Ridley si na stará kolena natočil pokračování jednoho z jeho neikoničtějších a nejlepších filmů, a my jsme se jenom modlili, ať to nedopadne příšerně. Nedopadlo. Scott si obrovský budget vymlátil na překrásnou sandálovku, které už teď nikdo netočí, a zase jednou dokázal, že točit pro kina umí jako málokdo. Kde ale film získává skrz vizuál a zábavnost, ztrácí skrz "vnitřnosti". Scénář se totiž rozhodl poměrně jednoduchý a nekomplikovaný děj jedničky vyhodit oknem, a vytvořit až politickou hru na nejvyšší úrovni, na jejímž pozadí se rve Paul Mescal. Kromě toho, že film občas působí trochu zmateně(ke konci už působí až ztraceně), tak navíc naše hlavní postava nedostává dostatek prostoru na prokleslení, což už tak nic moc charismatickému Mescalovi velmi stěžuje práci. Je to vizuálně vypiplané a zábavné, ale druhá kultovka z toho nebude. Buďme ale rádi, že jsme dostali aspoň příjemně zábavný a staromilský filmeček, než nějakou příšernou slátaninu...
Politikaření kardinálů, které na konci vystřídá tak brilantní pointa, že by byla škoda toto dílo neocenit. Naprosto sebevědomě natočený snímek, který se motá kolem skvělého Fiennese a jedné volby, která se řádně zamotá. Je to krásně natočené, jednoduchá hudba podporuje komornost prostředí, a všechno to krásně synergizuje v překvapivě napínavou a zábavnou štaci, která dovede samotné konkláve využít jako konverzační drama i jako sociální komentář.
Unikátní film, který plete žánry, emoce a témata takovým způsobem, že bychom v 99% dostali zmatené cosi, kde bychom chválili jednotlivé aspekty, ale v celku to zklamalo. Tady ale dostáváme 1% neuvěřitelně inovativní, zábavné a emoční jízdy, která je skvěle napsaná, natočená a především zahraná. Ty herce tu chci specificky vypíchnout, protože jsou všichni naprosto dokonalí, ale Mikey Madison si tu vyloženě šlape pro Oscara, s takovou vervou vrstevnatou Anoru vprostřed naprosto šílené situace zahrála. Za mě naprostý must-watch, největší překvapení roku a nejspíš i jeden z nejlepších filmů, co jsem letos viděl v kinech...
Film, který vyloženě kvapí, díky čemuž je sice zkratkovitý, ale zase rychle plyne, což oceňuji víc. Od podprůměrné dvojky zas návrat na spotřební průměr, který je naprosto v pořádku, vůbec ničím nevybočuje, a až se ráno probudím, tak zapomenu, o čem to bylo.
Obludně geniální i hloupý film, který se strašně těžko hodnotí. Do velké míry vlastně hodně nápadité béčko, které si ale svoji béčkovitost uvědomuje, a většinou s ní umí pracovat. Je to přestilizovaná, přebrutalizovaná jízda plná energie, kterou táhnou famózní efekty i herecké výkony(hlavně Moore se do toho opřela se vší vervou). Bohužel, prostředek filmu se, narozdíl od stylového začátku a hodně uvědomělého a bizarního konce, hodně dlouho nedovede zařadit, a filmaři jakoby chvíli nevěděli, jak ten bizarní nápad vlastně uchopit, a předchod od "normálního" začátku k velmi "nenormálnímu" konci tak působí uspěchaně a kostrbatě. Zůstanu na sedmi, ale hodnocení může být za měsíc klidně na desítce i na trojce, to řekne čas...