Akční filmy v posledních letech provází syndrom derealizace. Kvůli digitálnímu zpracování obrazu se pohyby těla odhmotňují. Proti matrixovskému typu akce, jež posiluje dojem virtuality, se jeden čas vymezoval těkavě špinavý realismus v sériích o Jasonu Bourneovi nebo trilogie Taken (96 hodin).

Už dříve tu ale proti sobě stála třeba rozmáchlá efektnost Jeana-Clauda Van Dammea a úsečná strohost a efektnost Stevena Seagala. Série John Wick v něčem působí jako odštěpek Matrixu, ve skutečnosti ale akci vrací na zem, a to doslova. Od kung-fu na drátkách se dostáváme k pozemnímu džiu-džitsu. John Wick ale šalamounsky kombinuje oba trendy, efektnost a efektivnost.

Pořad ukazuje vývoj akčního žánru a k tomu reviduje žebříčky nejsmrtonosnějších akčních hvězd. Nebudete věřit, kdo na plátně zabil nejvíce lidí...