Co by za to Marvel dal, kdyby tohle byl aspoň průměr kvality jejich současné produkce... už potřetí Reynolds a kreativní tým okolo něj zvládají udržet Deadpoola dostatečně šarmantního, teď navíc s příměsí emocí a osudovosti díky depresivnímu Wolverinovi. Je to trochu víc blockbuster než předchozí dva filmy, ale v mantinelech zábavnosti je to stále, marvelovské peníze navíc přivedli dost zábavná a dobře vytěžená camea, a celkově se povedlo DP vložit do většího záběru, ale pořád udržet tu familiární "punkovost" předchozích dílů. Příjemné a pozitivní překvapení.
Sebevědomá jízda, která je tak správně retro, a zajetý mustr osvěžuje občas opravdu geniálním, většinou ale "jen" skvělým scénářem, skvělými hereckými výkony, a moc fajn tempem, které pěkně a účinně propaguje jak Jordana, tak i Nike a jejich Air. Není to nijak ultra originální snímek, ale tu šablonu podobných životopisných snímku, která je tentokrát o tom, jak se vytvořili ty nejznámější boty na světě, šablonu chytře mistruje a piluje, že vám z toho vyleze fajn feel-good snímek, který je ale zároveň vychytrale podvratný. Duo Affleck-Damon zase jednou ukázalo, že už pomalu čeho se spolu dotknou, to se mění v zlato.
Zajímavý pohled na krále rock'n'rollu z unikátního úhlu zněl nadmíru fajn, bohužel jsme dostali kus, který trpí roztříštěností a zbytečnou zkratkovitostí, a onen pohled nám tak nezprostředkovává nikterak dobře. Začátek přitom působí fajn, sem tam Sofia Copolla nabídne zajímavé scény nebo drobnější motivy, a Cailee Spaeny se velmi snaží vykřesat z Priscilly aspoň trochu zajímavou a rostoucí postavu, bohužel většina filmu působí repetitivně, bez silnějšího motivu nebo vývoje vztahu dvou hlavních protagonistů. Vůbec mimo mísu pak působí hořkosladký konec, který málo co ve filmu "obhajuje" a ke kterému se film nedostane pomalým budováním, ale spíš jako slepý k houslím. Je to škoda, těšil jsem se na ten civilní pohled na mýtus Elvise víc než na Luhrmannovu tříhodinovou fresku, bohužel ale marně...
Téměř osmdesátiletý George Miller zase šlape do svého milovaného postapo světa Šíleného Maxe, tentokrát ale bez něj. Rozhodl se totiž zaměřit na Furiosu a na děj před jeho už skoro deset let starou návštěvou tohoto světa, a světe div se, Miller to i přes ještě pokročilejší věk než posledně zvládá. Dostáváme tak docela zajímavé rozpracování motivací samotné Furiosy, kde sice ATJ nepředvádí nijak unikátní výkon, vyvažuje to ale naprosto přepálený( a očividně naprosto užitý) výkon Hemswortha jako záporáka Dementuse, kterého budete milovat i nenávidět. Navíc cením, že Miller pracuje s moc fajn světem naplno, dostaneme několik skvělých lokací, a samotný děj se spíš než na Furiosu soustředí na střet mocipánů z Citadely a zbytku pevností. Sem tam sice zasmrdí trochu digitální look, a Miller by mohl příště trochu víc přidat na plynu a škále, jinak se ale jedná o povedenou záležitost
Oproti o poznání divácky přívětivějším Stovkám bobrů od stejného tvůrčího tandemu se Příšera vydává dost svojským a absurdnějším směrem, který je sice do jisté míry pořád osvěžující a sympatický, oproti přístupným Bobrům ale také působí výrazně hlušeji a sebezahleděně. Tvůrci ale určitě ukazují, že potenciál a nápady do budoucna určitě mají, jen se jim je v prvotině nepodařilo plnohodnotně přetavit v dobrý film