
Němka Katja (Diane Krugerová) je šťastně provdaná za Tureckého imigranta, dříve dealera, nyní napraveného plnohodnotného člena společnosti. Jednoho večera se vrací domů a s hrůzou zjišťuje, že se její manžel a syn stali obětí bombového útoku.


Němka Katja (Diane Krugerová) je šťastně provdaná za Tureckého imigranta, dříve dealera, nyní napraveného plnohodnotného člena společnosti. Jednoho večera se vrací domů a s hrůzou zjišťuje, že se její manžel a syn stali obětí bombového útoku.

Film o slavném tenisovém utkání ve Wimbledonu v roce 1980. A také něco jako částečně životopisný film, protože se dočkáme hojných flashbacků především do předchozího života Björna Borga (Sverrir Gudnason), zatímco John McEnroe (Shia LaBeouf) je odsunut značně na vedlejší kolej (ve Švédsku se film jmenuje pouze Borg).

Býček Ferdinand vyrůstá ve Španělsku a měl by jednou bojovat na koridě. Do toho se mu ale vůbec nechce, a radši čichá ke kytičkám (doslova, ne že by umřel). Pak uteče, vyroste, užívá si kytiček, ale osud (toreador) si ho opět najde.

Slogan této zimní komedie tvrdí, že "Co se stane ve Špindlu, to zůstane ve Špindlu". Tento film ale nezůstal ve Špindlu, nějak se dostal do kin v celé naší zemi a tudíž bych ho měl recenzovat. Ach jo...

Epizoda VIII navazuje téměř okamžitě na Epizodu VII. Odboj je nadále na pokraji zničení a na útěku (odbouchnutí Hvězdovraha zjevně moc nepomohlo), zatímco Rey nadále stojí na skále a čeká, jak Luke Skywalker zareaguje na její nataženou ruku se světelným mečem...

Čtyři teenageři jsou (v současnosti) vcucnuti do začarované videohry z 90. let, kde získají těla herních "avatarů" a musejí někam donést diamant, aby se dostali zase ven. Ale pozor, každý z nich na to má jen 3 životy a když o ně přijde, je definitivně po něm!

Pár dní před koncem světové války (té první) osud svede v zákopech dohromady postaršího účetního (Albert Dupontel, také režisér filmu) a mladého umělce z bohaté rodiny (Nahuel Pérez Biscayart), který nenávidí svého otce a za pomoci účetního nechá sám sebe "oficiálně pohřbít".

Devítiletý francouzský kluk, který si nechává říkat Cuketka, omylem zabije svou alkoholickou matku a je poslán do dětského domova. Zde se snaží skamarádit s ostatními, nebo spíš nenechat se otravovat od ostatních. Pak přijde do děcáku nové děvče, možná se s Cuketkou skamarádí a hodný policajt si je pak možná vezme k sobě.

Vánoce jsou tady a kouzelný dědeček nabídne třem skorokamarádům tři splněná přání (každému jedno). Dva z nich svá přání ihned promrhají na blbosti, ale třetí z nich - Albert - dlouho rozmýšlí, jak s ním naložit. Má si přát, aby se do něj zamilovala starší spolužačka, dosud neopětující jeho city? Má si přát, aby se jeho rodiče (iluzionisté) opět měli rádi? Nebo má přání přenechat (prodat?) nechutně bohatému spolužákovi, synovi hoteliéra a prezidentského kandidáta?

Smyčcové kvarteto (tři muži a jedna žena) nacvičuje v Olomouci nový kousek, a moc mu to nejde. Jeden z můžu je extrémně zamlklý samotář. Mezi zbývajícími třemi vznikne něco jako milostný trojúhelník. A kolem toho se dějí nějaké další věci.

70. léta 21. století. Na Zemi je málo potravy, proto už tři desetiletí platí, že každá rodina smí mít jen jedno dítě (což je problém, protože následkem genetických poruch jsou všechny ženy hrozně plodné). Komu se narodí více dětí, tomu jsou odebrány a strčeny do kryospánku, kde mají zůstat tak, dokud se situace na Zemi nezlepší.

Tato (v USA úspěšná) komedie je pokračováním filmu (v USA také úspěšného), který jsem neviděl. Ale ani mi to nějak příliš nevadilo. Stačilo osvěžit si, že v prvním dílu se musí biologický otec několika dětí (Mark Wahlberg) skamarádit s aktuálním adoptivním otcem týchž dětí (Will Ferrell), přičemž Wahlberg je motorkář a klátič, zatímco Ferrell je zšenštilý loser, ale děti mají rády oba z nich. O tom byl první film. A protože první film vydělal hromadu peněz, přichází co možno nejdříve dvojka.

Nápadníkem se uzavírá trilogie Zahradnictví (recenze prvního dílu, recenze druhého dílu) a dobrá zpráva je, že jde o nejlepší film z těchto tří. Špatná zpráva je, že to pořád není dobrý film.

Rok 1945, válka končí. Němci jsou pryč, v parcích táboří ruští osvoboditelé. V domku na kraji města žijí tři sestry, které osud připravil o manžely (dva jsou mrtví, třetí neznámo kde), a jejich dvě děti. S nimi zde téměř nonstop přebývá "rodinný přítel" (Ondřej Sokol), doktor, který se o ně všechny stará jako o vlastní už 6 let (od zatčení manželů za protiříšskou činnost) a všichni se mají hrozně rádi (platonicky). Sokol se po těch šesti platonických letech konečně začíná sbližovat s Geislerovou (jedna ze sester), když tu se nečekaně objeví její manžel (Martin Finger), který měl být oficiálně mrtvý!

30. léta minulého století. Z Istanbulu vyráží superluxusní vlak a v noci dojde v jednom z jeho luxusních kupé k vraždě. Naštěstí je na palubě nejlepší belgický (a pravděpodobně i světový) detektiv Hercule Poirot (Kenneth Branagh), který je odhodlán přijít zločinu na kloub a odhalit vraha, zatímco vykolejený vlak neplánovaně stojí v zasněžených horách.