standa-olmr

Standa Olmr

Komentáře 2

Od nejnovějších
  1. Přijde letos Ježíšek?
    Přijde letos Ježíšek? (2013)
    Přijde letos Ježíšek? může za rok báječně fungovat jako kulisa ke sváteční štědrovečerní večeři, kdy je pozornost značně rozptýlena a člověk má úplně jiné starosti. V kinech ale nemá co dělat, protože nemá co nabídnout, nedává smysl a jeho vznik neospravedlňuje ani to, že se odehrává o Vánocích. Nenechte se proto zmást účastí slavné herecké manželské dvojice a počkejte si raději na vydání na videu, kde se dá přetáčet. A ani tak o nic nepřijdete.
  2. Hobit: Šmakova dračí poušť
    Hobit: Šmakova dračí poušť (2013)
    Zatímco Pán prstenů bojoval s obsáhlostí knižní trilogie, kterou musel Jackson narvat do tří filmů a bylo kvůli tomu potřeba osekat některé dějové linie, zbavit se populárních postav a šlápnout na plyn, Hobit má jiný problém. Poměrně útlá knížka je spíš klasická jednoduchá pohádka, v níž sympaťák Bilbo a parta trpaslíků jdou k hoře zabít draka. Nějakou hloubku, extra komplikované charaktery nebo velkolepost tu budete hledat marně. Jeden tříhodinový film nebo dva klasické stominutové kousky by z toho umotat nějak šly, ale trilogie, jejíž každý díl má skoro sto osmdesát minut, to je fakt moc. První Hobit pouze přesunul partu z Kraje přes Morii k lesu a i ti největší fandové jednoduše musí přiznat, že to fakt šlo vyřešit rychleji. V případě dvojky se samotné putování zkrátilo a závěrečnou část filmu tvoří konečně střet se Šmakem, ale přesto se musím ptát – proč jsme do hajzlu na něco takového museli čekat pět hodin? Ze spousty scén je evidentní, že Jackson jednoduše nevěděl, co má dělat, a tak natahuje a natahuje, až začne regulérně nudit. Spousta charakterů se tu objeví, jen aby něco řekla a aby si tvůrci mohli odškrtnout další minutu. Gandalfův výlet spojený s hledáním bubáka bude mít evidentně dohru ve trojce, ovšem tady působí jako něco, co ve filmu musí být jen proto, aby si McKellen zasloužil svůj šek a mohl se projet na poníkovi. Nevidím jediný důvod, proč je druhý Hobit tak dlouhý, někdo možná podotkne, že jsou tu super kostýmy, výprava a tak podobně, z čímž nemohu nesouhlasit, ale popáté už to doopravdy nevyrazí dech, jako když Frodo poprvé navštívil roklinku. Zkrátit o hodinu a bude to fajn! Přepálená délka a nuda extra zamrzí tváří v tvář faktu, že když dojde na akci, Jackson předvádí úžasnou podívanou. Pravda, dost často mu ji kazí vyloženě odfláknuté triky a občas televizní kulisy, ale jízda trpaslíků po rozbouřené řece, kdy se v sudech vyhýbají skaliskům a zároveň jim jde po krku komando skřetů, je jednoduše boží. Každou vteřinu se tu objeví něco nečekaného, ať už úsměvně zakončená likvidace protivníků s pomocí samotného sudu, efektní a i překvapivě drsné krájení nepřátel i chytré vtipy spojené s likvidací padouchů. V akci je Jackson ve svém živlu. Potvrzuje to i u skvělého finále, u něhož se musí malinko vypnout mozek a moc nepřemýšlet, protože trpaslíci se přesouvají po obrovské jeskyni podezřele rychle, ale i tady se režisérovi povedlo zkombinovat humor, nápady i efektní a velkolepou destrukci všeho, k čemu se Šmak dostane. Ovšem právě díky tomu je vidět, že problém Hobita tkví i v tom, že jde v podstatě o obyčejnou jednoduchou pohádku. Jackson se musí (nebo chce, to je vlastně jedno) pokusit oslovit co nejširší publikum, takže spousta scén obsahuje veselé žeretíky a vykutálené vtípky, za které byste někomu nejradši omlátili hlavu o zeď. Když se Hobit půl hodiny tváří jako seriózní dobrodružná podívaná a pak na scénu napochoduje Stephen Fry se svým rádoby legračně prohnilým podržtažkou, nadšení z nedávno skončené dech beroucí akční jízdy jde do háje. Jasně, Pán prstenů je taky víceméně film pro všechny, ale humor, akci, napětí a případně i milostná vzplanutí hrdinů se v něm povedlo zkombinovat MNOHEM přirozeněji. Navíc upřímně – koho dojme chlap měnící se v medvěda nebo zamrzlé město na vodě, když jsme viděli armádu chodících stromů a bitvu o Minas Tirith? Pořád jsou na tom vidět peníze, celá pasáž se Šmakem je strhující, akční scény skvělé a pokus o romantickou linii mezi dvěma hrdiny minimálně roztomilý, ale podstatná část druhého Hobita jednoduše působí naprosto zbytečně a – proč to neříct – oproti Pánovi prstenů vlastně i dost lacině. To mi došlo ve scéně, kdy hrdinové odjíždí z města na jezeře k Osamělé hoře a s nadšením je povzbuzuje asi sto lidí. I obyčejný Hobitín na začátku Společenstva byl větší, atraktivnější, živější a zábavnější. Druhý Hobit není voser, jen jde zkrátka o prostřední část devítihodinového prequelu k Pánovi prstenů o tom, jak jde parta hrdinů zabít draka. A i když se to zabíjení povedlo, zbytek bych vlastně docela klidně oželel.