Anatomie pádu

Komentáře a recenze 27

Pete69

30 255 bodů •2. 3. 2024

7

Zvláštní soudní drama, nebo rodinné drama, jak kdo chce. Nejedná se o čistou kriminálku, je to taková psychologická hra s divákem, která funguje. Nelíbí se mi ale obsazení, nikdo film nedokázal táhnout tak, abych si řekl, to byla pecka. Zajímavá podívaná, za mě zbytečně dlouhá.

hrumsrt

9 382 bodů •14. 1. 2024

6

Jedno z nejoceňovanějších a nejdiskutovanějších překvapení minulého roku je konečně k sehnání.. Možná nebylo nejmoudřejší se do snímku pouštět zcela bez přípravy, i třeba proto, že jsem si myslel, že jde o leteckou katastrofu (nazvěme to naivitou), ale především, že Anatomie pádu není kousek, do kterého se před spaním zažerete a třeba "přetáhnete večerku", aby jste se dobrali konce.. Přeji všem, aby viděli film co nejdříve anebo mu dali chvíli čas, jelikož teď na přelomu roku se na mě valil ze všech stran a bylo skoro až necitlivé mu odolávat, když každý pěl takové ovace. A je možná rozumnější počkat, až emoce utichnou.. Anatomie pádu je teprve čtvrtý celovečerní kousek od francouzské režisérky Justine Triet, ale že se dočká takového ohlasu, se rozhodně nečekalo, ovšem když se z loňské divácky oblíbené festivalovky stal takový hit, byl jsem opravdu zvědavý, čím nás francouzská produkce zase jednou hodlá obohatit. A zda je Anatomie pádu aspoň nejzajímavějším evropským filmem roku? No, nejen že se i na evropském filmovém rybníčku urodily lepší kousky, ale i čistě na francouzském trhu mě daleko více zasáhli perfektní Tři mušketýři.. Příběh vypráví tragický rodinný příběh, kdy poklidné žití rodiny věhlasné spisovatelky Sandry přeruší šokující smrt jejího manžela. Pryč od civilizace, kdesi v horách na odlehlé chatě je její muž nalezen mrtev po pádu z okna domu. Byla to sebevražda anebo do něj manželka strčila? A tak se rozplétá kriminální podstata celého činu a minulost páru je odhalována před zraky všech médií a veřejnosti.. Samotný úvod, v němž probíhá důkladné vyšetřování policie, se vleče a neustále divákovi klade otázku, co je ta manželka zač. Rozbor rodinného krbu, analýza podivné příčiny smrti, to má být pouze úvod k zjištění, co stálo za tragickým pádem milovaného otce od rodiny.. Jak normálně miluji ty filmové úvody, které vás pomaličku vkládají do příběhu a vy se sžíváte s postavami, tady se to nehorázně vleče. Postupné vyšetřování sledujeme skrze skoro anonymní osoby policejních detektivů, kteří tak nejsou motorem celého případu. Skoro bych řekl, že všechno divákovi zprostředkovávají samotné podezřelé postavy, které zcela normálně mají nejen citově zkreslené vnímaní, ale třeba mlží, jak se jim hodí. A jako průměrný divák kriminálek jste rychle nabytí skepsí.. Nejhorší je, když jdete k filmu s nějakým vnějším očekáváním, které ještě třeba pramení spíše z řad filmových vzdělanců, máte někdy totiž pocit, že se Vám dostane zážitku, jaký by se Vám měl líbit a mělo by na něm cosi být.. Jenže já měl u Anatomie pádu snad celou první polovinu pocit, že to nedám.. Neuvěřitelně vlekoucí se vyprávěcí tempo, pomalé dialogy, které stejně nemají větší gradaci a těm šťastnějším se pořádného rozřešení dostane až ve finální třetině. Divnej kluk, divná matka, kteří tolikrát působí citově úplně mrtvě.. A pak to přijde, film se konečně výrazně posune a příběh přehodí v čase až do samotného soudního přelíčení, v němž se má rozhodnout, co se stalo otci a zda se z synka nestane náhodou rovnou sirotek, když mu maminku zavřou za vraždičku tatínka.. Uznávám, průběh soudu je super. Nemáte ani na chvíli pocit, na čí straně je moudřejší stát. Oba právní zástupci pronášejí svoje obsáhlé monology ve snaze vylíčit obžalovanou, tak aby zapadla do jejich představy o činu. Zpětně se sice díky retrospektivnímu výkladu dozvídáme i ten "úvod", který z dané kompozice úplně vypadl a není tak nouze o napětí či emoce.. Je to ten film, kdy musíte vědět, jak to dopadne a bez toho zjištění se nemůžete pohnout dále, nemůžete jít spát, nemůžete myslet na nic jiného, ale přichází to až pak.. Mám rád filmy, které si hrají s divákem, nechávají v něm bublat teorie a je zapotřebí jeho vlastních skládaček, aby se dobral obrazu, jaký se třeba pak bude shodovat s výsledkem, jenž přednese rozřešení příběhu. Ale tohle není ten případ, minimálně ne po celou dobu.. Už jsem viděl hodně soudních dramat, takové téma vyhledávám. Žeru právnické přestřelky, i když tady jsou hodně podřízeny filmu. Ovšem stejně bych čekal víc. Bojujete o životy, rozhodujete o svobodě, rozvracíte rodinu a já chci vidět stříkající emoce postav. Tak seš nevinná ne, copak můžeš jít do vězení.. Hodně podřízeno přístupu a směru, jakým chtějí tvůrci dílo vést, a pokud vás to jako mě nechytlo vyčítejme ten severský chirurgicky odpoutaný přístup. Chce se mi brečet, jak si zdejší postavy nechaly svoje slzy pro sebe a ani na závěr nenechali ukázat, že jsou taky lidé.. Anatomie pádu se bude líbit, kdo chce být chytrej řekne, jaká pecka to byla. Já to uznám, nesedlo mi to a považuji dílo skoro za banální a mezi loňskou špičku se to nemá šanci vyšplhat. 65%

