Anatomie pádu

Jestliže filmová režie má svou žijící legendu, pravděpodobně jí bude Steven Spielberg. Jeden z autorů moderního blockbusteru, tvůrce masově populárních i kritikou uznávaných děl a režisér, jehož filmy vydělaly v součtu nejvíc peněz, je i v 77 letech nedílnou součástí hollywoodského dění, debaty o vývoji kinematografie či různých ceremonií. „Jste nominovaný, nebo vám už vystavili permanentku?,“ žertovně se jej na letošních Oscarech dotázal moderátor Jimmy Kimmel. Spielberg si stále udržuje přehled a zejména v posledních týdnech se množí svědectví o tom, jak podporuje a oceňuje práci ostatních. A to ve velmi sympatickém a osobním stylu.

Máme za sebou nejvíce nevzrušivý ročník Oscarů za dlouhé roky, na tom se shodli víceméně všichni. Sošku dostali povětšinou „ti správní“ z nominovaných, nikdo nic nespletl, nikdo se příliš neztrapnil. Přesto byl v celém večeru jeden vysoce kontroverzní okamžik, jehož důsledky dalece přesahují slavnostní večer. Britský židovský režisér Jonathan Glazer nahlas vyslovil názor, za jaký jste ve Spojených státech ještě před pár měsíci mohli přijít o práci nebo si odnést školní důtku. A Akademie se rozhodla dělat, že si toho slona v místnosti vůbec nevšimla.

Stejně jako v loňském roce se oscarové předávání neslo v poměrně poklidném duchu a dva roky stará facka Willa Smithe se stává dávnou minulostí. To však neznamená, že by se během několikahodinového přenosu neodehrálo nic zajímavého, co hýbe internetem a co dodává čtení výsledků punc velké filmové události. Na několik zásadních momentů se proto zčerstva podíváme.

Nejprestižnější oslava filmového umění v noci z neděle na pondělí zodpověděla otázku, která se objevovala ve většině odborných i laických úvah – kolik Oscarů si na 96. ceremoniálu uzme Oppenheimer? Životopisný portrét komplikovaného konstruktéra první jaderné zbraně si jich před zraky hollywoodské smetánky nakonec vysloužil sedm, přičemž se čtyřmi soškami mu nejtěsněji konkurovala osobitá satirická komedie Chudáčci (Poor Things). Moderátor Jimmy Kimmel sice stačil zesměšnit Donalda Trumpa a prostor dostal i citát ruského opozičního politika Alexeje Navalného, ale jinak se večer nesl v uctivém, místy překvapivě rozverném a ryze filmovém duchu.

Už třináctým rokem se datový novinář Ben Zauzmer pokouší odhadnout výsledky oscarového klání na základě matematických dat. O svém modelu dokonce napsal knihu s názvem Oscarmetrics a své predikce každoročně zveřejňuje i na webu The Hollywood Reporter. Jaké výsledky bychom podle Zauzmera měli na předávání, jež se uskuteční už tuto neděli, očekávat?

Rok 2023 byl v mnoha ohledech rokem Sandry Hüller. Německá herečka vstoupila do mezinárodního povědomí už v roce 2016 svou rolí v úžasném Toni Erdmannovi, v něm na sebe však pozornost nevyhnutelně strhával hlavně její kolega Peter Simonischek. Vloni však hrála hlavní roli hned ve dvou filmech, jež se dočkaly obrovské mezinárodní pozornosti a vyhrávají ceny jak na prestižních festivalech, tak na mainstreamových cenách. Zóna zájmu (The Zone of Interest) patří mezi největší oscarové favority a Anatomii pádu (Anatomie d'une chute) si zamilovali snad všichni festivaloví diváci, včetně těch karlovarských. V druhém jmenovaném titulu se však Sandře zrodila nečekaná konkurence, která už si odnesla i cenu z Cannes a obráží od té doby všechny možné akce za vysokého zájmu paparazzi – border kolie Messi.

Komedie s prvky hororu Přišla v noci se sice v kinech hitem pohříchu nestala, dalo by se ovšem říci, že kdokoliv ji viděl, nešetřil chválou. Výborný snímek od Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara má díky hláškám a skvěle vypointovaným scénám hezky nakročeno k tomu stát se komediální kultovkou. Z Cen české filmové kritiky si titul odnesl rovnou tři sošky, včetně té nejvýznamnější za nejlepší český film roku. A nyní si ho můžete vychutnat i z pohodlí svého obýváku.

Zóna zájmu (The Zone of Interest) si vypěstovala pozici „toho jednoho“ artového filmu ze sezóny 2023, který je třeba vyhlížet. Vždyť si odnesla jednu z hlavních cen z Cannes a pyšní se pěti nominacemi na Oscara, což u filmu tohoto ražení není běžné. Britský režisér Jonathan Glazer ale uhranul svět už před deseti lety svým vysoce stylizovaným hororem Pod kůží (Under the Skin), v němž Scarlett Johansson coby mimozemšťanka požírá sexuchtivé muže. Jeho další krok se vyhlížel s napětím, tím spíš, jak dlouho se na něj čekalo. Stal se jím intenzivní náhled do života rodiny velitele Osvětimi Rudolfa Hösse, která si, jen tenkou zdí oddělená od pekla, buduje svůj soukromý ráj.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Ve svých jednaaosmdesáti letech se letos Martin Scorsese stal nejnominovanějším žijícím režisérem. Postarali se o to Zabijáci rozkvetlého měsíce (Killers of the Flower Moon), kteří mu umožnili nechat za zády Stevena Spielberga, jenž se tímto pomyslným titulem mohl pyšnit doposavad.