se na podobnou situaci. I přes nečinnost návštěvníků a neznalost jejich pravého záměru se civilizovaná společnost hroutí navzdory připravenému protokolu USA, který se bortí stejně rychle jako vzájemná důvěra států celého světa. Děj se pozvolna dere kupředu, nikam se nepospíchá, každá scéna má svou neodmyslitelnou důležitost a zapadá do celkového vyznění. I přes absenci akce je udržováno neustálé napětí, které pozvedává výrazná hudba Jóhanna Jóhannssona a Amy Adams, která za celých 116 minut téměř nezmizí ze scény a svým přirozeným výkonem obohaceným o naturalistický vzhled se interpretuje jako jeden z vážných adeptů na Oskara. Miniaturní skvrnou na téměř bezchybném zpracování novely Teda Schianga je již tradiční zaškatulkování Ruska a Číny jako problematických států, jenž se svým radikálním přístupem odlišují od zbytku populace. Atypická forma poklidné výstavby děje s gradujícím napětím, nezapomenutelné vyústění a fantastický výkon Amy Adams, to vše dělá z filmu Příchozí nejlepší sci-fi roku, které si zakládá na minimalistické preciznosti a po dlouhé době nabízí opravdu inteligentní příběh. 90%

Nemám rád filmy, které lákají obrovskými trailery a poté minutu po minutě vypraví něco, co je jaksi záhadné, co připravuje diváka na něco epického, ale ... on žádný boom nepřijde. Naopak ocením filmy, které dokáží připoutat k židli a chytrým způsobem přednáší cosi zajímavého, poutavého a to přitažlivým způsobem. "Příchozí" se řadí do obou kolonek, osobně se lehce přikláním k té pozitivní frakci, ale při návštěvě kina jsem čekal opravdu něco úplně jiného. Zvláštní film, který vybočuje ze zarytých šlépějí a vypráví si příběh o Alienech po svém.

POdle mě dost dobrý film. Je to o chytrosti několika vzdělaných lidí, kteří se učí rozpoznat jazyk kterým se dorozumívají mimozemšťané a co tu chtějí a o demenci dalších kteří jako prioritu mají zabít vše co neznají. Tak jako to je v životě. Moc sem se bavil

Velmi zajímavý a originální námět. Žánr sci-fi je v drtivé většině případů vždy prvním v pořadí a další příběhy se odehrávají na jeho pozadí. Zde je to přesně naopak. Sci-fi příběh vytváří pouze kulisu pro drama, které se odehrává zcela na jiné úrovni. Film, který ve Vás doznívá ještě dlouho po opuštění kinosálu.

Velmi zajímavý film. Jeden z mála bijáků, ve kterém mimozemštani nenapadnou primárně Zem, ale vyčkává se, jak to bude, co mají udělat, co si myslí lidíé. Nejsou agresivní.

Velmi dobré sci-fi, které staví na zajímavém nápadu a ještě zajímavější režii.
Výkon Amy Adams je výborný a skvěle ji doplňuje Jeremy Renner. Dalším plusem je atmosféra, která je vlastně minimalistická a tvoří protiklad k velkorozpočtovým spektáklům typu Dne nezávislosti.

Roztahaná sentimentální blbost. Vlastně bezprostředně po výstupu z kina jsem měl pocit, že se mi film líbil. Ale čím déle mi leží v hlavě, tím slabší se mi zdá. Ani scifi, ani slaďák. Místo toho aby si vzal z obojího to lepší, bere si to horší. Ani herci ze sebe nevymáčkli to nejlepší. Celkově nechápu ten hype, jenž kolem toho vznikl, ale třeba mi něco uniklo. PS: Když jsem zahlédl spektrální analýzu v MATLABu musel jsem se od srdce zasmát, protože přesně to děláme ve škole. Smutné je, že to byl nejzábavnější moment filmu.