Mojmír Sedláček

Snad jsem to zavinil já, Želva, Jasná zpráva, Slzy tvý mámy. Tyhle a desítky dalších hitů se díky skupině Olympic nesmazatelně zapsaly do dějin tuzemské rockové hudby. Na jejich výběru stojí i nový dokumentární portrét Petra Jandy, jenž se podle muzikantovy dávné přezdívky nazývá Django. Na rozdíl od slavného westernu Sergia Corbucciho nejde o nesmlouvavě brutální podívanou, stejně tak má daleko i do hravého revizionismu Tarantinova Nespoutaného Djanga. Přesto jde o nadstandardní dokumentární práci.

Ne, tentokrát v tom opravdu neměla prsty J. K. Rowling, které by vadilo, že se Robin Williams převlékal za ženu v komedii Táta v sukni. Důvod opomenutí slavného komika byl totiž mnohem prozaičtější, ačkoli za ním spisovatelka opravdu stála.

„Sloní muž (The Elephant Man) je příběh někoho, kdo je navenek monstrum, ale uvnitř je to krásná a normální lidská bytost, do které se zamilujete. Líbí se mi, když jsou lidské rysy nějakým způsobem zdeformované. Můžou pak díky tomu vyniknout ty, co zdeformované nejsou,“ cituje Helen Donlon Davida Lynche v knize jeho citátů. Nečekaně jímavou studii různých forem lidské monstrozity si můžete v následujících dvou týdnech připomenout v kinech.

Snad nikdo se nebude hádat o tom, že hnutí #MeToo a následné diskuze, jež se v souvislosti s ním otevřely, proměnily celý Hollywood. Hmatatelným důsledkem je třeba zavedení pozice koordinátorů intimity, kteří pomáhají zajistit bezpečné prostředí na place při natáčení ožehavých scén. Někomu možná přijdou podobná opatření jako zbytečná či přehnaná, k této skupině se však rozhodně neřadí herečka Anne Hathaway, jež vzpomínala na skutečně děsivé zážitky z počátečních fází kariéry.

Dlouhé roky chystaná a mnoha problémy stíhaná produkce Pána prstenů zaměstnávala Petera Jacksona v podstatě celou druhou polovinu 90. let. Dnes už víme, že všechny podstoupené oběti stály za to, tehdy se však hovořilo o nezfilmovatelnosti Tolkienovy předlohy a tím pádem i nesmyslnosti Jacksonova počínání. Jedna obzvlášť šťavnatá historka se pojí ke castingu Froda, jelikož režisér měl o obsazení této postavy velmi specifické představy.

Drama Zachraňte vojína Ryana (Saving Private Ryan) z roku 1998 patří mezi stále milovaná díla válečného žánru a skutečně jen hrstka snímků odehrávajících se na bojištích 20. století se mu dokáže vyrovnat. Zkušený matador Steven Spielberg zde dokázal vybalancovat poutavý příběh, hrůzostrašné bitevní scény i poselství amerického patriotismu, který možná leckomu přišel už poněkud vyděračský, filmařské kvality díla však rozporovat nelze. Nechybělo přitom mnoho a snímek kvůli vzpouře hereckého ansámblu vůbec nemusel vzniknout.

Oblíbený britský filmař Danny Boyle o sobě po pár letech opět dává vědět. Naposledy režíroval hudební romantiku Yesterday v roce 2019, od té doby se věnoval hlavně seriálu Pistol o slavné punkové kapele Sex Pistols. Nyní se chystá oprášit svůj apokalyptický horor 28 dní poté (28 Days Later...), a to rovnou trilogií snímků. A známá herecká jména už jsou zřejmě na palubě.

Prosincová střelba na pražské Filozofické fakultě a její následná mediální reflexe dodnes rezonuje českou společností. Stále jsme se nedobrali uspokojivých a všeobecně přijímaných závěrů ohledně toho, jak o pachatelích takto specifických trestných činů informovat. Stejně neuspokojivé odpovědi nabízí i novinka s názvem Lesní vrah, i když tak činí do značné míry záměrně a promyšleně.