Klajnik

8 671 bodů •28. 2. 2024

5

2,5h vyšetřování sebevraždy či zabití manžela. Detektivní linka by měla být prostředkem k odkrytí nějakého tajemství, významu nebo tématu - nikoli předmětem sama o sobě. Je to narativní finesa, která je natolik výrazná, že ji žánrově kategorizujeme, jenže po nějaké době se to stane natolik kulturně uchopitelné, že se z vyšetřování stane předmět sám o sobě (někdy může přecházet až v manýru, pokud se nadužívá prvku, který se stal žánrovou finesou: viz slow motion). V Anatomii Pádu se ale hodně řeš právě ten samotný pád - je snahou předvést, jak strany konstruují narativy, které se snaží naroubovat na důkazy. Film ukazuje jak těžké může být vysvětlení toho, co se skutečně událo, protože realita je tak nuancovaná a vztahy tak komplikované... Doufal jsem, že detektivní linka pujde v druhé půlce do pozadí a víc se bude řešit psychologie páru a motivy sebevraždy. Divák by mohl zjišťovat, proč se manžel zasebevraždil, ale žalobce by měl lepší narativ a manželka se v průběhu soudu dostávala čím dál tím blíže za mříže. Psychologické pozadí onoho manželství před vraždou film vysvětlí docela efektivně (myšleno i ve smyslu zdařile), takže se u toho moc neprodlévá. Hodně pozornosti je nacíleno na průběh soudu/vyšetřování/rekonstrukci události. Žalobce se snaží na manželku hodit vinu, takže jí tlačí do kouta a obhajoba ji hájí. Divák zjišťuje, jak to asi ve skutečnosti bylo. Není to ale tak scénáristicky chytré, jak by být mělo: Záhada se postupně vyjasňuje tím, jak se postavy (manželka a syn) rozpomínají na různé události a interakce s manželem/otcem, které najednou převáží misky vah na stranu obhajoby. Přijde mi to jako línej storytelling. Film nese jistou preciznost a tenzi, kterou drží hlavně realistický styl spjatý i s brilantním herectvím. Tento realismus je však dvousečnou zbraní: Sice umožňuje divákům snadné naladění, protože je to blízké jejich vlastním zkušenostem a prožitkům, ale když se to s tím přežene, tak to může být nepříliš zajímavé, zábavné či okouzlující, protože skutečnost nebývá tak (dramaturgicky, scénáristicky, režijně) kontrolovaná a koncentrovaná jako film. Někteří filmaři (Nolan, Villeneuve) natočili řadu filmů, kde se dějí neskutečné věci a existují velmi neskutečné charaktery, ale realistický styl jim to umožňuje prodat širšímu obecenstvu, které to pak jaksi bere vážněji navzdory tomu, že se setkáváme s psycho-maniakálním Jokerem, obřím písečným červem, heistem ve třetí úrovni snu nebo obráceným prouděním času. Osobně bych tedy doporučil, aby se v realitě silněji zakotvené příběhy vyprávěly stylově kouzelnějšími, zábavnějšími nebo zvláštnějšími způsoby, které je v mých očích učiní trochu výraznější < zde však hodně mluví mé osobní preference, mám rád jistou míru estetizace. Anatomie Pádu pro mě zkrátka není audiovizuálně ani obsahově moc přitažlivá. Znovu se k ní proto nevrátím, i když si o to ten říká, abych si mohl lépe urovnat myšlenky a pocity. Další důvody, proč jsou se moc nebavil, leží v tom, že není dostatečně dějově vygradovaná - jak říkám, jistá míra napětí je generovaná spíš realistickým stylem, herectvím a tématem, ale scénáristicky to není napínavé díky zrychlujícímu se tempu a navyšujícím sázkám které kulminují v katarzní okamžiky. Reflektuje to i protagonistka v závěru, když je u soudu shledána nevinnou a později uzná, že jí výhra nepřinesla žádnou satisfakci, že je to celé prostě jen over. Měl jsem podobný pocit: Když to končilo, byl jsem rád, že už je to over, hlavně proto, že jsem z toho nic moc neměl a už jsem chtěl, aby mě ten film pustil.

