Mojmír Sedláček

Natáčení během první pandemické zimy provázela řada komplikací a kvůli covidu se odložila i premiéra plánovaná už na loňské Vánoce. Snímek je tedy konečně v kinech, i když milovníci výstřednosti a hysterie, typických vlastností filmů Ireny Pavláskové, přijdou zkrátka. Autorka si totiž vystačila s početnou sestavou herců a hereček, jimž dala dostatek prostoru k exhibici. A to je (víceméně) ku prospěchu věci.

Snímky z 20. let bývají vzrušující pro filmové historiky, avšak běžné publikum u nich pociťuje zub času až příliš silně. Přesto existují výjimky, které dokázaly zestárnout s takovou grácií, že dodnes nechávají diváckou obec v němém úžasu. Platí to třeba pro řadu děl Sergeje Ejzenštejna včetně jeho prvotiny Stávka. Navzdory faktu, že ideologie těchto filmů je značně pomýlená.

Na pokračování úspěšné Princezny zakleté v čase se podílel téměř totožný tvůrčí tým jako v případě prvního dílu. Za výsledkem stojí scenáristické duo Petr Kubík a Lukáš Daniel Pařík, první je navíc podepsaný i pod režií a druhý pod hudebními kompozicemi. Společně vzpomínají, jak si během přípravy pokračování sáhli až na dno.

Herec a režisér Jonah Hill má dlouhodobé problémy s psychickým zdravím, což tematizuje v novém černobílém dokumentu, který můžete vidět na Netflixu. Jeho óda na soubor metod psychiatra Phila Stutze však zanechává podivnou pachuť.

Zkušený režisér a scenárista Cristian Mungiu servíruje další z morálních dramat v duchu rumunské nové vlny. Mungiu částečně ustoupil od typických dlouhých záběrů a také se snaží pokrýt více sociálně třaskavých témat na úkor psychologického vykreslení jedince. Přestože to není vždy ku prospěchu věci, zajímavou výpověď o současné evropské společnosti jsme přesto dostali.

Ani oscarová sbírka na poličce už pro většinu hollywoodských herců a hereček není zárukou tučného šeku za odvedenou práci. Nekompromisní průmyslová mašinérie totiž hledí jen na zisk — a toho se v posledních letech dosahuje mimo komiksové světy Marvelu a DC poměrně vzácně.

Starat se o zvířátko je touhou mnoha dětí mladšího školního věku a dívenka Babs není výjimkou. Její dlouho ztracený dědeček však výjimkou v nepříliš dobrém slova smyslu je, což publikum zdánlivě nevinného snímku drží v neustálém napětí, co se v téhle traumaty prolezlé rodině ještě semele. A to doslova.

Před patnácti lety měl premiéru další z žánrových mixů bratrů Coenových. Po méně úspěšných titulech jako Lupiči paní domácí či Nesnesitelná krutost z počátku milénia se jednalo o návrat bratrů z Minnesoty do scenáristické i režijní extratřídy.

Michael Kocáb dle vlastních slov odchází od problémů a nedořešuje konflikty. Přesto se dokázal výrazně prosadit ve sféře populární hudby i mnohem méně populární politiky, k čemuž nový dokument Olgy Sommerové obdivně vzhlíží. O nic moc jiného se však film s názvem Michael Kocáb – rocker versus politik bohužel nepokouší.

Výstřednost a exces jsou zpět v kodaňské nemocnici. Lars von Trier dokončil třetí řadu Království a i navzdory zhoršujícímu se zdraví předkládá silně autorské dílo, které stojí za pozornost. Dalších pět hodin v této šílené nemocnici nepřináší revoluci, ale zábavnou sebereflexivní nostalgii. A to vůbec není málo.

Oscarem ocenění Jessica Chastain a Eddie Redmayne rozehrávají seversky podchlazené drama o sériovém vrahovi, jenž v soucitné zdravotní sestře našel nečekaně důstojnou protihráčku. Velký potenciál však končí někde v půli cesty.

Rozsáhlý empirický výzkum zkoumal proměny diváckého chování, a to jak z hlediska chození do kina, tak i sledování obsahu na streamovacích platformách. Studie srovnává pět druhů diváků a návštěvníky kin rozděluje do čtyř skupin. Mezi jednotlivými kategoriemi jsou přitom zásadní rozdíly.

Utrpení nekončí. Potřetí byli televizní diváci a divačky vystavení medicínskému teroru, v němž jsou zdravotní problémy bagatelizovány na rádoby humorné minipříběhy o nešťastnících, jimž trable s částmi těla pomohly otevřít oči. Ve třetí části cyklu České televize musí homofobní boxer otevřít (či přesněji rozevřít) i něco jiného.

Už od premiéry v Karlových Varech tento dokument baví nejen fanoušky kultovních PSH, ale i příznivce moderně vypadajících, dynamicky sestříhaných dokumentů. Snímek PSH Nekonečný příběh se nyní konečně dostává i do běžných kin.

Po dlouhých letech příprav se Janu Budařovi podařilo dokončit pohádkový příběh, v němž se postaral téměř o vše. Přestože jej údajně konzultoval i se Zdeňkem Svěrákem, výsledek je velmi rozpačitý a pro publikum všech věkových kategorií spíše nepřehledný.