Profilový obrázek

Leefko

292

Uživatel o sobě nic nenapsal.

Uživatel nevyplnil svou lokalitu.



    Rivalové
    Rivalové (2024)
    9
    Stylová a dynamická jízda, která z mírně méně dynamického sportu jako je tenis dělá tu nejstylovější sportovní disciplínu všech dob. Na pozadí jedné hry se navíc odehrává vztahové drama tří lidí, které tenisové finále o to víc dramatizuje. Herci jsou do jednoho fantastičtí, hudba dua Reznor/Ross správně zapamatovatelná a úderná, a celá ta stylozovanost je pěkně prokládána uzemněnými momemty...až na poslední půlhodinku. V ní se Guadagnino soustředí prakticky bez vyjímky na finálový zápas, válí tedy na diváka silnou stylizaci, a po chvilce už ta dunivá hudba spolu s nepřestávajícím proudem slow-motionů zkrátka působí trochu masturbačně a ohlušujícím dojmem. Je to ale jen malá kaňka na jinak parádním snímku, který (spolu s Dunou) bude možná za půl roku přemýšlet nad nějakým tím oceněním...
    Opičí muž
    Opičí muž (2024)
    8
    Dev Patel se vší vervou vrhá do akčního žánru, a všechny ty strasti, co si tenhle jeho očividně vymodlený projekt vyžádal, za mě určitě padly na úrodnou půdu. Je to překrásně natočené, je to krásný náhled a zároveň oslava indické kultury, která je nasnímána skoro stejně precizně jako brutální bitky. Scénář sice nepatří k nejlepším, jedná se o klasické schéma pomsty, ale je podáno s takovým nadšením a zápalem, že nižší hodnocení by působilo jako krádež
    Barbar
    Barbar (2022)
    7
    Čím méně řečeno, tím lépe. Zastavím se tak u toho, že začátek je naprosto famózní, první hodinku se buduje unikátní a zábavná atmosféra, aby tomu ke konci trochu spadl řetěz. Nebo spíš... přibyl řetěz, čímž se samozřejmě tak trochu zdemoluje budovaná atmosféra. Jde ale o malou zábavnou hříčku, která je zábavná, a mohla být i skvělá, kdyby to nepůsobilo, že se Zack Cregger soustředil především na začátek filmu, a konec trochu uspěchal...
    Peníze těch tupců
    Peníze těch tupců (2023)
    7
    Podobně jako Gilesphieho předposlední práce, Já, Tonya, se tu pěkně pracuje se stylem a scénář je dostatečně chytrý na to, aby jste se při něm nenudili. Herci jsou dobří, nejsou nijak výjimeční, ale těch známých hereckých jmen je tam docela dost, a většina z nich odvádí kvalitní práci. Bohužel problémem je u Gilespieho zas a znovu scénář, který si vzal možná až zbytečně široký záběr, působí dost roztříštěně, a nemá příliš čas se věnovat a zabývat jednotlivými linkami. Opět se tak ukazuje, že zatímco režijně má Gilespie styl v malíku, vnitřek jeho filmů je pořád tak trochu...nedomrlý. I tak se ale musí Gilespie pochválit, že si začíná tvořit image stylového režiséra, který většinou dokáže natočit zábavnou taškařici, u které se jeden nenudí....
    Dokonalé dny
    Dokonalé dny (2023)
    10
    Aneb jak natočit obyčejný film silně a neobyčejně...Wenders opatrně a meditativně vypráví o obyčejném chlápkovi, který čistí záchody kdesi v Tokiu, žije sám, a moc toho nenamluví. A my...no, my ho při tom obyčejném životě sledujeme. Je to strašně sympaticky obyčejné, je příjemné sledovat toho uzavřeného, ale jinak velmi šťastného člověka(Koji Yakusho ho výtečně ztvárňuje), co poslouchá staré pecky z kazet, a žije v tom minimálním světě. Velmi sympatické a krásné překvapení.

    Oblíbená díla

    • Plakát 1
    • Plakát 2

    Oblíbení tvůrci