Dosud „jen“ herečka Zoë Kravitz se vydává na režijní dráhu a začíná stejně jako spousta nezávislých filmařů u žánru, který dává prostor pro stylové prodání nápadů i ovládnutí filmařského řemesla – tedy u hororu. Její chystaný snímek Tiché znamení (Blink Twice) však láká i na prvky černé komedie a psychologického thrilleru, navíc se může pochlubit i povedeným obsazením.

Připomínání mnoho dekád starých filmů má svá nezanedbatelná úskalí. Leckteré tituly totiž nezestárnou úplně dobře z hlediska technických kvalit, ještě horší situace však nastává, když se milovaný titul našeho mládí objevuje v jiném a o poznání problematičtějším kontextu. Právě to platí pro komediální klasiku Kristian z roku 1939, jež se v digitálně restaurované verzi vrací po 85 letech do tuzemských kin.

Jaká je nejslavnější role Matta Damona? Leckdo si jistě vzpomene na úlohu Jasona Bourna, účast v ansámblovkách Dannyho parťáci či Zachraňte vojína Ryana a zmínit je jistě třeba i filmy Marťan, Dobrý Will Hunting a Invictus: Neporažený, za něž si Damon vysloužil své tři nominace na hereckého Oscara. Z určitého úhlu pohledu je však jeho nejzásadnějším snímkem komedie Team America: Světovej policajt, v níž přitom vůbec nehrál.

Ačkoli to pravověrní fanoušci Rickyho Gervaise neradi přiznávají, americká verze Kanclu (The Office) svou popularitou dalece přesáhla britský originál. Ten si totiž mezi lety 2001 a 2003 vystačil s dvěma sériemi a pár speciály, zatímco zámořský remake pod vedením showrunnera Grega Danielse vydržel na televizních obrazovkách po celých devět sezon. Skončil roku 2013 a tou dobou se už dokonce mluvilo i o několika spin-offech. Nakonec se zdá, že se opravdu něčeho dočkáme, stále však není zcela zřejmé čeho.

Jen málo tvůrců je s Hollywoodem spjatých tak pevně jako Steven Spielberg. Pokud byste měli jmenovat typického hollywoodského filmaře nebo nějaký snímek vystihující zámořskou kinematografii, spousta z nás by jistě vyhrkla Spielbergovo jméno či jeho věhlasné tituly jako Čelisti, Jurský park, Zachraňte vojína Ryana, Schindlerův seznam nebo sérii filmů i Indianu Jonesovi. Může za to nejen samotná kvalita těchto titulů, ale i jejich suverénní řemeslo, díky němuž se Spielbergovi bez ohledu na žánr či hlavní téma téměř vždy podařilo doručit důstojnou podívanou.

Daniela Radcliffa, stále známého hlavně jako představitele Harryho Pottera, čekalo v podcastu Happy Sad Confused překvapení. Moderátor Josh Horowitz mu totiž nečekaně promítl klip z podcastu s Alanem Rickmanem z roku 2015, tedy jen pár měsíců před Rickmanovou smrtí. Rickman v sáze o Harrym Potterovi hrál přísného profesora Snapea a zdá se, že kvůli této roli byl jeho vztah s Radcliffem poněkud specifický. Cestu k sobě však nakonec naštěstí našli.

Do kin dorazila Občanská válka (Civil War), před týdnem se objevil Club Zero, ještě dříve třeba Těžký rok. Oscara za scénář nedávno získala Americká fikce, hned čtyři sošky si odnesli i Chudáčci. Tyto stylisticky i tematicky odlišné filmy mají jedno společné: sázejí na prvky satiry, díky nimž poutavě rozkrývají problémy současné globální společnosti. Popularita tohoto způsobu vyjadřování ukazuje, že umělci ke kritice poměrů sahají často a rádi.