marie-kolarova

2 835 bodů •10. 2. 2024

8

Rozplétání vztahového drama v rámci soudního řízení. To nemá být detektivka, ale rozkrývání všech proměn původně silného vztahu plného respektu a obdivu dvou osobností. Kam to během času zmizelo a proč se tolik odcizili. Mírné zklamání pro toho, kdo v tom hledá jednoznačnou odpověď na otázku: zabila ho nebo ne. Nejpodstatnější otázka zůstává: co všechno se nepovedlo.

JaraSlama

2 088 bodů •25. 12. 2023

10

Anatomie pádu od režisérky Justine Triet, označená jako jedno z nejoceňovanějších evropských filmů roku zpracovává příběh úspěšné spisovatelky, jejíž život se zhroutí tragédií. Při vyšetřování manželovy smrti se rozvíjí napínavý soudní proces, přičemž film precizně zkoumá osobnost hlavní postavy a anatomii jejího vztahu. Snímek vyniká nejednoznačným přístupem, nechávajícím diváka rozhodovat, a vytváří vtahující atmosféru. Chladný, realistický styl a výborný herecký výkon Sandry Hüller ztělesňují autentičnost a hloubku, což dělá z Anatomie pádu jedno z významných děl roku.

Jto_rating

1 423 bodů •1. 2. 2024

8

HRANÍ SI S DIVÁKEM, SOUDNÍ DRAMA, SKVĚLÁ FILMAŘINA 👤 👩🏼‍⚖️ 🎥 . Tento francouzský festivalový film je velmi diskuzní, pokud se s někým díváte může si povídat (nebo hádat, jak chcete) o tom jak to vnímáte. Film nutí aby jste si udělali svůj názor. Ať už tím že dělá širokoúhlé záběry, něco nevidíte, či tím že celý film, pokud tam není syn, má objektivní vyprávění. Kamera je odtažitá a vyvolává to pocit nezaujatého diváka. A musíte se rozhodnout sami jak to je. Záměr filmu je nechat to na vás. . Příběh je o páru spisovatelů, kdy manžel byl nalezen mrtev před chatou jeho vlastním synem. Jsou dvě skutečnosti jak se to mohlo stát - sebevražda a nebo vražda manželkou. Což logicky vede k soudní procesu (soudní drama, thriller). Toto není úplně můj šálek kávy, ale pokud vám tohle nevadí je možné že se vám to bude líbit více. Kvůli tomuhle u mě selhával "Oppenheimer", soudní procesy jsou ve filmech pro mne takové slabší dějové linky. Nikdo se tam nesmí překřikovat a jakmile někdo začne více vyjadřovat emoce soudce ho umlčí. A prostě tam lidi jen sedí/stojí a většinou to není moc zajímavé ze stránky herectví. Ale tady máme různé modely, testy a analýzy, navíc tam jsou zábavné postavy. A taky ten soud je rozdělen na více jednání po více dní. Takže postavy mohou interagovat v mezičasech. . Filmařsky je to skvěle zpracované. Atraktivní střih, hravá kamera a zajímavé úhly a nasvícení + nádherná krajina Alp. . Celkově 8,4/10 ❄️❄️❄️❄️❌

RadimH

1 025 bodů •13. 1. 2024

7

Skvělé herecké výkony (hlavně postava syna byla velmi uvěřitelná) a výtečne napsané dialogy. Chyběl mi ale větší rozpad, co přesně vedlo k dané situaci. Naopak některé scény mohly být vynechány.

