Anora (2024)
7
2 962
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 464
Komentáře 448
Anora (2024)
7
Pokud má toto být aktuální verze na Popelku, tak si doba vážně nepotrpí na city. Na rozdíl od anotace mně Anora vůbec nepřipadá naivní a věřící v lásku, ale suše pragmatická, s čuchem na dobrý deal. Evidentně si nežije nad poměry, a zrovna nemá lepší nápad, jak přijít k penězům než jako erotická tanečnice. Ivan je sice nezvedený fracek, ale co jiného z něho mohlo vyrůst. Ty jeho rodiče bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Na pravou lásku taky dojde, a to od prvního pohledu a v celkem solidní linii, asi nejlepší pasáži ze všeho. Jinak první část přepálená, ta rádoby groteska úplně nefunguje. Je to asi dost generační záležitost. Mladé holky to oslovilo daleko víc než mě.
Konkláve (2024)
9
Ralph Fiennes v roli kardinála Lawrence mistrně zvládá jemné náznaky, kterými vyjadřuje pochyby, nejistotu, ale také odhodlání a rozhodnost v okamžicích, kdy se snaží zabránit zvolení kandidáta nebo kandidátů, o kterých má vážné pochybnosti ohledně nečitelných událostí v jejich minulosti. Berger natočil thriller, nikoliv zbožné melodrama, a i proto jsou kardinálové v jeho podání muži se svými touhami, soupeřením a více či méně skrývanými ambicemi. „Každý kardinál má někde uvnitř touhu stát se papežem“, nepokrytě prohlašuje Bellini, jeden z favoritů, jehož šance na zvolení postupně klesají. Zatímco Lawrence by chtěl zvolit toho, kdo bude navazovat na zemřelého papeže a nepotáhne církev zpět, Bellini projeví daleko víc pragmatismu. Lawrence výborně káže v úvodu konkláve a vyzdvihuje nejistotu jako způsob cesty, aby na konci dostal lekci ze skutečné nejistoty. Skvělé dialogy, i prakticky vše odehrává uvnitř kardinálského sezení, nenudí ani chvíli.
Tatami (2023)
9
Předvídatelné, ale přesto svižné, poutavé s výbornými hereckými výkony. Fungování iránského režimu hodně připomíná období komunismu u nás. Ideologie nade vše. Režim je připraven obětovat i naději na získání mistrovského titulu a vyvíjí brutální nátlak na nadějnou judistku Leilu, aby odstoupila ze soutěže, jen aby dodržel svoje politické priority. Leila statečně bojuje nejen na tatami, ale proti tomuto hnusnému nátlaku, i když nemá šanci změnit politickou situaci v zemi, a navíc musí řešit dilema, že její postoje mohou ohrozit její blízké.
Ještě nejsem, kým chci být (2024)
8
Originální forma podporující intenzitu filmového zážitku. Nápad představit fotografku výhradně pomocí jejich fotek se na první dobrou nemusí zdát příliš originální. Kláře Tasovské však vyšla kompozice skvěle. Divák prochází společně s Libuší Jarcovjákovou jejím životem, hledáním, tápáním, zarputilým odhodláním fotit a zase fotit, ne však na kšeft, ale kvůli fotkám samotným. Jarcovjáková zásadně odmítala komerci, a to až do takových důsledků, že brala raději jednoduchou manuální práci než aby fotila jen pro výdělek. Vskutku originální autorka toužící za každou cenu být sama sebou.
Přijímání (2016)
8
Po celou jsem nevycházela z údivu, jak jsem těm dvěma nepoužitelným rodičům mohla narodit takhle schopná a odhodlaná dcera. Přijímání se blíží hranému filmu, čímž trochu snižuje jeho uvěřitelnost jako dokumentu. Každopádně zajímavá sonda do života nefunkční polské rodiny.
