Jan Malík

Jan Malík, 15. února 1904, Příbram – 24. července 1980, Praha, český loutkář, režisér, dramatik a pedagog. Jan Malík se narodil v Příbrami do učitelské rodiny. Dětství prožil v Plzni, kde se poprvé setkal s loutkovým divadlem a tvorbou Josefa Skupy, což významně ovlivnilo jeho budoucí profesní směřování. Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Praze-Žižkově, kde v roce 1923 maturoval. Následně vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1930 získal titul PhDr. Krátce působil jako středoškolský profesor v Praze a Novém Jičíně, poté pracoval v letech 1931-1945 jako referent a později přednosta knihovny Státního úřadu statistického. V letech 1945-1949 zastával pozici ministerského rady na Ministerstvu informací a osvěty. Loutkářská dráha Již během studií se Jan Malík aktivně věnoval loutkovému divadlu. V roce 1923 se stal členem Sokolského loutkového divadla v Praze-Libni, kde působil až do roku 1939. V letech 1934-1936 byl režisérem Loutkového divadla Umělecké výchovy v Praze-Vinohradech. Jeho umělecká činnost se postupně rozšiřovala od herectví k režii, dramaturgii a autorské tvorbě. V roce 1939 založil Skupinu PULS (Pražská Umělecká Loutková Scéna), kterou vedl do roku 1949. Významným milníkem v jeho kariéře bylo založení Ústředního loutkového divadla v Praze dne 27. září 1949, které se stalo jednou z prvních profesionálních loutkových scén v tehdejším Československu. Malík byl jeho ředitelem až do roku 1966 a jako režisér zde působil do roku 1971. Pedagogická a organizační činnost Jan Malík byl jedním z hlavních iniciátorů založení loutkářské katedry na Divadelní fakultě AMU v Praze v roce 1951, kde následně přednášel režii a dějiny loutkového divadla. Vychoval řadu významných osobností českého loutkářství. V mezinárodním kontextu zastával v letech 1933-1972 funkci generálního tajemníka organizace UNIMA (Mezinárodní unie loutkářů) a v roce 1972 se stal jejím čestným prezidentem. Významně se zasloužil o založení Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, které bylo otevřeno v roce 1972 a kde je dodnes vystavena část jeho rozsáhlé sbírky. Autorská tvorba Jan Malík byl autorem řady loutkových her, z nichž nejznámější je Míček Flíček (1936), která se stala jednou z nejúspěšnějších českých loutkových her pro děti a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Tato hra byla v roce 1955 zfilmována jako animovaný loutkový film režiséry Janem Dudeškem a Hermínou Týrlovou. Mezi jeho další významné hry patří Konec rakety (1930), Kašpárkovo srdíčko (1933), Pohádka z kouzelné obálky (1937) a Pohádka o babce Tichošlápce (1943). Za okupace napsal pod pseudonymem Jiří Kubeš tři hry pro Plzeňské loutkové divadlo Josefa Skupy (Voničky, Ať žije zítřek, Dnes a denně zázraky), které skrytě vyjadřovaly odpor k nacistické okupaci. Teoretická a publikační činnost Vedle praktické divadelní činnosti se Jan Malík věnoval také teoretické a publikační práci. Napsal řadu odborných knih a statí o historii loutkářství, například Loutkářství v Československu (1948), Národní umělec Josef Skupa (1962), Úsměvy dřevěné Thálie (1965) a Matěj Kopecký – legenda a skutečnost (1969). Přispíval do mnoha časopisů a novin, redigoval knižnice Moderní loutková scéna a Bibliotéka uměleckých maňásků. Překládal také loutkové hry a odbornou literaturu z ruštiny a polštiny. Přínos českému loutkářství Jan Malík významně přispěl k modernizaci českého loutkářství, zejména prosazením nových typů loutek, především javajek, které nahradily tradiční lidové marionety. Tento počin je někdy označován jako "tyčková revoluce". Jeho režijní a dramaturgická práce v Ústředním loutkovém divadle vytvořila nový standard profesionálního loutkového divadla. Díky své všestranné činnosti – umělecké, pedagogické, teoretické i organizační – se stal jednou z nejvýznamnějších osobností českého loutkového divadla 20. století. Jan Malík zemřel v Praze 24. července 1980 ve věku 76 let, zanechávaje za sebou mimořádný odkaz, který dodnes ovlivňuje české i světové loutkářství.