• herecké výkony
• scénář

• stopáž

Olirecenzius

368 bodů •7. 1. 2024

8

Anatomie pádu, Anatomy of a fall, popřípadě originální (FR) název Anatomie d'une chute, velmi “komplexní” dílo, které si určitě zaslouží být zmíněno, ale bohužel si v něm nenajdou to svoje “běžní” lidé, kteří se jednou za čas podívají na romantický film.
Na začátek tady nahodím zkráceně děj filmu:
Anglická spisovatelka se vdala a se svým mužem, taky spisovatelem, a synem se odstěhují do jejího muže rodné malebné vesničky ve francouzských alpách. Načež jejich dům je od vesnice ještě vzdálený. Jejich syn ve čtyřech letech utrpí vážné zranění a vše začne se uchylovat k problémům. Jednoho dne se syn vydá se psem na procházku a když se vrací k domu uvidí před ním mrtvolu svého otce. S tím, že jediný, kdo byl a je v domě je matka. A tak dále. To bylo takové velmi krátké zasvěcení do děje. Jako divák pak sledujete vyšetřování a soud a další věci kolem tohoto případu.
Co zmíním je chlad, který působí nejen z prostředí, ale taky z hlavní protagonistky, o které se celou dobu rozhodujete, jestli je vinná nebo ne. Film vás totiž pořád mate a nenechá s touto věcí klidné, což je správně. Sandra Hüller, která si s postavou velmi vyhrála a velmi dobře jí ztvárnila jako chladnou, trochu vystresovanou postavu, která ve vás bude míchat pocity.
Snímek je natočenou docela uměleckým stylem (art) v hezkých barvách, příjemně se na to kouká, takže z této stránky za mě určitě plus. Hudba je taky příjemná, hodí se do pasáží a někdy i umocní emoce z děje.
Tento snímek určitě alespoň trochu zaduní kinematografickou komunitou, kam se ale podle mě až tolik nedostane se povědomí “běžných” lidí, něco podobné jako Zabijáci rozkvetlého měsíce. A když už se dostane někomu pod ruku nebude zaručené, že se mu bude líbit. A to z mnoha faktorů.
Metráž, film má dvě a půl hodiny což je pro někoho nesmírně dlouho zvlášť když se tonto faktor propojí s faktorem druhým.
Nuda, některé lidi bude třeba polovina filmu nudit, protože co si budeme tenhle film je hlavně o konverzacích. Po obrazové stránce je umělecký, takže si mezi dialogy můžete užívat umělecké záběry kamerou.
Pro mě byla Anatomie pádu filmem, který jsem si užil, ale bohužel jsem nebyl až zas tolik nadšený z děje a vadilo mi tam pár maličkých věcí.

• Kamera
• Hudba
• Napětí

• Někdy nonsence

Leefko

298 bodů •19. 2. 2024

9

Intenzivní soudní drama, ale i studie rodinných vztahů, a jejich následků. Justine Triet natočila unikátní film, který se zaměřuje na spisovatelku Sandru(fantastická Sandra Hüller), která zabila/nezabila (nehodící se škrtněte) svého manžela. Postupně sleduje vyšetřování, první podezření, a nakonec i soudní spor, vše zabalené v realistickém a tísnivém hávu. Scénář vás uchopí svou chytrostí a přirozeností, všichni herci jedou na naprosté maximum, a my díky tomu dostáváme pohled do malé rodiny, kterou otřásla tragédie. Problém může možná činit trochu volnější tempo, které hlavně ze začátku nemusí kdekomu úplně sednout, film vás ale rychle namotá díky opravdu famóznímu scénáři, za který si Triet, doufám, odnese Oscara. Viděl bych to mezi 8 a 9, rád ale v tomto případě zaokrouhlím výš...